Page 46
44
|
GOLF
ROZHOVOR | Timotej Formánek
spíš svazovalo. Teď se snažím hru užívat,
každou ránu a on z toho nějaký výsledek
bude. Beru teď výsledek jako součást hry,
nepočítám, co musím zahrát a nevytvá-
řím si tak na sebe zbytečně tlak.
Tempo hry je něco, o čem se v golfu
hodně mluví. Jak jste na tom s rych-
lostí vy?
Dřív jsem býval hodně velký analyzátor.
Vždycky jsem věci promýšlel a hrál jsem
docela pomalu. Letos jsem se snažil vše
urychlit, víc si věřit, a to moji hru zrychlilo.
Rozhodně mám radši svižnější hru.
Ptám se i proto, že máte na kontě
i jedno specifi cké vítězství ve speed
golfu na Ypsilonce?
To pro mě byla příjemná změna. Znám
se s Matějem Mňahončákem, který mě
oslovil, abychom vytvořili tým a zkusili
tuhle akci vyhrát. Měl jsem nějaké očeká-
vání, ale skutečnost pro mě byla obrov-
ským překvapením. Byl to super zážitek
a o dost náročnější akce, než jsem si mys-
lel. Měl jsem už po turnajích, byl jsem na
konci sezony a bylo to příjemné vybočení
z obvyklé rutiny. Docela by se mi líbilo
udělat podobnou akci i s výkonnostními
hráči, třeba v týmech po třech, a trochu
sezonu osvěžit.
Přidám ještě jeden váš hodně zají-
mavý výsledek. Při Středoškolském
poháru na Vinoři jste útočil na ma-
gických 59 ran a zahrál přitom de-
set birdie a jeden eagle…
To byl zajímavý den. Hřiště jsem neznal.
Věděl jsem, že je ve Vinoři nové hřiště,
ale nikdy jsem na něm nehrál a nestihl
jsem ani cvičné kolo. Šel jsem takříka-
jíc naslepo. To pro mě ale není úplně
špatné, protože jsem mnohem uvolně-
nější, když nevíte o všech vodách a ne-
bezpečích, která na jamkách jsou. Měl
jsem jen nějaký popis od kamaráda, co
kde mám hrát. Byl to den, kdy všechno
fungovalo, dobře jsem patoval, skvěle si
přihrával. Po patnáctce jsem byl -12 a ur-
čitě jsem měl 59 ran v hlavě. Lhal bych,
kdybych říkal, že ne. Věděl jsem, že by
bylo fajn jedno, nebo dokonce dvě birdie
dát a zahrát i 58, ale nestalo se. Nebylo
to tím, že bych se dostal pod tlak a začal
najednou kazit. Odehrál jsem ty jamky
dobře a na poslední jsem měl pat z dvou
a půl metru. Minul jsem o malinký kou-
sek. Trochu naštvaný jsem byl, ale bylo
fajn cítit, že jsem schopný takový výsle-
dek uhrát.
Jste ve čtvrtém ročníku na gymná-
ziu, čeká vás maturita. Jak jde sklou-
bit škola a výkonnostní golf?
Snažím se co nejvíc učit po večerech. Do
sedmi hodin jsem třeba v Hodkovičkách,
pak přijedu domů a snažím se učit. První
tři roky byly fajn, ale teď začínám trochu
víc cítit, že se blíží maturita, že je třeba
přidat. Počítám s tím, že přes zimu budu
sice trénovat, co to půjde, ale taky budu
muset dát víc škole. Musím říct, že učitelé
jsou hodně vstřícní. Mám individuální re-
žim docházky, tak se tomu říká, a můžu
zameškat trochu víc. Naštěstí pan ředitel
je také golfi sta a chápe to.
Kde byste chtěl být za rok ve stej-
ném čase?
To už budu skoro za prvním semestrem
v Americe. To už snad budu schopen po-
psat, jak to funguje na univerzitě. Počítám
s tím, že se mi podaří udělat tým, ale to
musím hrát dobře. Chtěl bych se cítit jako
golfi sta i člověk zase o kus vyspělejší.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Timoteje Formánka
V golfu se podle Timoteje musí sejít všechno.