Strana 108
ROZHOVOR | Vladislav Davídek
106
|
GOLF
Při příjezdu ke hřišti od Prahy nelze
přehlédnout poměrně velkou haldu
zemního materiálu. Co tam vzniká?
Bude tam tréninkové centrum, šest tré
‑
ninkových jamek, cvičný green aplo‑
chy pro trénink krátké hry. Budou to ale
ijamky svelkým převýšením, takže nej
‑
dřív se musí navést zemina, pak se budou
plochy tvarovat, osévat. Bude to součástí
golfu, ale ještě to nějaký čas potrvá. Od
‑
haduji ještě tak čtyři roky. Iproto, že ná‑
kladní auta mají povolenou jen určitou
průjezdnost vesnicemi vokolí, takže to
potrvá déle.
Vrátím se ještě na začátek našeho
povídání. Říkal jste, že jste měl
vždycky vztah ke sportu. Čím vás ale
zaujal golf?
Hledal jsem to, co budu dělat, až skončím
sprofesionálním sportem. Spousta lidí ko
‑
lem mě golf hrála, ale já dlouho odolával
stím, že golf není sport. Kamarádi mě
pořád lákali, abych si šel snimi zahrát. Tak
jsem neodolal. Apřišel jsem na to, že kdy
‑
bych ho hrál odmala, tak bych asi žádný
jiný sport nedělal. Je to úžasný sport
ajsem rád, že jsem ho objevil. Stal se ze
mě okamžitě pacient.
Byl to takový ten začátek první po
‑
vedená rána abyl jste polapen?
Ne, tak to nebylo. První rána rozhodně
povedená nebyla. Dobře si ji pamatuji.
VPoděbradech na drivingu jsem se roz
‑
máchl amísto balonu letěla hůl. Bylo to
pomalu padesát metrů. Musel jsem pro ni
dojít, takže to bylo za dohledu všech ko
‑
lem. Skoro bych se hanbou propadl. Ale
pak už to byla krása.
Co vás na golfu tak chytlo?
Můžete si trénovat sám, nehrajete proti
nikomu, hrajete proti hřišti. Každý den
chcete zahrát líp, což vás nutí se zlepšo
‑
vat. Je to taková droga, ale ne škodlivá.
Přiznávám, že já jsem ve fázi, kdy mě už
tolik nebaví hrát jen tak normálně. Musím
mít turnaj. Jak jsem zvyklý zminula na
adrenalin, tak musím cítit takový ten sou
‑
těžní stres, abych ze sebe vymáčknul co
nejvíc. Proto hraju turnaje. Když si jdu za
‑
hrát spřítelkyní jen tak, říká mi, že hraju
opadesát procent hůř než na turnaji.
Od manažerů golfových klubů či re‑
sortů často slýchávám, že na svůj
golf nemají čas. Jak jste na tom vy?
To je pravda, to slýchám hodně často. Já
se naopak snažím využívat každou mož
‑
nost, kdy si jít zahrát. Mám to někdy jako
součást své práce. Většinou vpondělí
avúterý musím odsud vypadnout, hraju
seniorské turnaje. Je to iproto, abych
přišel někam jinam, jinak bych se tady
zbláznil. Navíc tam pokaždé najdu ně
‑
jakou novou inspiraci. Akdyž jsem zase
tady zpátky, tak koukám, co kde zlepšit.
Užívám si golf ale všude. Tady vMolito
‑
rově proto, že na vlastní oči vidím, jak
jsme to tady dali dohromady. Jinde si to
užívám proto, že vidím nová hřiště, ato
mám rád. Jsem sice patriot, ale golf si
užívám všude.
Na co byste pozval golfisty do
Molitorova?
Na to, že si tady zahrají za bezkonkurenční
cenu. Opravdu nejlepší vČesku. Hřiště se
dalo úžasně dohromady, stromy vyrostly,
hrací plochy jsou ve výborném stavu. Takže
shrnuto, pěkné hřiště za rozumnou cenu
avpříjemné atmosféře. Platí to třeba ipro
pondělky, kdy nabízíme hru za opravdu
speciální fee– hráči zaplatí pouze dese
‑
tinásobek svého handicapu. Takže třeba
golfista sHCP 15 si unás zahraje osmnáct
jamek vpondělí za 150 korun.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv GC Molitorov
STRUČNĚ
VLADISLAV DAVÍDEK
Nejlepší výsledek?
Kolo vparu. Na Loretě a na Terasách. Tady
vMolitorově mám +1. Mám sen zahrát jednou
výsledek se znaménkem mínus.
Oblíbené hřiště?
Těch je. Ale mám rád i ta méně známá, Terezín,
Lázně Bohdaneč, ale třeba i Albatross.
Vysněné hřiště?
Víte, že ani nemám. Hraju rád na všech hřištích.
Vysněný flight?
To jste mě zaskočil. Kdyby to byl nějaký Pro-Am,
tak asi Rory McIlroy, Jordan Spieth a Scottie
Scheer. O něm se sice říká, že jeho golf je
dokonale nudný, ale to na něm mám rád. Vjeho
podání vypadá tak jednoduše.
Pětiparová šestnáctka vás v závěru postaví před zajímavou výzvu.