Strana 41
W W W . C A S O P I S G O L F . C Z
39
ROZHOVOR | Rudolf Nechanický
Příjmení Nechanický je včeském
golfu pojem. Měl jste vlastně jinou
možnost než hrát golf?
Prakticky neměl. Vyrůstal jsem vobci Zá
‑
višín hned vedle Mariánek, na driving jsem
to měl 800 metrů. Táta na drivingu pra
‑
cuje astrejda je vMariánkách Head Pro
amanažer hřiště, takže pro mě téměř
nebyla jiná cesta než hrát golf. Nebo si ho
minimálně vyzkoušet.
Zkouška tehdy nejspíš dopadla
výborně?
Pomohlo tomu ito, že jsme tam měli
výbornou partu. Byl jsem vjedné sku
‑
pině kluků společně sHonzou Merglem,
Filipem Mrůzkem adalšími. Dnes jsou to
profíci atrenéři. Nebyla tehdy ani chuť
zkoušet něco jiného, třeba kolektivní
sporty. Samozřejmě jsme si kopli fotbálek,
ale to jen tak pro legraci. Podporoval nás
tehdy iklub, jezdili jsme mikrobusem po
turnajích. Prostě jsme vyrostli na golfu.
Když jste do tajů golfu začal proni
‑
kat, čím si vás získal?
To je zajímavá otázka. Asi tím, jak jsem
od útlého dětství pinkal do míčku atím,
jak jsem se zlepšoval, mě hodně bavilo
soutěžit. Nebyl jsem vtom obrazně ře
‑
čeno namočený sám. Byl jsem ve skupině
kluků, kdy jeden den někdo někoho pora
‑
zil ahned druhý den mu to ten poražený
chtěl vrátit. To stejné platilo ina turnajích.
Byl to ten pocit soutěžení, touhy vyhrát.
To proto, že vítězství vgolfu není ani pra
‑
videlné, auž vůbec ne zaručené. Abyla
to imotivace, která člověka posouvá dál.
Možná vgolfu chyběl takový ten adrena
‑
lin jako třeba vhokeji, ale prvek soutěži‑
vosti rozhodně ne.
Měl jste už ve svých golfových za
‑
čátcích představu, kam až se chcete
dostat?
Úplně na začátku jsem žádnou představu
neměl. Ale jak jsem vyrůstal azlepšoval
se, tak se postupně vyvíjely imoje cíle.
Měnily se aposouvaly. Najednou jsem
chtěl zahrát nějaký výsledek, na jamce
zahrát určité skóre, získat na dětském
turnaji medaili… Prošel jsem klubovým ži
‑
votem, hrál od národní dětské tour přes
mistrovství republiky až po mistrovství Ev
‑
ropy anárodní tým. Pak už byla otevřená
icesta kprofesionálnímu golfu. Tam jsem
ale posoudil své možnosti arozhodl se ži
‑
vit jako trenér, ne jako hráč.
Jak dlouho jste řešil tohle dilema,
zda golf hrát, nebo trénovat?
Bylo to racionální rozhodnutí. Ještě ve
věku kolem 14 nebo 16let jsem mohl mít
představy, že budu hráč, ale vosmnácti
devátenácti už to bylo jiné. To jsem musel
rozhodnout osvých dalších životních kro
‑
cích. Po střední škole přišla vysoká, promy‑
slet, co dál. Nejít někam na „blind“ stím,
že zkusím dva tři roky hrát auvidím. My
‑
slím, že vtomhle směru jsem relativně
uvážlivý, takže jsem to řešil docela krátce.
Spíš bych řekl, že to tak nějak vyplynulo ze
situace. Škola, nepovedená sezona arov
‑
nou jsem zvolil rozumnou cestu.
Myslíte si, že dnes to mají mladí
golfisté snazší při rozhodování, zda
golf hrát, nebo trénovat?
Těžko říct. To, co se zmého pohledu
změnilo aposunulo, je výkonnost. To,
co stačilo vdobě, kdy jsem hrál, na
umísťování mezi nejlepšími na turna
‑
jích třeba Czech PGA Tour, tak je dnes
někde úplně jinde. Když srovnám vý
‑
sledky na stejných hřištích, tak dnešní
výsledky dosahované profesionály jsou
výrazně lepší. Nemůžu úplně srovnávat
podmínky, jaké mají dnešní hráči, ale co
vidím, tak spousta znich má dnes své
týmy. Není to jako vminulosti, kdy kluci
společně vyrazili jedním autem někam
na turnaj Pro Golf Tour, někde tam levně
přenocovali, osprchovali se vklubovně.
Dnes jsou na tom někteří hráči finančně
lépe amohou tak rozehrát sezonu
ajezdit na turnaje světším klidem.
Vy jste si kroli hráče atrenéra od
letoška přibral ještě práci generál
‑
ního sekretáře české PGA. Čím jste
dnes nejvíc?
Odpovím trochu zeširoka… Tím, že jsem
vgolfu vyrostl, vnímám golfového pro
‑
fesionála jako profesionála voboru. Svou
erudicí aroky praxe je schopen pokrýt
celou škálu činností– od klubového ma
‑
nažera přes trenéra až po funkcionáře
vklubu nebo na PGA. Myslím, že kvalitní
profík by měl ipřes nedostatek vlastního
tréninku být schopen nějakého kvalitního
výkonu, byť leckdy hraje roli ito, nako
‑
lik drží zdraví, nebo jestli ho to ještě baví
hrát apořád si vsobě drží tu vášeň pro
hru. Já ji pořád mám, ale hraji už jen tur
‑
naje Czech PRO ‑AM Teaching Tour. Času
už tolik nemám, ale tuhle tour se snažím
odehrát celou. Snažím se držet rozumný
mix činností, trénink, hra ateď velkou
část zaujme práce sekretáře.
Jednou už jste tuhle funkci vykoná
‑
val. Proč jste do toho šel podruhé?
Pro PGA jsem dělal už vletech 2015 až
2018, takže ty procesy azázemí znám
velmi dobře, stejně jako mám přehled
odění vprofesionálním golfu. Aproč
jsem na nabídku kývnul? Za mě rozhodly
dva aspekty. Ten první, že už jsem se cí
‑
til být trochu vyčichlý ztrénování. Člověk
byl pořád vtom kolečku anajednou jsem
měl pocit jistého vyhoření. Tohle dalo
všemu trochu jiný anový náboj. Ina úkor
toho, že jsem musel osekat nějaké lekce.
Ale cítil jsem, že je to potřeba. VHodko
‑
vičkách jsem od roku 2013 ajede to tak
nějak ve stejných kolejích– pravidelné
tréninkové trimestry, dětské příměstské
tábory, zase tréninky. Chtělo to nějak vy
‑
vážit. To byl jeden aspekt. Aten druhý byl
prezident PGA Honza Mergl, který je můj
letitý kamarád. Dobře se známe, on ví, co
ode mě očekávat. Lidsky ipracovně. To
byl asi ten klíčový faktor při rozhodování.
Jak se člověk stane generálním se
‑
kretářem Czech PGA? Rozhodují
volby?
Volby to nejsou. Volené je pouze před
‑
stavenstvo, které volí valná hromada
jako nejvyšší orgán spolku. Apředsta
‑
venstvo pak na základě smlouvy jmenuje
pracovníky.
Tím, že jsem vgolfu vyrostl, vnímám golfového
profesionála jako profesionála voboru. Svou
erudicí aroky praxe je schopen pokrýt celou škálu
činností– od klubového manažera přes trenéra až
po funkcionáře vklubu nebo na PGA.