Page 78
ROZHOVOR | Jan Šonka
76
|
GOLF
pivovarem Hostivar jsme dělali velký
koncert na drivingu. My se s tím tro-
chu svezli. Měli jsme dvacet let otevřený
areál, ale nedělali jsme žádné pompézní
oslavy. V rámci koncertu jsme otevřeli
hřiště pro návštěvníky. Měli jsme ale pár
soch, které ještě neměly umístění. Řekli
jsme si, že by bylo hezké, kdyby je lidé
také viděli, a tak jsme během tří dní in-
stalovali tři díla. Znamenalo to kopat
a betonovat na více frontách. Předtím
jsme na sochy několik měsíců koukali
a říkali si, že to někdy musíme udělat,
až najdeme čas. Pak se ukázalo, že když
se chce, tak to jde udělat velmi rychle.
Jak řešíte ochranu soch před po-
časím, případně nepovedenými ra-
nami golfi stů?
Každá socha postupem času degraduje,
takže je nutné se o ně starat. Některá
díla vyžadují jednou za dva roky přeleš-
tit, oživit. Ať specialisty nebo vlastními
silami. Pro hráče golfu jsou sochy z hle-
diska pravidel závadou, takže si mohou
vzít beztrestnou úlevu. Je to takové
zvláštní, když máme v místních pravi-
dlech napsáno, že veškeré sochy jsou zá-
vady. Když tohle říkáme někomu mimo
golfový svět, tak říká, hele počkej, vy
tam máte nějaké závady a necháváte je
tam? Sochy u nás ale tvoří součást hřiště,
většinou jsou stranou, ale na některých
jsou vidět stopy od míčku.
Takže vybíráte díla i podle toho, jak
jsou odolná?
Určitě je to jedno z kritérií. I to, aby-
chom případně zvládli opravu. I když
jedno z nových děl na první jamce tato
kritéria tak docela nesplňuje. Jsou to
velké kamenné menhiry, dvě třetiny ka-
mene, tři skleněné desky. V tomto pří-
padě máme trochu obavu, protože je
to v dopadové zóně první jamky, na
nějakých 250 metrech na pravé straně
ferveje. Věříme, že žádný drajv nebude
natolik přesný a razantní, aby trefi l skle-
něnou desku, na které sedí vrchní tře-
tina kamene.
Kolik děl je aktuálně v Galerii Golf
Hostivař k vidění?
V tuhle chvíli je součástí venkovní galerie
29 děl. Do ní zahrnujeme i dvě sochy Ja-
kuba Flejšara u pivovaru Hostivar u čtvrté
jamky. Nějaké další vyhlížíme. Nemáme
daný ani strop ani minimum.
Jak galerii na hřišti vnímá golfová
veřejnost?
Upřímně řečeno, jsou dva tábory. Spousta
golfi stů si to chválí, že jsou hra i hřiště
něčím ozvláštněné. Jiní se u sochy za-
staví, což ve vytížených dnech může být
problém. Zvlášť když se ve fl ightu sejdou
čtyři milovníci umění a jiní za nimi chtějí
hrát rychleji. Jsou i hráči, kteří to nechá-
pou, tvrdí, že to ke golfu nepatří, že je to
zbytečné a že se fi nanční prostředky daly
využít úplně jinak. Takové je ale rozhod-
nutí vedení klubu. Navíc to není něco, co
by jakkoliv překáželo a omezovalo hru.
Na začátku jste říkal, že na prv-
ním místě jste stále golfové hřiště.
Z devítky se stala osmnáctka, ale
i v tomto směru jste poněkud jiní –
hrajete dvanáct a šest jamek. Proč?
Na to se lidé často ptají, proč nehrajeme
klasicky dvě devítky, ale místo toho dva-
náct a šest jamek. Je to tím, že jamky
vznikaly postupně. Když jich bylo hoto-
vých dvanáct, stal se tenhle formát a po-
čet mezi hráči hodně oblíbený. Tak nějak
obecně platí, že osmnáct jamek je leckdy
moc, ale devět zase málo. Těch dvanáct
jamek se stalo nejoblíbenějším formá-
tem. V našem případě je ideální, že jdou
za sebou a začíná se a končí u klubovny.
Tím, že naše městské hřiště není nijak ex-
trémně dlouhé, nejsou tu žádné dlouhé
přechody, dá se dvanáct jamek odehrát za
dvě či za dvě a půl hodiny, což je stejně
jako jinde trvá devět jamek. U nás si tak
za stejný čas zahrajete víc golfu. Kdo má
chuť, může si i ve všední den zahrát osm-
náct jamek. Obejde dvanáctku, přijde ke
klubovně, dá si kávu nebo vyrazí rovnou
na posledních šest jamek. Na odpaliště té
první je to kousek, pár minut. Hrajeme ale
i osmnáct jamek v kuse, od klubovny ke
klubovně. Tento formát používáme o ví-
kendech, kdy mají hráči víc času a osm-
náct jamek obejdou rádi téměř všichni.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Galerie Golf Hostivař
V tuhle chvíli je součástí venkovní galerie 29 děl.
Do ní zahrnujeme i dvě sochy Jakuba Flejšara
u pivovaru Hostivar u čtvrté jamky. Nějaké další
vyhlížíme. Nemáme daný ani strop ani minimum.
Jedním z třicítky aktuálně vystavovaných děl je i Anuloid Lukáše Raise.