VÝBAVA | Postřehy
Jaké faktory
určují volbu hole?
Jedna z nejčastějších chyb, které se dopouštějí rekreační
golfistky a golfisté, je chybná strategie při volbě hole. Je to
také jedna z chyb „nejdražších“ z hlediska škod na skóre.
Dlouhá železa se vrací na scénu.
Za oněch více než 40 let strávených na
golfu a okolo golfu vídám tu chybu stále
znovu. Rekreační hráč zahraje ránu z odpaliště do hustého rafu. Když hodnotí
volbu hole a rány, tak vnímá pouze vzdálenost ke greenu, kterou „dluží“. A podle
toho vybere hůl, třeba dřevo číslo 3. Protože si myslí, že je nutno překonat oněch
cca 190 metrů ke greenu tou nejdelší
holí, kterou má k dispozici. Opakovaně
jsem se ptal různých golfistek a golfistů,
když chtěli hrát dřevo z rafu nebo z prohlubně po řízku či z nějaké jiné problematické polohy: „Proč nehrajete raději nějaké
střední železo do výhodné a bezpečné
pozice?“ Odpověď je vždy stejná: „Vždyť
je to přece ke greenu daleko!“
Asi sami víte, jak končí tyto heroické pokusy amatérů „dohnat“ chybějící délku
volbou nevhodné hole. Vědci z oboru behaviorální psychologie a behaviorální ekonomie mají už tenhle problém popsaný.
Ta naivita a hloupost jsou zabudovány
v našich mozcích. Ale lze na to nebezpečné pokušení vyzrát. Když bude váš míček v rafu nebo prostě v nedobré poloze,
která nenabízí jistotu pro ránu dřevem,
nadechněte se, napijte se vody a pečlivě si prohlédněte profil ferveje a změřte
vzdálenost ke greenu. Pak vezměte třeba
železo 6 nebo 7 a přihrajte si na jistotu
do vzdálenosti, kterou máte rádi a ze
které máte vysokou pravděpodobnost, že
další ránou zasáhnete jamkoviště.
Takováto „oběť“ se z hlediska statistiky tvorby skóre vyplatí. Zapamatujte
si, že volbu hole nikdy neurčuje vzdálenost chybějící ke greenu, nýbrž poloha
míčku a vztah jeho polohy k profilu ferveje a k jejím nástrahám. I když se zdá, že
„hamtavost“ se v některých oblastech života vyplácí, v golfu platí názor Françoise
40 | GOLF
Text: Ondřej Kašina
de La Rochefoucauld, že skromnost zvyšuje důstojnost.
POMALÁ HRA ŠKODÍ NEJEN
NERVŮM, ALE ROVNĚŽ
VÝSLEDKŮM
Nemám rád turnaje typu VIP, které dávají
dohromady golfisty velmi různých výkonností, takže se nakonec hraje třeba i více
než šest hodin. Takové vleklé turnaje plné
čekání mi vždy spolehlivě způsobí zhroucení a špatný výsledek. Až dosud jsem si
myslel, že je to pouze jakási moje sociální
nedostatečnost nebo podivínství, ale statistické výsledky, které sebrala firma ARCCOS
GOLF naznačují, že pomalá hra škodí všem.
ARCCOS GOLF vyrábí různá čidla a programy, které snímají data švihu golfistů
a umožňují analýzu. Ve velkém objemu
pak tato data dokáží vysvětlit různé jevy
a trendy v golfu. Jedním z takových výsledků získaných díky velkým souborům
dat je analýza vlivu rychlosti hry na golfisty různých hendikepů. Závěr – pomalá
hra přidává rány ve všech kategoriích.
U golfistů s hednikepy od 5 do 9,9 je rozdíl mezi hrou trvající 3,5 hodiny a 5,5 hodiny 1,4 rány navíc při pomalé hře. U HCP
mezi 10 až 14,9 stojí pomalá hra 1,5 rány
navíc a u hendikepů 15 až 19,9 přidává
pomalá hra 1,7 rány.
Nechci vás nabádat, abyste byli asociální
nebo neměli rádi VIP. Ale přinejmenším
až zase budete hrát „šrot“ při pomalém
turnaji, můžete se cítit o něco lépe, že to
věda a statistika už dokázaly potvrdit.
NEČEKANÝ NÁVRAT
DVOJKY ŽELEZA
Jsem opatrný, když média vytrubují, že
cosi navždy odvál čas na smetiště dějin.
Některé takové „přežitky minulosti“ mají
tendenci se vítězně vracet. Například gramofon a analogové desky. Nejspíše mají
naději na návrat rovněž dlouhá železa,
o kterých golfová média po léta tvrdila,
že jsou už na věčné časy nahrazena hybridy. Ona ta hesla „Na věčné časy…“ občas
končí neslavně.
Když jsem na přelomu 70. a 80. let minulého století začínal s golfem, bylo
možno zaslechnout anekdotu, ve které
se vyprávělo, že není radno hrát o peníze
proti staršímu chlápkovi, který má v obličeji spoustu vrásek od slunce a v bagu
dvojku železo. Pak šla léta a sety želez
už nenabízely dvojku a později ani trojku.
Dnes často chybí i čtyřka. Obecné povědomí přijalo víru, že hybridy jsou lepší.
Ale – jak zpívá Bob Dylan – časy se mění!
Většina hlavních výrobců golfového vybavení nyní nabízí železa číslo 2 a 3 pod
názvem „utility iron“. Ovšem nejsou to
ony staré „žiletky“ brutálně jednoduché
konstrukce, nýbrž velmi sofistikované
hole s dutým vnitřkem a vyrobené z kovů
různých hmotností a tak, aby jejich tolerance byla stejná, nebo dokonce lepší
než u hybridů. Lze zmínit například Srixon
ZX Utility Iron, Titleist U505, Titleist U150
nebo Callaway X Forged Utility.
Připravuji srovnávací článek, který nabídne srovnání těchto dvojek a trojek
želez, které se vrátily ze smetiště historie do světla ramp. Ale, než se k tomu
dostanu, velmi vám doporučuji sjednat
si ve vaší golfové prodejně nezávazný
fitting a vyzkoušet některé z těchto
dlouhých želez nové konstrukce. Možná
pak vaše hybridy skončí ve sklepě nebo
v garáži.