Page 99
ROZHOVOR | Eliška Krupnová
WWW.CASOPISGOLF.CZ
97
chlebíček? Je to tvrdé prostředí? Je
znát, že se jedná o nejlepší ligu na
světě?
To je velmi široká otázka. Florbal je tady
na mnohem vyšší úrovni a přechod z čes-
kého do švédského prostředí byl poměrně
tvrdý. Pamatuji si doteď, jak jsem vnímala,
že každý zápas v SSL (Pozn. red.: Svenska
Superligan – nejvyšší švédská soutěž) je
jako české superfi nále. Liga je navíc mno-
hem vyrovnanější a mezi horní a spodní
částí tabulky není takový rozdíl. Stává se,
že týmy ze špičky prohrávají s celky z niž-
ších pater. Do každého zápasu tak člověk
musí nastoupit připravený a odvést v něm
skvělou práci.
Jste ve Švédsku známou osobností?
Poznávají vás lidé třeba na ulici, dá-
váte autogramy? Jste vzorem pro
tamní děti?
Jsem určitě vzorem pro děti. Hlavně tedy
ve fl orbalovém prostředí. Když jdu tady
v Pixbu do haly nebo se třeba měníme
s dětmi na tréninku, tak vidím, jak na mě
koukají, úplně jim září očička a jsem pro ně
velký vzor. Vážím si toho a snažím se s nimi
mít kontakt, předat jim nějakou pozitivní
reakci, zamávat jim a podobně. Co se týče
lidí ve městě na ulici, tak se to prakticky
neděje. To v Čechách je to častější.
Pokud byste mohla porovnávat
české a švédské prostředí, v čem vi-
díte asi největší rozdíly?
Je to právě úroveň fl orbalu, který je tu
prestižnější. Každý člověk, a je jedno, jak
je starý, zná fl orbal a s velkou pravděpo-
dobností jej někdy hrál, alespoň na škole.
Velký rozdíl je i v úrovni a vyspělosti ligy,
která je dál. Co se týče tréninků, tak na
nich se vše točí kolem fl orbalu a ty ostatní
složky, jako je kondiční příprava či regene-
race, jsou naopak v pozadí, protože fl or-
bal je tu alfa a omega a klade se na něj
obrovský důraz. Florbalový trénink je ten
hlavní, který každý musí odmakat mini-
málně na sto procent a všechno ostatní je
spíše doplněk.
Český fl orbal zažil v poslední de-
kádě obrovský posun dopředu. Ur-
čitě je to dáno koncepční a velmi
precizní prací s mládeží a také
profesionalizací soutěží hlavních,
tedy těch výkonnostních. Jak to
vnímáte, jsme tady u nás konkuren-
ceschopní? Je ta nastavená česká
cesta správná? Neliší se nijak zá-
sadně od té švédské?
Co se týče základny a práce s mládeží,
tak je český fl orbal blízko Švédsku, možná
už i na srovnatelné úrovni. Velký rozdíl
stále vidím v tom, že tady ve Švédsku
fungují fl orbalová gymnázia. Asi nejzná-
mější je RIG Umeå, který je velkou líhní
reprezentantů a rodí se jim tam světová
fl orbalová třída. I my tady máme jedno
menší v Mölnycke, které je hodně zamě-
řené na fl orbal.
Přiznám se, že až donedávna jsem
netušil, že jste také golfi stkou. Já
osobně znám v Mariánských Lázních
mnoho vynikajících golfi stů i tre-
nérů a nikdo se nikdy o vás nezmí-
nil, což je škoda. Mohl jsem s vámi
udělat rozhovor mnohem dříve než
teď… Prozraďte našim čtenářům,
jakým způsobem jste se ke golfu
dostala?
Přivedl mě k němu můj táta, který je sám
velmi nadšený golfi sta. Jako dítě jsem
zkoušela spoustu sportů a golf byl jeden
z prvních, s nimiž jsem začínala. Bylo to
něco jiného než týmové sporty. Začala
jsem jako malá v akademii mariánskolá-
zeňského klubu a trénovala jednou dva-
krát týdně. Popravdě jsem to ale nebrala
zase tak vážně a hrála jsem hlavně proto,
že mě to bavilo a že si to také přál taťka.
Když jsem pak byla starší, zhruba v teena-
gerovských letech, rozhodovala jsem se,
jestli chci s hraním golfu na závodní dál
pokračovat, a usoudila jsem, že je to super
sport, ale zároveň jsem cítila, že nemám
úplně na to, abych si vybudovala profesi-
onální kariéru. Viděla jsem to i ve srovnání
s mojí vrstevnicí Klárou Spilkovou, který
byla v té době mnohem dál než já.
Ten, kdo je z Mariánských Lázní,
musí prostě hrát golf, že ano? Také
ve Švédsku je golf velmi populární,
dostanete se někdy na hřiště?
Úplně automatické to asi nebude, ale ur-
čitě každý ví, že tam je golfové hřiště, které
je tradiční, a pokud má někdo někoho v ro-
dině, kdo golf hraje, tak jej pravděpodobně
i sám vyzkoušel. Co se týče Švédska, tak si
občas zahrát chodím. Na to, že Göteborg
není až tak velké město, tu máme celkem
dost hřišť. Minulý rok jsem si konečně po
letech přivezla své staré golfové hole, se
kterými jsem dříve hrávala. Cítila jsem, že
chci zase začít, protože už mi golf chyběl
a našla jsem si na to i trochu víc času. Nej-
dřív jsem začala s tréninkem na drivingu
a když už jsem cítila jistotu v rukách, tak
jsem šla i na hřiště a hrála jsem tři osm-
náctky. Těším se už i na to, až si půjdu za-
hrát tento rok. Zatím je ještě celkem zima,
ale už se blíží jarní počasí.
Chodíte si zahrát sama, anebo je
v týmu někdo, kdo golf hraje?
Na začátku jsem chodila se sama rozehrát
a trochu potrénovat. Když jsem pak šla
na hřiště, tak už jsem si parťáka našla. Ji-
nak holky u nás v týmu s golfem začínají.
Jedna si v minulém roce udělala zelenou
kartu a jedna chodí trénovat s přítelem
a možná si kartu udělá tento rok.
Myslíte, že pokud byste se neroz-
hodla pro fl orbalovou kariéru, tak
by to byl golf, který by byl pro vás
sportem číslo jedna?
Asi by to tak bylo. Postupně jsem totiž
musela opouštět i jiné sporty, které mě
také bavily. Například mě mrzelo, že jsem
musela přestat hrát basketbal, protože
v Mariánských Lázních nebylo ženské
družstvo. Zhruba na úrovni starších žáků
se pak lámal chleba a potřebovala jsem
hrát za dívčí tým, ale nejbližší byl až ně-
kde v Toužimi, což od nás byla asi hodina
cesty, což jsem tomu nechtěla obětovat.
Kromě basketu jsem nakonec opustila
ještě tenis a stolní tenis a rozhodovala se
mezi golfem a fl orbalem. Tím, že je fl or-
bal týmový a o něco akčnější sport, tak
mě bavil víc. Navíc jsem v něm cítila větší
ambice než v golfu.
Florbal je tady na mnohem vyšší úrovni a přechod
z českého do švédského prostředí byl poměrně
tvrdý. Pamatuji si doteď, jak jsem vnímala, že každý
zápas v SSL je jako české superfinále.