ROZHOVOR | Filip Ráža

přibrat. Tak 30 až 40 kilo navíc, abych

si tam mohl jen stoupnout. Jen stoupnout! Možná tak na basket, ale na americký fotbal bych si tam netroufl opravdu

ani stoupnout. Na škole americký fotbal přímo nemáme, ale deset minut od

kampusu máme tým amerického fotbalu

v té nejvyšší lize. Dokud to nevidíte na

vlastní oči, nevěříte. Samozřejmě, jde

o to, na jaké pozici hrají. Ještě tak quarterbeci vypadají normálně, ale většina

jsou neskutečný postavy. A klobouk dolů

před nimi, že s těmi kily dokážou tak

rychle běhat.

Takže spíš basketbal?

To spíš, ale i tady bych mezi nimi byl jako

drobeček. A to jsem docela vysoký. Jenže

mezi nimi jsem malej.

Filip Ráža se svými spoluhráči z univerzity v Jacksonville.

na hřiště, bez jediné cvičné rány. Začal jsem dvěma bogey na prvních čtyřech jamkách, takže s parem jsem byl

moc spokojený. Ale je pravda, že to není

dobrý pocit vlétnout na hřiště bez jediné

rány či bez jediného patu.

Když jsme se potkali na golfu před

lety, byl jste spíš vysoký štíhlý golfista. Při posledním setkání ale byla

na první pohled patrná změna ve

smyslu, že jste dnes mnohem víc

„osvalený“. Je to výsledek tréninku

za oceánem?

Ne, to ne. Na cvičení jsem se vrhnul

o dost dřív. Vlastně jsem začal cvičit už

někdy ve 12 letech. Přítel mé sestry mě

vzal poprvé do fitka a mně se to zalíbilo. Ani jsem to nebral jako součást přípravy na golf. Prostě mě to bavilo. Ale

je fakt, že cvičení mi pomohlo i v golfu.

V mnoha směrech.

V čem například? V délce ran,

v prevenci zranění?

Je to úplně všechno dohromady. A je

to důležitá součást golfu. Hřiště se

28 | GOLF

prodlužují. U nás doma to ještě není

tolik znát, ale tady je to hodně vidět.

Ze zadních odpališť jsou některá hřiště

opravdu hodně dlouhá. Takže délka

ran je potřeba. Samozřejmě se vyrábějí

drajvry, které dál létají. To se, doufám,

zastaví, protože to znevýhodňuje ty,

co chodí do posilovny. Je ale fakt, že

dneska máme k dispozici drajvry, které

odpálí míček i o třicet metrů dál než

před deseti lety. Mně by stačilo, kdyby

je dělali takové, aby tolik nepraskali. Nedávno mi jeden zrovna prasknul a za

minulý rok jsem takhle zlikvidoval sedm

drajvrů. Důležité je posilování i kvůli

zdraví. Sezona je poměrně náročná.

I proto má každý tým tady na školách

i svého kondičního trenéra. Je to potvrzení toho, kam se golf posouvá. U nás

na škole máme i pravidelné testování

a bere se to jako součást přípravy.

To vypadá, že byste mohl v případě nouze zaskočit i v americkém

fotbalu?

Tak to ne, to ani náhodou. (smích) To

bych musel ještě hodně přidat a taky

Jak vypadá takový váš všední univerzitní den?

Jde o to, jakou mám ten den školu. Někdy začínám fitkem od 6.30, pak snídaně,

pak dvě hodiny škola, poté většinou,

protože máme hned u kampusu driving

a chipping, hodina a půl tréninku. Potom

následuje třeba hra na osmnáct nebo

jen devět jamek, ale o to víc ještě potom

trénuji. Na šestou je večeře, pak udělám

úkoly. A takhle je to každý den.

A co volný čas a zábava?

V prvním semestru jsem tohle fakt moc

nestíhal. Teprve jsem si zvykal a objevoval všechno kolem. A taky jsem si řekl, že

se chci dostat do týmu, abych mohl hrát

všechny turnaje. První semestr byl dost

hektický a volného času jsem moc neměl.

Teď si občas zajdu na školní basket, občas

si sám zaházím na koš a chodím cvičit.

Proč jste si vybral právě

Jacksonville?

Na to, jak pozdě jsem všechno řešil, jsem

měl docela dost možností. Zvažoval jsem

Jižní Karolínu, Louisianu a myslím, že

i Texas, ale rozhodl jsem se pro Floridu.

I kvůli počasí, líbil se mi trenér i podmínky, jaké tady jsou. Třeba driving přímo

v kampusu. Vyjdu a za tři minuty jsem na

drivingu, kde máme „provéčka“. K tomu

dva tréninkové greeny. Šel jsem navíc na

plné stipendium, což konečný výběr zúžilo na pět škol. Vybral jsem si tuhle, protože mají i hezké logo. Jsme Delfíni.