GOLF

INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie

je prokázaná skutečnost, že účastníci

experimentů s postupem vyčerpání

ega (tedy s poklesem hladiny glukózy

v krvi) oddalovali rozhodnutí, nebo

se mu vyhýbali. Tento fakt podporuje

předpoklad, že samotné rozhodování

spotřebovává energii.

Pro běžného golﬁstu má tento vědecký

poznatek velkou praktickou cenu. Možná,

že v rekreačním golfu je paradoxně pochopení rizik vyčerpání ega ještě významnější než u profesionálních golﬁstů.

Průměrný rekreační golﬁsta má totiž určitě nižší úroveň fyzické připravenosti

a tedy je náchylnější k únavě a k následným nežádoucím důsledkům vyčerpání

ega nežli trénovaný profesionál.

Doporučuji všem rekreačním golﬁstům,

aby vzali prostě jako „amen v Otčenáši“

fakt, že s postupem únavy a v průběhu

ego-deplece v golfu rostou rizika v oblasti rozhodování.

Mnoho z vás si určitě už kladlo otázku,

jak to bylo možné, že během první devítky jste přijímali tak snadno ideální řešení herních situací a v závěru kola se

vám jakoby „zatemnila mysl“ a nedokázali jste se rozhodnout. V takovém stavu

udělá golﬁsta obvykle to nejhorší: chytne

bezmyšlenkovitě nějakou hůl a uskuteční

úder bez vizualizace a strategického

plánu. Výsledky bývají žalostné.

Dalším velmi dobře využitelným výsledkem vědeckých výzkumů v oblasti egodeplece je závěr, že vyčerpaní lidé mají

tendenci si vybírat extrémy spíše než

kompromisy. Z hlediska vědy lze tvrdit,

že kompromis je energeticky podstatně

náročnější způsob rozhodnutí než extrémní volba.

Jsem přesvědčen, že kdybyste ve vaší

hře od této chvíle zohlednili jen tyto dva

výše zmíněné vědecké poznatky, budete bez problému schopni hrát lepší výsledky, i když vaše herní technika zůstane

úplně stejná. Asi nejdůležitější je pro golﬁsty vědecký objev, podle něhož unavený hráč ve stavu ego-deplece už není

schopen vymýšlet efektivní kompromisní

herní řešení, ale spíše tíhne k nějakému

extrému.

Když si naordinujete chvíli introspekce

a vzpomínání, tak se vám určitě podaří

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

vybavit si z vaší golfové minulosti nemálo

takových okamžiků. Zdánlivě nepochopitelná selhání v elementární soudnosti

a v managementu hry. Destruktivní extrémní rozhodnutí, která nebyla v souladu s vašimi reálnými schopnostmi

a možnostmi.

ZÁVĚREM

Pokud je golﬁsta vybaven dobrou znalostí rizik způsobených vyčerpáním ega

Bezesporu existují golﬁsté, které dokáže

frustrovat, když někdo hraje delší drajvy.

Od takové frustrace není daleko ke ztrátě

sebekontroly a strategického myšlení,

dokonce to může nastat ještě dříve, než

únava navodí stav vyčerpání ega.

Pokud se chcete vyhnout tomuto zbytečnému zdroji frustrace, který vás může

připravit o radost ze hry a v důsledku

také o soustředění a konzistentnost hry,

Vyčerpaní lidé mají tendenci si vybírat extrémy

spíše než kompromisy. Z hlediska vědy lze tvrdit,

že kompromis je energeticky podstatně náročnější

způsob rozhodnutí než extrémní volba.

a poklesem stavu glukózy v krvi, může

tyto negativní vlivy překonávat lépe. Je

už na vás, jak budete doplňovat stav glukózy a dalších potřebných látek během

hry. Hlavní je na to nezapomínat! Není

tak důležité, jestli vám více vyhovují banány nebo zda dáte přednost energetickým nápojům a jiným nutričním přípravkům k doplnění potřebných látek.

Základním východiskem zůstává, že doplňování stavu glukózy je nutno provádět

průběžně a zejména dříve, než se dostaví

pocit hladu. Negativní vlivy ego-deplece

obvykle začínají působit podstatně dříve

než subjektivní pocit hladu.

Současně musím dodat, že v oblasti vědy

mají výše uvedené teorie vyčerpání ega

také odpůrce. Já osobně teorii vyčerpání

ega věřím, jen bych snad dodal, že úroveň koncentrace a sebekontroly během

hry mohou ovlivnit i jiné faktory než vyčerpání ega. Jedním z těchto faktorů je

frustrace způsobená vysokými nároky,

které na sebe golﬁsta klade. Jak jsem

opakovaně zmínil v předchozích článcích,

žijeme nyní ve společnosti, která je extrémně výkonově orientovaná. Tato obsese se přenáší i do rekreačního sportu.

Jedním z velmi záludných zdrojů golfové frustrace je míjení krátkých patů.

Tomu jsem věnoval nedávno celý článek. Další zbytečnou a nebezpečnou

oblastí je přeceňování délky ran jakožto

měřítka vlastní herní zdatnosti. O tom

jsem rovněž vícenásobně psal, ale je to

téma, které zaslouží opakovaná varování.

pak stačí uvést nedávný příklad vítěze

Players Championship z roku 2018. Web

Simpson z USA skončil v tomto turnaji

beznadějně a jednoznačně poslední

v délce drajvů. Jeho průměr činil 256 metrů. Přesto zvítězil suverénním způsobem

a odnesl si šek na 1,98 milionu dolarů. Jak

mohl zvítězit, když ho všichni předrajvovali? Jednoduše. Byl nejpřesnější ze všech

a zasáhnul 46 z 56 fervejí.

V tomto formátu článku nelze rozebrat

všechny potenciální důvody, kvůli kterým

golﬁsta ztrácí soustředění a vůli pečlivě

volit nejchytřejší herní řešení podle svých

reálných možností. Určitě však zmíněná

rizika budou pro vás cennou informací,

protože poznaná nebezpečí lze podstatně lépe předvídat a vyhnout se jim.

Na prvním místě v těchto důvodech

ztráty kontroly nad hrou určitě stojí stav

vyčerpání ega. Ale neškodí se zamyslet i nad těmi statisticky méně frekventovanými, jako je například zbytečná

frustrace ze selhání či nedostatečností,

které lze ve skutečnosti velmi úspěšně

golfově přežít.

Každopádně platí, že pokud nemáte

zrovna ten mimořádně vzácný den, kdy

hrajete v zóně, jediné, na co lze spoléhat, je soustavná koncentrace a neutuchající vůle hledat inteligentní herní

kompromisy. I když – jak prokázala věda

– hledání kompromisů je energeticky

podstatně náročnější než volba nebezpečných extrémních variant.