Strana 86
CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
84
|
GOLF
Léto je na mnoha hřištích tak trochu me‑
zisezóna, po jarním náporu apřed pod‑
zimními měsíci ubude turnajů, je doba
dovolených. VPoysdorfu je to podobně,
ale dovolené přinášejí inové hráče: gol
‑
fisté, kteří tráví dovolenou kolem Valtic,
si rádi přijedou zahrát nové hřiště.
„Přijedou dva, poznají to tady, zjistí, že
se domluví česky, příště už přivezou celý
flight nebo dva,“ povídá Barbara Fejfar,
šéfová poysdorfské recepce. „Jiní už to
znají ahlásí se dopředu. Ateď jsme to
měli návštěvu zMnichu, dohodli jsme re
‑
ciprocitu, pořád se něco děje.“
To jsou hráči, řekněme, noví či náhodní,
ale hřiště trvale navštěvuje slušný počet
Brňanů ahráčů zdalších moravských
klubů, kteří počítají poysdorfské hřiště
ke svým domovským. „Klub vypisuje ka
‑
ždý rok letní slevu– místo za 75 € se
hraje vtýdnu za Summer special 49,
ovíkendu za 59. Mimo to máme ce
‑
losezónně seniorské pondělí za 46 €
ave středu– každou středu– je „crazy
Wednesday“, kdy hraje každý za tolik
euro, jaký je jeho hendikep, somezením,
že nejmenší platba je 20 €.“
Zatím tady byla řeč stále jen očeských
hráčích, ale převahu samozřejmě tvoří
návštěvníci rakouští– místní hráči agol
‑
fisté zVídně aokolí.
Barbora Fejfar se vdobě naší návštěvy
měla co otáčet. „Provoz je vtěchto týd
‑
nech znatelně živější než třeba loni, ne‑
stěžujeme si,“ usmívá se adodává, „hý‑
bou se iobchody vproshopu.“ Apřidává
ještě místní zajímavost– na některých
fervejích se hráči mohou setkat se sys
‑
líky. „Je to taková trvalá populace, jestli
přibývají nebo ubývají, nevím, nepočítám
je, žijí tady snámi, ať proti nim bojujeme
nebo ne.“
OHŘIŠTI
Poysdorfské hřiště není lehké, pro zlep‑
šení hendikepu se sem nejezdí. Dlouhé
čtyřpary, několik užších fervejí, auty ve vi
‑
nicích… Ale hra je zajímavá, žádná jamka
se nepodobá jiným, hraje se do kopce
azkopce, hráči si sem jezdí užít terénu–
aokolí, které doma nemají.
Mají tady pět tříparů, nepříliš těžkých, ur
‑
čitě se na nich hra nezadrhuje. Čtyřpary,
jak už řečeno, dosahují vněkolika přípa
‑
dech až ke čtyřem stovkám metrů, jsou
dost natažené apro běžného hráče je na
nich par dost vzdálen.
Pětipary jsou každý jiný: ten první– první
jamka– byl dřív čtyřparem, ale hrávala se
zde vysoká čísla, proto ta změna. Ostatní
pětipary mají vesměs dobrodružný první
odpal, pak už se to srovná. Vyniká po
‑
slední znich, osmnáctka, ta se hraje
zvelké výšky mezi vinici apole, tam
často tečou nervy zobavy onezkažení
celkového výsledku. Míčky vpoli (kam je
vstup zakázán) ive vinici (kam se taky ne
‑
smí) by mohly vyprávět…
Poysdorf, to není jen hřiště. Přímo ve
‑
dle klubovny stojí budova hotelu, vní
je iklubová restaurace. Hotel je přiro
‑
zeným útočištěm hráčů zvětší dálky,
ale itěch, co si po hře dopřejí produktů
zdejších vinic. Hotel patří vinařství Neu
‑
stifter adá se vněm nakupovat víno za
rozumné ceny. Jiní přespávají vdalším
vinařství– vHotelu Garni Haimer vcen
‑
tru Poysdorfu.
Poysdorf je kousek za hranicemi, deset minut od Miku‑
lova a hodinku od Brna, navíc vpěkné vinařské krajině,
proto je trvalou štací mnoha českých hráčů.
Text a foto: Ivo Doušek
Poysdorf vlétě
Úvodní jamka se už hraje jako pětipar, ten vás čeká i na samý závěr.