Page 69
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Loreta Pyšely
WWW.CASOPISGOLF.CZ
67
Deset let v životě člověčím je posun
teprve do základní školy, to pyšelská osm-
náctka už má za sebou i zkoušku dospě-
losti. Podívali jsme se na těch deset let
pohledem tří lidí, kteří jsou s hřištěm od
začátku spjati, div ne pupeční šňůrou.
Martinem Křížkem, Bohuslavem Shejba-
lem a Janem Hainou.
KAPITOLA I. S PREZIDENTEM
KLUBU A JEDNÍM Z MAJITELŮ
MARTINEM KŘÍŽKEM…
Jak se díváte na hřiště dnes, deset
let poté?
Nejvíc si člověk změny uvědomí, když se
probírám fotkami z doby, kdy jsme hřiště
otevírali, a teď po deseti letech. Sázeli
jsme tehdy stromy, které měli dva metry,
dnes jsou vzrostlé a hřiště se úplně pro-
měnilo. Koukám se ale na hřiště i očima
údržbáře. Hřiště zraje a také stárne. Už
jsme si prožili ten luxus novoty a po de-
seti letech přichází zase mravenčí práce,
protože věci stárnou. Hřiště, budovy,
stroje, zavlažovací systém. Je to ale jiná
práce než na začátku.
V čem je jiná?
Po deseti letech přichází jakýsi bod zlomu.
Věci stárnou, je to vidět na budovách, na
strojích. Vše je třeba opečovávat a inves-
tovat. Na druhou stranu ale investujeme
pořád do všech kapitol – od zelené části
přes stroje až po budovy tak, aby nás to
nedohnalo do úzkých. Jakmile jednou
něco zanedbáte, strašně špatně se to po-
tom dohání. Děláme všechno proto, aby-
chom vysokou kvalitu drželi stále.
Jakou největší zkušenost jste za
těch deset let získal?
Už jsem to vlastně naznačil. Nic neošidit,
nic nezanedbat a být pořád ve střehu.
Bavíme se o deseti letech provozu
hřiště, pro vás ale tohle partnerství
s Loretou trvá už mnohem déle…
To je pravda. Už dvacet let. Osm let trvala
příprava, dva roky stavba a deset let je
hřiště v provozu.
A pořád vás tohle partnerství baví?
Mám spoustu přátel, kteří si udělali i ně-
jaký „fun byznys“, třeba malou cukrárnu
nebo vinotéku. Spíš pro zábavu, kam mo-
hou pozvat přátele. Tohle naštěstí golfový
byznys spojuje. Můžu pozvat přátele na
partičku golfu, negolfi sty na večeři. I ten
negolfi sta, když sem přijde, řekne, jé,
tady je to hezký, krásná krajina zelená tra-
vička… Samozřejmě má to nějaká rizika,
jako v každém jiném podnikání, ale je fajn
podnikat v tom, co máte rád. Pravda, má
to i negativní stránku. Procházka po vlast-
ním hřišti je vlastně pokaždé inspekční
cesta. Srovnáváte vše s jinými hřišti, takže
si hru na tom vlastním ani neužijete.
Jakou změnu na hřišti považujete za
deset let za největší?
Určitě nové jezero mezi sedmičkou a de-
sítkou. Byla to nutnost vzhledem k tomu,
jak se mění počty dní, kdy prší a neprší.
Díky tomu máme na dva měsíce zajištěný
vlastní zdroj vody pro případ, že by dva
měsíce nespadla ani kapka srážek, nebo
Deset let existence golfového hřiště, to už je důvod
k tomu se na chvíli zastavit, sednout si a popovídat. Na-
víc řeč je o hřišti a resortu, který se od uvedení do pro-
vozu okamžitě vypracoval mezi nejoblíbenější a nej-
krásnější hřiště v Česku. Řeč je o Loretě Pyšely. A kdo si
někdy na osmnácti jamkách zasazených do posázavské
krajiny architektem Keithem Prestonem zahrál, tahle
slova jistě potvrdí.
Od začátku jsme měli v hlavě dva faktory – hratelnost
a co nejjednodušší udržovatelnost. Stavěli jsme hřiště
tak, aby bylo příznivé pro všechny kategorie hráčů,
neměli jsme nějaké mistrovské a soutěžní ambice.
Ani délkou, ani extrémní obtížností.