CESTY ZA GOLFEM | Rakousko
Výjimečný golf na nejvyšším rakouském hřišti
Golfklub Seefeld – Wildmoos úspěšně předvádí, že kromě golfistů vedle sebe mohou
užívat jedinečné přírody i další nadšenci pohybu, turisté, bikeři, výletníci, běžci a další. Vejdou se sem všichni a nepřekážejí si. Klubovna ve výši 1 400 metrů nad mořem
je jim všem základnou. Už padesát let.
Text: Ivo Doušek, foto: GC Seefeld-Wildmoos
Před půlstoletím byl Seefeld, mondénní
horské středisko vyhledávané smetánkou, znám hlavně v zimě, díky innsbrucké
zimní olympiádě 1964, neboť zde probíhaly nordické disciplíny. V létě tady znali
spíš jen masovou autobusovou turistiku.
Vystoupit, koupit pohled, nastoupit.
Nocležníků pramálo. Pak přední lyžařský funkcionář té doby Marc Hodler přivedl místní na golfovou stopu. V té době
přitom byla v celém Rakousku jen jedna
osmnáctka, u Vídně.
Na ideální pozemek nebylo dost peněz.
Starosta vedlejší vesničky Telfs, kde Seefeldští našli náhradní prostory, napřed nápad odmítl. Nadšenci nového projektu ale
obešli dvacet vlastníků pozemků s otázkou, jestli by své území prodali nebo pronajali, a vrátili se ke starostovi s dobrými
zprávami. Pak už se začalo stavět.
Vlastně se tolik nestavělo, moc přesunů
zeminy nebylo potřeba. Slovutný architekt
Don Harradine, nad nějž v tu dobu v Evropě nebylo, odvedl dobrou práci. Ne vnutit přírodě hřiště, ale přizpůsobit ho stávající situaci. V horském terénu žádný lehký
úkol, ale povedlo se.
Hned první jamka je dokladem jeho kreativity. Říká se jí Kanonenrohr, dělová hlaveň.
Odpal vede sedmdesát metrů velice úzkou průrvou mezi skalami, až pak se dráha
Při výstavbě se hřiště přizpůsobovalo krajině.
70 | GOLF
rozšíří. Podobných divočejších prvků je
na hřišti několik – třípar z ohromné výšky,
druhý úder do dlouhého prudkého klesání, rána po úzkém travnatém hřebeni…
velmi zábavný a dobrodružný golf. Okolní
hory sice příliš nepřečnívají, hřiště leží až
1 400 metrů vysoko, přesto jsou panoramata velice fotogenická.
Je věcí cti dát k velkému jubileu všechno
do pořádku, provést velký úklid. Renovace
a vylepšení se dotkly, klubovny, driving
range, chippingu, puttingu i některých jamek. „I když sama výstavba hřiště nějak
moc nestála, postupně jsme investovali
kolem šesti milionů euro a investuje se
stále,“ dodává prezidentka.
Seefeld se rychle vyšvihl do pozice hotspotu rakouského západu. Každý si tady
chtěl zahrát, což platí dodnes. Hra mezi
staletými lesními velikány, nahoru dolů,
kolem skal a po nádherných horských loukách jen tak někde není. A hráči to dobře
vědí. Kolem fervejí lesní divočina nebo
skály, kontrastující s dokonalými fervejemi
a greeny, pak zase rozkvetlá louka… Hřiště
je velice dobře udržováno, jinak by se od
počátku nemohlo udržet v elitním společenství nejlepších rakouských klubů Leading Golf Courses.
Prezidentka klubu Andrea Hoch-Sarnthein
vidí cestu klubu jasně: „Jsme prastarý klub,
v konkurenci těch novějších jsme se neztratili, protože přinášíme něco, co ostatní
nemají – výjimečné prostředí. Ale k tomu
musíme stále dodávat další šťávu, mimořádné nápady a nasazení. Příklad za všechy
– k padesátiletému jubileu klubu jsme snížili vstupní poplatek o sto euro. Výsledkem
byla stovka nových členů…“
NA HŘIŠTĚ
Už příjezd stojí za to. Obří horské pásy Miemingeru, Karwendelu a Wettersteinu kolem, pak se silnice vnoří do pohádkového
lesa, horské jezírko… Pak káva na terase
a už čeká Kanonenrohr. Stoupněte si na bílé
odpaliště, ale nenechte se odradit a přejděte na to své. Po sedmdesáti metrech už
je všechno jak se patří, fervej široká, šťavnaté horské louky kolem, vlajka v dohledu…
Jamky terasovitě vystoupají k proslulému
devátému odpališti. Pohled jako z orlího
hnízda, z nájezdové věže můstku. Par tři,
green maličký, v úžasné hloubce, vedle
něj za stromy vykukuje klubovna. Druhá
devítka vede víc v lese.
Během hry člověk stále sahá po foťáku
nebo mobilu ve snaze odnést si panoramata s sebou. První devítku provází hora
Hohe Munde, na čtrnáctém odpališti proti
vám ční Hocheder. Občas projede přes fervej biker nebo dva, zamává vám turista, málokde jinde žijí milovníci čerstvého povětří
tolika různých druhů tak pěkně pohromadě.
Nejpozději tady si uvědomíte, jak dobře
to Seefeldští vymysleli, že se nesoustředili
jen na zimu a nordické disciplíny. Mimochodem olympijská běžecká trať z roku
1964 vedla přes druhou fervej a dodnes
tudy v zimě vedou stopy. Z celého hřiště se
tu nejdéle drží sníh, někdy až do začátku
května. Ale na to nikdo nenadává, patří to
k věci – a i to je dokladem správnosti celého konceptu seefeldského klubu. Přírodu
zde nepřekonávají, žijí s ní v souladu.
Více informací na www.seefeldgolf.com.