Foto: Globe Media/Reuters
TÉMA MĚSÍCE | Solheim Cup
intervalech do arény prvního odpaliště
postupně postavilo všech čtyřiadvacet
hráček a od prvních úderů začalo být
jasné, že o vítězství se nerozhodne po
několika prvních duelech a že cenný bude
každý uhraný míč.
Za Američanky vyrazila jako první Danielle Kang. Proti ní se vydala bojovat
Carlota Ciganda a její závěrečný put na
osmnáctce přinesl Evropě první bod.
V průběhu celého dne se skóre na tabuli
přelévalo z modré na červenou a zase
zpět. Stejně spolehlivým indikátorem vývoje skóre byly i bouřlivé reakce diváků
kolem každé z hraných jamek.
Druhý duel mezi Nelly Korda a Caroline
Hedwall zprvu patřil švédské hráčce, od
druhé devítky ale souboj s přehledem
kontrolovala mladší ze sester Kordových
a stav se opět vyrovnal na 9 ku 9. Nelly
tak při svém debutu, který přímo v dějišti
Solheim Cupu sledovali i oba její rodiče,
třikrát odešla z hřiště vítězně a jednou,
v tandemu s Brittany Altomare, zápas
vypůlila.
Karty se ovšem začaly obracet i v dalších soubojích a opět na stranu amerického týmu – Lizette Salas, Jessica Korda
a Brittany Altomare připsaly každá po
bodu a vzhledem k tomu, že po více než
nepovedené příhře na 18. green vypůlila svůj zápas do té doby vedoucí Angličanka Charley Hull, byl stav před dohráním závěrečných tři duelů 11,5 : 13,5
pro americké barvy. Stav, ve kterém
stačilo hvězdám a pruhům získat jeden
jediný půlbod. Stav, ve kterém vsadit
na vítězství Evropy, vypadalo jako čiré
gamblerství.
Týmu USA, coby obhájci titulu, stačil
k udržení poháru i nerozhodný výsledek
14 : 14. Evropa, která naopak potřebovala získat minimálně 14,5 bodu, musela
zvítězit v každém z posledních singlů.
V té chvíli se začal psát scénář, který by
mnohý z filmových producentů odmítl
se slovy „pohádky netočím“. Jako první
přidala bod evropskému týmu Anna
Nordqvist, jež ve dvanáctém singlu konečně ve Skotsku předvedla svůj potenciál a spolehlivě přehrála do té doby naopak velmi dobře hrající Morgan Pressel.
Jejích 4&3 bylo dokonce druhým nejlepším skóre dne.
Oči všech diváků jak přímo v Gleneagles,
tak po celém světě u televizního přenosu
se ale samozřejmě upínaly k jinému skóre.
Foto: Joyce Hunamn
Třetí a čtvrtý duel opět dirigovala Evropa,
respektive Georgia Hall a Céline Boutier.
Nejenže vyhrály všechny tři hry, do kterých nastoupily ve foursomech a fourballech, svoji spanilou jízdu zakončily výhrou
i v singlech. Angličanka nad Lexi Thompson, Francouzka nad Annie Park.
Evropa vedla už 11 : 9 a aktuální vývoj na hřišti dával naději týmu Catriony
Matthew. Dokonce i v pátém duelu,
ve kterém až do deváté jamky prohrávala Azahara Muňoz s Angel Yin, začala
Španělka mohutně srovnávat. Po neproměněném patu na 16. jamce se nakonec
musela sklonit před skvěle hrající teprve
dvacetiletou Američankou.
12 | GOLF
Na výsledkové tabuli svítilo 12,5 : 13,5
a drama se blížilo ke svému rozuzlení.
V jedenáctém singlu dne evropský nováček Bronte Law stále proti Ally McDonald pouze půlila. Na šestnácté jamce,
dostřelitelném pětiparu, konečně svítilo
vedle jejího jména 1UP a na 17. jamce,
tříparu, měla možnost dotáhnout duel
k vítězství 2&1 a vyrovnání na 13,5 ku
13,5. Stalo se! A stalo se tak jen několik
málo minut předtím, než mělo celé skotské drama vyvrcholit jedním, lehce přes
dva metry dlouhým patem.
Hráčkou, která ho měla proměnit, nebyl
nikdo jiný než Suzann Pettersen. Žena,
jež se k soutěžnímu golfu vrátila dva měsíce před konáním Solheim Cupu po téměř rok a půl dlouhé pauze, během níž
se jí narodil syn. Hráčka, kterou do týmu
přivedla divoká karta kapitánky a kolem
jejíž nominace se hned po oznámení vyrojil bezpočet komentářů.
Byla to ale právě Catriona Matthew,
která podobně jako vloni Thomas Björn
při Ryder Cupu dobře věděla, proč při
svém výběru sahá právě do řad těch nejzkušenějších. Suzann Pettersen stála na
odpališti osmnácté jamky a věděla, že
musí pro svůj tým vyhrát. Už její druhá
rána do greenu předvedla, jak pevné
má nervy.
Naději pro tým USA, který byl už připraven slavit, držela i její soupeřka Marina
Alex. Američanka patující jako první svoji
příležitost neproměnila a tíha celého
okamžiku byla na zkušené Norce.
Desátý singl dne zůstal na hřišti jako poslední. Na poslední jamce, posledním
greenu. Celý evropský tým, všichni diváci
fandící Evropě doufali, že se Pettersen
připravuje ke svému poslednímu patu,
protože pouze birdie bralo vše – jamku,
zápas, pohár. Erupce nadšení, které propukly poté, co ho nekompromisně proměnila, odpovídaly síle okamžiku.
Kromě spoluhráček, kapitánky, kedíků
i všech dalších lidí z týmu, zaplavily
green i nadšení diváci. A také média,
kterým Pettersen se svým synem v náručí oznámila, že jsme všichni právě sledovali její poslední soutěžní pat. Vrátila
pohár Evropě a odešla na vrcholu. Lepší
scénář než ten, který píše sám život, totiž neexistuje.