Page 74
ROZHOVOR | Jan Šonka
72
|
GOLF
Už název resortu evokuje, že tady
golfi sta zažije něco víc než jen golf.
Kdy se zrodila myšlenka přidat ke
golfu i umění?
Myslím, že to nebylo najednou ze dne na
den, ale postupně. Tím impulsem byla
láska k umění našeho majitele a přátel,
která je dlouhodobá. Zpočátku to vlastně
ani nebylo v plánu. Když se nějaké zají-
mavé dílo objevilo, použili jsme ho před
vstupem do recepce. To byly takové čtyři
postavy. Pak jsme přidali další plastiku na
hřiště, bylo to hezké, lidi zajímalo, co to
je a proč to tam je. Tím to vlastně začalo.
Dalo by se říct, že první sochy se objevily
se začátkem fungování hřiště, ale tehdy
jsme ještě nemluvili o galerii v té podobě,
jako je dnes. Postupně ale děl přibývalo.
Která z plastik byla ta úplně první?
To jste mě zaskočil, ale pokud se nepletu,
tak Červená plastika od Karla Malicha.
Nebyla impulsem už samotná klu-
bovna, která je sama o sobě také
uměleckým dílem?
Svým způsobem ano. Obložení klu-
bovny je od významného architekta Ji-
řího Beránka, který tady byl osobně při
stavbě, respektive při obkládání a každé
prkénko směroval na své místo. Ale ve
formátu a rozsahu, který je teď, to ne-
byl prvotní záměr. K tomu se došlo
postupně, až když se zjistilo, že je to
Tak trochu jiné hřiště. I tak by se dalo mluvit o resortu Galerie Golf Hostivař. Původ-
ních devět jamek se rozrostlo na osmnáct, ale klasické rozdělení devítka osmnáctka
je tady tak trochu upozaděné. Nejčastěji se totiž hraje dvanáct a šest jamek. To
není jediná zvláštnost nebo, chcete-li, jinakost hostivařského hřiště. Jak už napoví-
dá název resortu, můžete se tady cítit jako v galerii pod širým nebem. Nejen o spo-
jení golfu a umění jsme si povídali s ředitelem areálu Janem Šonkou.
Láska ke golfu a umění?
Galerie na golfovém hřišti