CESTY ZA GOLFEM | Rakousko

Výjimečný golf na nejvyšším rakouském hřišti

Golfklub Seefeld – Wildmoos úspěšně předvádí, že kromě golfistů vedle sebe mohou

užívat jedinečné přírody i další nadšenci pohybu, turisté, bikeři, výletníci, běžci a další. Vejdou se sem všichni a nepřekážejí si. Klubovna ve výši 1 400 metrů nad mořem

je jim všem základnou. Už padesát let.

Text: Ivo Doušek, foto: GC Seefeld-Wildmoos

Před půlstoletím byl Seefeld, mondénní

horské středisko vyhledávané smetánkou, znám hlavně v zimě, díky innsbrucké

zimní olympiádě 1964, neboť zde probíhaly nordické disciplíny. V létě tady znali

spíš jen masovou autobusovou turistiku.

Vystoupit, koupit pohled, nastoupit.

Nocležníků pramálo. Pak přední lyžařský funkcionář té doby Marc Hodler přivedl místní na golfovou stopu. V té době

přitom byla v celém Rakousku jen jedna

osmnáctka, u Vídně.

Na ideální pozemek nebylo dost peněz.

Starosta vedlejší vesničky Telfs, kde Seefeldští našli náhradní prostory, napřed nápad odmítl. Nadšenci nového projektu ale

obešli dvacet vlastníků pozemků s otázkou, jestli by své území prodali nebo pronajali, a vrátili se ke starostovi s dobrými

zprávami. Pak už se začalo stavět.

Vlastně se tolik nestavělo, moc přesunů

zeminy nebylo potřeba. Slovutný architekt

Don Harradine, nad nějž v tu dobu v Evropě nebylo, odvedl dobrou práci. Ne vnutit přírodě hřiště, ale přizpůsobit ho stávající situaci. V horském terénu žádný lehký

úkol, ale povedlo se.

Hned první jamka je dokladem jeho kreativity. Říká se jí Kanonenrohr, dělová hlaveň.

Odpal vede sedmdesát metrů velice úzkou průrvou mezi skalami, až pak se dráha

Při výstavbě se hřiště přizpůsobovalo krajině.

70 | GOLF

rozšíří. Podobných divočejších prvků je

na hřišti několik – třípar z ohromné výšky,

druhý úder do dlouhého prudkého klesání, rána po úzkém travnatém hřebeni…

velmi zábavný a dobrodružný golf. Okolní

hory sice příliš nepřečnívají, hřiště leží až

1 400 metrů vysoko, přesto jsou panoramata velice fotogenická.

Je věcí cti dát k velkému jubileu všechno

do pořádku, provést velký úklid. Renovace

a vylepšení se dotkly, klubovny, driving

range, chippingu, puttingu i některých jamek. „I když sama výstavba hřiště nějak

moc nestála, postupně jsme investovali

kolem šesti milionů euro a investuje se

stále,“ dodává prezidentka.

Seefeld se rychle vyšvihl do pozice hotspotu rakouského západu. Každý si tady

chtěl zahrát, což platí dodnes. Hra mezi

staletými lesními velikány, nahoru dolů,

kolem skal a po nádherných horských loukách jen tak někde není. A hráči to dobře

vědí. Kolem fervejí lesní divočina nebo

skály, kontrastující s dokonalými fervejemi

a greeny, pak zase rozkvetlá louka… Hřiště

je velice dobře udržováno, jinak by se od

počátku nemohlo udržet v elitním společenství nejlepších rakouských klubů Leading Golf Courses.

Prezidentka klubu Andrea Hoch-Sarnthein

vidí cestu klubu jasně: „Jsme prastarý klub,

v konkurenci těch novějších jsme se neztratili, protože přinášíme něco, co ostatní

nemají – výjimečné prostředí. Ale k tomu

musíme stále dodávat další šťávu, mimořádné nápady a nasazení. Příklad za všechy

– k padesátiletému jubileu klubu jsme snížili vstupní poplatek o sto euro. Výsledkem

byla stovka nových členů…“

NA HŘIŠTĚ

Už příjezd stojí za to. Obří horské pásy Miemingeru, Karwendelu a Wettersteinu kolem, pak se silnice vnoří do pohádkového

lesa, horské jezírko… Pak káva na terase

a už čeká Kanonenrohr. Stoupněte si na bílé

odpaliště, ale nenechte se odradit a přejděte na to své. Po sedmdesáti metrech už

je všechno jak se patří, fervej široká, šťavnaté horské louky kolem, vlajka v dohledu…

Jamky terasovitě vystoupají k proslulému

devátému odpališti. Pohled jako z orlího

hnízda, z nájezdové věže můstku. Par tři,

green maličký, v úžasné hloubce, vedle

něj za stromy vykukuje klubovna. Druhá

devítka vede víc v lese.

Během hry člověk stále sahá po foťáku

nebo mobilu ve snaze odnést si panoramata s sebou. První devítku provází hora

Hohe Munde, na čtrnáctém odpališti proti

vám ční Hocheder. Občas projede přes fervej biker nebo dva, zamává vám turista, málokde jinde žijí milovníci čerstvého povětří

tolika různých druhů tak pěkně pohromadě.

Nejpozději tady si uvědomíte, jak dobře

to Seefeldští vymysleli, že se nesoustředili

jen na zimu a nordické disciplíny. Mimochodem olympijská běžecká trať z roku

1964 vedla přes druhou fervej a dodnes

tudy v zimě vedou stopy. Z celého hřiště se

tu nejdéle drží sníh, někdy až do začátku

května. Ale na to nikdo nenadává, patří to

k věci – a i to je dokladem správnosti celého konceptu seefeldského klubu. Přírodu

zde nepřekonávají, žijí s ní v souladu.

Více informací na www.seefeldgolf.com.