Page 25
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
WWW.CASOPISGOLF.CZ
23
Budu k vám brutálně upřímný. I když
se vám snaží hordy mentálních koučů,
sportovních psychologů a golfových pu-
blicistů prodávat návody, jak se do této
vytoužené zóny dostat, ve skutečnosti
neexistuje žádný zaručený recept. Prostě
jednou za sezonu či v horším případě jed-
nou za několik sezon to na golfi stu sedne,
osvítí ho nějaký paprsek lehkosti a vyšší
inspirace a pak si užije na chvíli onu bož-
skou hru v zóně, kde jde všechno samo.
A vzhledem k tomu, že naprosto věřím
výše citovanému americkému golfi stovi,
docházím k logickému závěru, že nemá
cenu dlouho rozebírat všechny výhody
a radosti oné chvíle, když hrajete v zóně.
Je to bezesporu to nejlepší a nejkrásnější,
co se vám může stát. Ale je to vzácnější
nežli Vánoce, spíše se to blíží přestup-
nému roku. Nelze to naordinovat ani kou-
pit. A když to na nás sestoupí, stejně ne-
potřebujeme žádné rady, protože vše jde
samo a intuitivně. Tak vlastně – proč se
tím zabývat?
Až budete v zóně, zaručeně to poznáte.
A vězte, že je to jeden z pouhých dvou
způsobů, jak hrát dobře golf. Bezesporu
je to ten snazší a vzácnější způsob. A teď
už se můžeme plně soustředit na způsob
druhý – jak nejen přežít kolo golfu, ale
ještě k tomu hrát docela dobře a přinést
slušný výsledek v oněch zbývajících 99, 9 %
golfových dnů, ve dnech tvrdé práce, kdy
v zóně nejsme. K tomu, jak proměnit „ob-
dobí mimo zónu“ ve dny dobrého golfu, je
zapotřebí především uchovat si po celou
dobu hry až do samého konce vysokou
úroveň soustředění a sebeovládání.
EFEKT LOUVRE
V oněch „obyčejných dnech“ bývá nejčas-
tějším důvodem, proč začne golfi sta hrát
mizerně, ztráta koncentrace a konsek-
ventně ztráta disciplíny, vůle strategicky
myslet a nakonec i ztráta vůle vybrat nej-
lepší herní možnost (většinou se jedná
o složitý kompromis) a zahrát v dané situ-
aci co nejpravděpodobnější variantu a co
nejméně úderů. Stav, kdy člověk začne
ztrácet soustředění, nazývám „efekt Lou-
vre“ podle největší obrazárny na světě,
která vystavuje umění skoro na 73 tisících
metrů čtverečních.
Každý milovník umění, který někdy na-
vštívil podobně velkou galerii, může do-
svědčit, že na sobě pozoroval – obvykle
se zklamáním – jak po určité a poměrně
krátké době klesá schopnost detailně
a doopravdy vnímat další obrazy. Umělec
by řekl, že je to jakási saturace, dosažení
prahové hodnoty nasycení duše umě-
ním, a za touto mezí už významně klesá
schopnost našeho vnímání. Z hlediska
fyziologického se však spíše jedná o jev,
který se v psychologii nazývá „vyčerpání
ega“ (anglicky ego depletion).
To samozřejmě nemá nic společného
s obecně laickým chápáním slova „ego“.
Vyčerpání ega je stav, kdy se člověku za-
čne nedostávat energie a klesá výkon
mozku v oblasti vůle a sebekontroly. Mo-
zek je totiž v lidském těle nejnáročnějším
konzumentem energie.
Specifi cké pro mozek je, že pro svoji čin-
nost potřebuje neustálý přísun energie
v podobě krví přenášené glukózy. Denně
jí spotřebuje asi 120 gramů, což je 60 %
spotřeby celého těla! Pro duševní vý-
kon je důležitá stabilní hladina glukózy
v krvi. Když poklesne dodávka glukózy do
mozku, člověk ztrácí vůli.
Této slabiny lidského organismu využívaly
různé režimy napříč historií lidstva, když
chtěly vynutit z vězňů přiznání. Jedná
se o poněkud extrémní příklad, nicméně
jej považuji za velmi relevantní pro pou-
čení, proč golfi sta během únavného kola
začne po několika hodinách „záhadně
a nepochopitelně“ ztrácet schopnost se-
bekontroly a opustí jej schopnost přijímat
správná rozhodnutí.
Od středověku je známá výslechová tech-
nika, v jejímž průběhu je obviněný, vězeň
či prostě oběť, ze které je nutno vynutit
doznání, vystavena nedostatku spánku,
nedostatku jídla a únavným otázkám. Dů-
sledkem je pokles hladiny glukózy v krvi
a následně se dostaví vyčerpání ega. Stav
nedostatku energie v mozku, v němž už
Mých vlastních skoro čtyřicet let okolo golfu a mnohé zkušenosti golfi stů se shodují
v tom, že hrát dobře golf lze pouze dvěma způsoby. Ten první je tak prostý, jako je
vzácný – být v zóně. Slavný golfi sta Mark Calcavecchia popisuje zmíněný stav takto:
„Když jsem v zóně, vůbec nepřemýšlím, jak zahrát tu ránu, nebo o větru či o vzdále-
nosti. Nemyslím na nic, jen vytáhnu hůl z bagu a švihnu.“
Text: Ondřej Kašina