ROZHOVOR | Lukáš Tintěra
rok. Postoupil jsem do Challenge Tour. Ale
tam jsem narazil na další aspekty, o kterých jsme už mluvili. Ať už finanční nebo
neznalost prostředí. I tak to byl hezký rok.
Jaký je život golfového profesionála v Česku?
Tím, že jsem dneska sekretář české PGA,
znám životů českých profesionálů docela hodně. Od těch nejlepších až po ty,
co jenom trénují. Od těch, co vydělávají
relativně dost peněz, až po ty, co skoro
nic nemají. Život golfového profesionála
se nedá zařadit do jedné krabičky. Když
se budeme bavit o kategorii playing pro,
tak to není tak růžový, jak by si někdo
možná představoval. Když vezmu top
10 našich profesionálů v Česku, tak tu
máme hráče jako Ondra Lieser, který si
vydělá kolem milionu a půl, ale ten na
desátém místě si přijde na nějakých 100
tisíc korun. S tím se moc žít nedá. Jestli
si někdo myslí, že být hrajícím profesionálem je terno, tak není. To je i ten důvod, proč řada hráčů ztrácí drajv, chuť
pokračovat dál a dá přednost trénování.
Čím častěji se o podpoře bude mluvit, zvyšuje se šance,
že se toho někdo chopí, že tu vizi vezme za svou.
vám to řekne. Já to pak pošlu dál. Když
potřebuju pomoc, klidně řeknu třeba
Standovi Matušovi: hele, nejde mi patování, podívej se mi na to, prosím. A on
se podívá. To se mi na golfu moc líbí,
že nestavíme mezi sebou bariéry. Tedy
pokud jsme přátelé. A to většinou jsme.
A já jsem navíc v tomhle směru takovej
specifickej kluk.
Nakolik pomůže to, když se s vámi
i velcí hráči baví a poradí?
Hodně. Jsme učení trenéry, kteří nám říkají, tohle by se mělo, takhle se to hraje.
Ale tihle hráči umí vyhodnotit i to, co by
vás vlastně ani nenapadlo. Ukáží novou
cestu, ptají se, proč to nehraješ sem, je
to tady širší, vyhneš se vodě, máš lepší
úhel do greenu. Zahrajete hole-in-one
a jste strašně nabuzený, nevíte, co dál
dělat. Máte pocit, že se už netrefíte do
míčku a vedle vás jde vítěz British Masters, který vám řekne: hele, golf nehraješ
kvůli jedné ráně, ale kvůli osmnácti jamkám. Tak se seber, vrať se na zem a dohraj těch osmnáct jamek. Pokud s nimi
20 | GOLF
komunikujete, odhalíte spoustu věcí. Ale
taky vidíte, že i oni netrefí fervej, nepatují dobře. Jsou to jen lidi.
Když se ohlédnete zpátky, co považujete za svůj největší úspěch? Co
se vám povedlo?
Je zajímavé, že jsem o tom nedávno dokonce sám přemýšlel. Co byl můj top
úspěch v golfu? Asi by byl hodně blbý
pocit, kdybych si musel říct, že jsem ničeho nedosáhl, i když jsem toho tolik
vyhrál v amatérské i profesionální kariéře, že je těžké vybírat. Je ale pravda,
že si dávám své cíle hodně vysoko, což
mě někdy dost limituje, ale také zároveň posunuje dál. Myslím, že rok 2014
byl jedním z mých nejlepších. Vyhrál
jsem dva turnaje české tour, dařilo se mi
v Q-School, kde jsem se dostal až do final stage. Všechno mi lepilo. Byl to asi
jeden z nejlepších roků.
Co ho odstartovalo?
Asi hned začátek roku. Hned to první vítězství. Na té vlně jsem se pak vezl celý
To zní docela depresívně. Neexistuje nějaký fond, systém, který by
pomohl těmto hráčům překlenout
těžší období, aby mohli dál hrát?
Zatím spíš existují vize a myšlenky.
Anebo jen poměrně skromná podpora.
Česká PGA není nijak velká organizace,
ale v jejím rozpočtu je kolonka grantový
systém na podporu hráčů, kteří chtějí
být hrajícími profesionály. Jsou na to nějaká pravidla. Něco se hráčům odpouští,
něco se jim dává, mají třeba starty na
našich turnajích zadarmo, ale ta pomoc
je velice omezená.
Takže představa, že by třeba Ondra
Lieser dostal na sezonu finanční
podporu milion korun, je mimo?
Mně by se líbila, ale je nereálná. Neuskutečnitelná. I proto, že celý rozpočet PGA
jsou tři miliony korun. To prostě nejde.
Je nějaká šance do budoucna,
že se to změní?
Je fajn, že se o tom aspoň bavíme. Čím
častěji se o tom bude mluvit, zvyšuje se
šance, že se toho někdo chopí, že tu vizi
vezme za svou. Pro rozvoj hráčů by to
bylo skvělé.