Rabyňská hora, Tři kříže, Sv. Jan, na první dobrou by si nezasvěcení mohli myslet,
že řeč je snad o nějakých poutních místech. Zasvěcení ale vědí. Dobře vědí, a to už
přes deset let. Řeč je samozřejmě o golfovém resortu Golf Park Slapy Sv. Jan a jeho
dvou devítkách, Rabyňská hora a Tři kříže. Jaký byl na hřišti nad údolím Vltavy
předchozí rok a co se chystá na ten letošní, o tom jsme si povídali s manažerkou
resortu Andreou Šálovou.
Když se řekne Slapy, nejspíš se každému vybaví voda, přehrada, letní
radovánky. Co golf?
Myslím, že především lidé, kteří hledají aktivní odpočinek a kteří na Slapy jezdí, tak
už v tom seznamu mají i golf.
Loni jste slavili deset let existence
hřiště. Kam se za tu dobu posunulo?
Pevně doufám, že směrem k lidem. Přesně
o to se totiž snažíme. Ať už je to v komunikaci, dostupnosti hřiště či výši členských poplatků. Zpočátku bylo například členství nastavené na hodně vysoké částky, ale časem
se ukázalo, že to není ta správná cesta.
Proto jsme členství proměnili na klasické
roční a jeho výše se pohybuje plus minus na
stejné úrovni jako u hřišť v okolí. V posledních letech vycházíme stále víc vstříc našim
členům, ale posouváme se k lidem obecně.
Co to znamená?
Chceme i těm, kteří ho nehrají, golf přiblížit. Hodně sázíme na místní, a ještě víc na
děti. Chceme jim ukázat golf. Zrovna tak
se snažíme posunovat kvalitu hřiště. Některé věci nezměníme, jako třeba rozmístění jamek, zvlášť pověstnou osmnáctku.
(smích) Řekla bych, že posunujeme hřiště
směrem, který si doba žádá.
Pravda ale také je, že doba je poněkud zvláštní. Poslední dva roky
ve znamení covidu. Jaký pro vás byl
loňský rok 2021?
V porovnání s rokem 2020 byl slabší, co
se týče jednotlivých hráčů, ale silnější, co
se týče firem. Celkově bych řekla, že ve
druhé polovině sezony se vše, právě díky
zájmu firem, vracelo do normálu.
Pro řadu hřišť ale paradoxně doba
„covidového temna“ znamenala
větší zájem o golf. Platilo to i u vás?
Ano, platilo. Výrazně se zvýšil počet
odehraných jednotlivých kol. Máme
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
spočítáno, že se hrálo zhruba o jednu pětinu víc než ve standardních letech. Ale
to se týkalo individuální hry. Naproti tomu
ubyly firmy.
Přinesla vám covidová doba nějakou
zkušenost, poučení? Když se objevil,
následoval nejdřív strach, pak si vše
trochu sedlo, a nakonec covid golfu
paradoxně trochu pomohl…
protože většina hráčů, kteří u nás hrají,
pochází z Prahy.
Pojďme k hřišti… Slapy nabízejí dvě
devítky, obě poměrně odlišné. Jak
se s tím, co vám daly, obrazně řečeno, sudičky do vínku, žije?
Nebyly to ani tak sudičky, jako spíš místní
krajina, co dovolila skála, a pan architekt
Velden. Vím, na co narážíte. Na osmnác-
Hodně sázíme na místní, a ještě víc na děti.
Chceme jim ukázat golf. Zrovna tak se snažíme
posunovat kvalitu hřiště. Některé věci nezměníme,
jako třeba rozmístění jamek, zvlášť pověstnou
osmnáctku. Řekla bych, že posunujeme hřiště
směrem, který si doba žádá.
Dalo by se to tak říct. A poučení? To, že
všechno jde, když se chce. Také jsme si
nejdřív mysleli, že prodávat fee z okénka
naší recepce bude problém, ale stačilo
pár metrů kabelu a šikovnosti našich
členů, kteří nám pomohli, a najednou
to šlo. Další poučení, které jsme si vzali,
je to, že je vždycky důležité si vše, co
chceme dělat, dobře rozmyslet. Zpočátku jsme se řídili vším, co vláda vydala.
Hned a okamžitě, aby vše sedělo. Jenže
za chvíli bylo všechno jinak. A tak jsme
radši nechali věci chvíli uležet, neuspěchat. A vlastně ještě jednu věc to přineslo. Myslím, že jsme dnes flexibilnější
a pružnější, dokážeme lépe reagovat na
danou situaci.
Hodně se mluvilo i o tom, že pro někoho to může být boj o holé přežití.
Byl to i váš případ?
Ne, ne, tak daleko to nedošlo. Boj o přežití to nebyl. Zpočátku jsme měli velké
obavy, když se všechno komplet zavřelo a lidi nemohli cestovat. Zavřely se
okresy. To bylo nejhorší, ale to nejen pro
nás. I když pro nás možná o trochu víc,
tou jamku, která je opravdu hodně specifická. Má hodně přezdívek. Sjezdovka,
Veldenova pomsta… Obdivuji každého,
kdo tady osmnáct jamek dohraje, vyběhne ten závěrečný kopec, a ještě dojde do klubovny na pivo. Žijeme s tím tak,
že když má některý hráč s osmnáctkou
zásadní problém, zahraje si jen první devítku. A klidně dvakrát. Ale myslím si, že
si lidé už na osmnáctou jamku po těch
letech zvykli. I proto, že jsme ji postupně
zjemnili a zpříjemnili.
Zeptám se jak?
Především zkrátili ve spolupráci s greenkeeperem Vojtěchem Fuchsem, který
byl už u zrodu hřiště a je takovou jeho
hlavou. Zkrátili jsme odpal nejen na osmnáctce, ale i na desítce. Na osmnáctce až
o třicet metrů. Takže i biozona mezi odpalištěm a fervejí je menší, daleko méně
se hledají míčky a jamka je zkrátka přívětivější. Pravda ale je, že na osmnáctce
je třeba si dát pozor na navrtání, jakmile
je pin pozice na hraně. To je pak hodně
těžká jamka. Ale snažíme se tohle hraniční
navrtání hlídat a používat ho jen zřídka.
89