Page 61
WWW.CASOPISGOLF.CZ
59
vyzkoušet. Brzy nato skládal zkoušku na
„zelenou kartu“ a začal pravidelně hrát.
Ale co v tom létě určitě ještě netušil –
golf se měl brzy – vedle rallye a rodiny –
stát hlavním motorem jeho života.
ŠVIH V TELEFONNÍ BUDCE
Stal se členem rovnou ve třech klubech –
členství zdarma mu jich ale nabízelo víc,
vždyť v té době patřil k velkým celebritám.
Byl a je známý také u nás, kde celkem de-
setkrát vyhrál Barum Rallye. Ve svém nad-
šení hrál, kdy se jen dalo, ale nenechal si
od trenérů mluvit do švihu. Ten se časem
vyvinul dosti specifi cky, jeden profesionál,
který mu radil s patováním, to označil za
„švih v telefonní budce“. Prorokovali mu,
že se s ním nemůže nikdy dostat pod HCP
30. Přesto zanedlouho létaly jeho míčky za
dvěstěmetrovou hranici.
„Můj švih je strašný, nerad se sleduju na
videu, navíc je všechno jiné než tělu pro-
spěšné,“ potvrzuje. Nicméně po krátkém
čase mohl profíka prohlásit za lháře, bě-
hem několika let se dostal až k HCP 8.
Teď, v 68 letech a po operaci ramene, už
jeho hendikep zase čile stoupá.
A jak se dostal od nadšeného hráče
k tvůrci a majiteli golfové Mekky, hřišti
Adamstal a teď ještě ke Schladmingu?
Příznivá hospodářská situace? Promyš-
lený podnikatelský záměr? „Nesmysl! Kdy-
bych věděl, co všechno mne čeká, určitě
bych to celé nedělal. Když pomyslím, že
jsem tady v Adamstalu investoval víc než
10 milionů euro… To už by dnes ne-
bylo vůbec možné.“
Co tehdy netušil a nemohl započítat,
jsou ty tisíce hodin, které on, jeho
žena Rolanda i celá rodina museli in-
vestovat. Ze začátku to tak vůbec ne-
vypadalo. „Původní plán zněl vybudo-
vat si tři jamky „za barákem“. Bydlíme
dodnes nedaleko klubovny, měli jsme
tam pozemek, louku, a já si chtěl
jamky postavit jen pro sebe, abych
měl kde trénovat. Podobně jako si
v té době lidé stavěli tenisové kurty.“
Ale pak se to zvrtlo. Mohl za to
Hans Zöchling, podnikatel z nedale-
kého Hainfeldu. „Dali jsme se spolu
dohromady a on navrhl udělat něco
pořádného. Tak jsme rozšířili plán
ze tří jamek na devět.“ Stali se part-
nery a vcelku rychle vybudovali de-
vítijamkový Wallerbach (současnou „třetí“,
lehčí devítku), stejně rychle zrenovovali
starý dům na klubovnu a v květnu 1995
slavnostně otvírali.
O MEDVĚDECH A DALŠÍCH
PLÁNECH
Devět jamek, které Wittmann a Zöch-
ling vybudovali, představuje pravý gol-
fový ráj v nedotčeném horském údolí.
Možná až moc nedotčeném: „Když jsme
stavěli, prošel se nám po třetím greenu
jedné noci dokonce medvěd!“ Ale no-
vou devítku neměli v oblibě jen medvědi
a další zvířata. V kratinké době klub čítal
500 členů! Lákalo jméno Wittmann, ale
ještě víc pověst příjemných a zajímavých
jamek uprostřed staletých stromů, vedle
potoka tekoucího z opuštěného údolí,
kam se málokdy nějaký člověk vypraví.
Spousta z těch původních pěti set hráčů
stále zůstává nadšenými členy. „Té věr-
nosti si vážím, to není samozřejmost“,
těší Wittmanna. Ale s úspěchem se
rychle dostavil problém – potřebovali
víc místa, respektive jamek. V údolí Wal-
lerbachu to ale nešlo. Rozhodli se tedy
postavit dalších devět jamek v protějším
členitém svahu, kde by si normální smr-
telník nedokázal golf ani představit.
Pro tuto fázi si objednal Jeffa Howese,
žáka slovutného Jacka Nicklause. Ten
dostal volnou ruku: „Udělej to nejlepší,
co v tomto prostoru udělat lze. Chci to
nejlepší!“ Franz znal terén, trénoval zde
na lesních cestách ve své Lancii Del-
taHF, takže už měl plán hotový dopředu.
Howes mu ho ale celý přeoral. „Tady
strom pryč, támhle strom pryč. Výsledek
nádherný. Jen malý háček – tahle nová
devítka stála čtyřikrát víc než ta stará.“
To se ovšem dalo čekat, nových devět
jamek vyšplhalo do složitého terénu, což
se neobešlo bez velkých přesunů zeminy,
odstřelů skal atd. Jen jednička zůstala
plochá, v údolí u potoka a silnice, dvojka
už se pořádně zvedá. Ovšem jamky jsou
často rovinaté, do kopce to jde hlavně
na přechodech mezi nimi.
KDYŽ OSMNÁCT JAMEK NESTAČÍ
V roce 1998 se otvíralo osmnáctijam-
kové hřiště, ale Wittmann stále neměl
dost. Devět nových jamek přesahovalo
původní devítku svou obtížností i kva-
litou natolik, že to bilo do očí. Franz
začal pátrat v terénu nad druhou de-
vítkou. „V té době“, vypráví syn Franz
Wittmann junior, „jsme se pokaždé, když
šel táta do lesa, báli, s jakým novým
nápadem přijde.“
A opět tu byl plán, který Jeff Howes pře-
tvořil k obrazu svému. Zase vyjely do lesa
bagry a další stroje. Na šestnácté jamce
strávilo šest těžkých strojů tři měsíce,
a s nimi tam den co den trávil i Franz. „To
byla úplně nejdražší jamka. Posledních de-
vět vyšlo zase o něco dráž než druhá de-
vítka, ale vzniklo hřiště, jehož osmnáct ja-
mek k sobě sedí, a to stálo za víc než jen
za ty peníze,“ soudí majitel.
10
by
Co
j
s
o
ž
e
ve
vy
va
d
t
a
ja
m
v
A
H
k
d
p
z
Předposlední jamka v Adamstalu vede už
pěkně z kopce, každopádně se připravte
na náročnou procházku.
Franz Wittmann ve svých aktivitách neustává.