ROZHOVOR | Lukáš Tintěra

rok. Postoupil jsem do Challenge Tour. Ale

tam jsem narazil na další aspekty, o kterých jsme už mluvili. Ať už finanční nebo

neznalost prostředí. I tak to byl hezký rok.

Jaký je život golfového profesionála v Česku?

Tím, že jsem dneska sekretář české PGA,

znám životů českých profesionálů docela hodně. Od těch nejlepších až po ty,

co jenom trénují. Od těch, co vydělávají

relativně dost peněz, až po ty, co skoro

nic nemají. Život golfového profesionála

se nedá zařadit do jedné krabičky. Když

se budeme bavit o kategorii playing pro,

tak to není tak růžový, jak by si někdo

možná představoval. Když vezmu top

10 našich profesionálů v Česku, tak tu

máme hráče jako Ondra Lieser, který si

vydělá kolem milionu a půl, ale ten na

desátém místě si přijde na nějakých 100

tisíc korun. S tím se moc žít nedá. Jestli

si někdo myslí, že být hrajícím profesionálem je terno, tak není. To je i ten důvod, proč řada hráčů ztrácí drajv, chuť

pokračovat dál a dá přednost trénování.

Čím častěji se o podpoře bude mluvit, zvyšuje se šance,

že se toho někdo chopí, že tu vizi vezme za svou.

vám to řekne. Já to pak pošlu dál. Když

potřebuju pomoc, klidně řeknu třeba

Standovi Matušovi: hele, nejde mi patování, podívej se mi na to, prosím. A on

se podívá. To se mi na golfu moc líbí,

že nestavíme mezi sebou bariéry. Tedy

pokud jsme přátelé. A to většinou jsme.

A já jsem navíc v tomhle směru takovej

specifickej kluk.

Nakolik pomůže to, když se s vámi

i velcí hráči baví a poradí?

Hodně. Jsme učení trenéry, kteří nám říkají, tohle by se mělo, takhle se to hraje.

Ale tihle hráči umí vyhodnotit i to, co by

vás vlastně ani nenapadlo. Ukáží novou

cestu, ptají se, proč to nehraješ sem, je

to tady širší, vyhneš se vodě, máš lepší

úhel do greenu. Zahrajete hole-in-one

a jste strašně nabuzený, nevíte, co dál

dělat. Máte pocit, že se už netrefíte do

míčku a vedle vás jde vítěz British Masters, který vám řekne: hele, golf nehraješ

kvůli jedné ráně, ale kvůli osmnácti jamkám. Tak se seber, vrať se na zem a dohraj těch osmnáct jamek. Pokud s nimi

20 | GOLF

komunikujete, odhalíte spoustu věcí. Ale

taky vidíte, že i oni netrefí fervej, nepatují dobře. Jsou to jen lidi.

Když se ohlédnete zpátky, co považujete za svůj největší úspěch? Co

se vám povedlo?

Je zajímavé, že jsem o tom nedávno dokonce sám přemýšlel. Co byl můj top

úspěch v golfu? Asi by byl hodně blbý

pocit, kdybych si musel říct, že jsem ničeho nedosáhl, i když jsem toho tolik

vyhrál v amatérské i profesionální kariéře, že je těžké vybírat. Je ale pravda,

že si dávám své cíle hodně vysoko, což

mě někdy dost limituje, ale také zároveň posunuje dál. Myslím, že rok 2014

byl jedním z mých nejlepších. Vyhrál

jsem dva turnaje české tour, dařilo se mi

v Q-School, kde jsem se dostal až do final stage. Všechno mi lepilo. Byl to asi

jeden z nejlepších roků.

Co ho odstartovalo?

Asi hned začátek roku. Hned to první vítězství. Na té vlně jsem se pak vezl celý

To zní docela depresívně. Neexistuje nějaký fond, systém, který by

pomohl těmto hráčům překlenout

těžší období, aby mohli dál hrát?

Zatím spíš existují vize a myšlenky.

Anebo jen poměrně skromná podpora.

Česká PGA není nijak velká organizace,

ale v jejím rozpočtu je kolonka grantový

systém na podporu hráčů, kteří chtějí

být hrajícími profesionály. Jsou na to nějaká pravidla. Něco se hráčům odpouští,

něco se jim dává, mají třeba starty na

našich turnajích zadarmo, ale ta pomoc

je velice omezená.

Takže představa, že by třeba Ondra

Lieser dostal na sezonu finanční

podporu milion korun, je mimo?

Mně by se líbila, ale je nereálná. Neuskutečnitelná. I proto, že celý rozpočet PGA

jsou tři miliony korun. To prostě nejde.

Je nějaká šance do budoucna,

že se to změní?

Je fajn, že se o tom aspoň bavíme. Čím

častěji se o tom bude mluvit, zvyšuje se

šance, že se toho někdo chopí, že tu vizi

vezme za svou. Pro rozvoj hráčů by to

bylo skvělé.