Page 44
42
|
GOLF
ROZHOVOR | Timotej Formánek
vás taková konkurence motivuje
a tlačí dopředu?
Hodně. Se spoustou kluků jsme v repre-
zentaci a s většinou fakt dobří kamarádi.
Takže se navzájem taháme, existuje mezi
námi zdravá rivalita. Asi nejblíž mám
k Jakubu Jandovi. Spolu se neustále přeta-
hujeme, kdo zahraje lepší výsledek, a ten
druhý ho chce hned překonat. To nás nutí
do tréninku. Jezdíme hodně i na meziná-
rodní soutěže, kde potkáváme nové hráče.
I mezi nimi a námi vládne rivalita. V Česku
je teď silná generace a doufám, že ne je-
den, ale víc se nás dostane hodně vysoko.
Je pro vás motivací třeba i to být
tím prvním českým hráče, s kartou
a vítězstvím na evropské tour?
Upřímně, nevnímám nějak zásadně, že
bych mohl být nebo měl být tím prv-
ním. Zvlášť v golfu platí, že se musí sejít
všechno a je to někdy i o maličkostech.
Musí se sejít nejen herní věci, ale třeba
i zázemí, sponzoři. To byl možná u našich
profíků ten problém, že cítili až moc velký
tlak, že musí. Já mám tenhle pocit rád.
I v takových chvílích se snažím si golf uží-
vat, než aby mě to pohltilo.
Co považujete za své největší gol-
fové zbraně?
Asi bych řekl, že ball striking, takže trefo-
vání míčku, hraní si s balonem a cit pro
míček. Docela dobře hraju z týčka, docela
pod kontrolou mám všechna železa. Loni
jsem měl problém s krátkou hrou a mu-
sím říct, že to se letos hodně zlepšilo
právě ve druhé půlce roku. Hodně jsem
na tom pracoval. I přesto, že podmínky
v Hodkovičkách během zimy nebyly
snadné. Snažil jsem se improvizovat z ro-
hožky, do kýble a tak. Ale bylo znát, že
jsem na tom zamakal. Pracuju na tom ale
pořád, protože to není perfektní. Ale per-
fektní to vlastně není nikdy.
A je něco, s čím se naopak perete?
Čas od času s tím, že chci až moc hrát
dobré výsledky. Někdy až tolik, že mě to
spíš drželo zpátky. Chvíli trvalo, než jsem
si uvědomil, že se musím trochu nad hru
povznést. Pořád je to jenom hra, ačko-
liv je důležitá pro mě a pro můj život. To
jsem si asi nejvíc uvědomil, když jsem za-
čal hrát v Německu bundesligu za jeden
tým v Berlíně. Hraje tam několik opravdu
dobrých hráčů, pro které není problém
zahrát i deset birdie za kolo. Od té doby
jsem se povznesl nad počet birdie, dřív
jsem věděl, kolik přesně jdu, měl jsem
výsledek pořád v hlavě. Jenže to člověka
Hodně jsem o tom mluvil, přemýšlel i o tom, že bych
přešel k profesionálům hned po střední, ale myslím
si, že v Americe mohu nabrat dost nových zkušeností
a být po čtyřech letech tam trochu jiný člověk. Oni
tam mají jiný přístup, nebojí se tolik úspěchu jako
tady u nás. Pro ně je úspěch součástí cesty, takže si
myslím, že i tohle by mi mohlo pomoci.
Timotej Formánek své velké ambice nijak netají.