VÝBAVA | Postřehy

Jaké faktory

určují volbu hole?

Jedna z nejčastějších chyb, které se dopouštějí rekreační

golfistky a golfisté, je chybná strategie při volbě hole. Je to

také jedna z chyb „nejdražších“ z hlediska škod na skóre.

Dlouhá železa se vrací na scénu.

Za oněch více než 40 let strávených na

golfu a okolo golfu vídám tu chybu stále

znovu. Rekreační hráč zahraje ránu z odpaliště do hustého rafu. Když hodnotí

volbu hole a rány, tak vnímá pouze vzdálenost ke greenu, kterou „dluží“. A podle

toho vybere hůl, třeba dřevo číslo 3. Protože si myslí, že je nutno překonat oněch

cca 190 metrů ke greenu tou nejdelší

holí, kterou má k dispozici. Opakovaně

jsem se ptal různých golfistek a golfistů,

když chtěli hrát dřevo z rafu nebo z prohlubně po řízku či z nějaké jiné problematické polohy: „Proč nehrajete raději nějaké

střední železo do výhodné a bezpečné

pozice?“ Odpověď je vždy stejná: „Vždyť

je to přece ke greenu daleko!“

Asi sami víte, jak končí tyto heroické pokusy amatérů „dohnat“ chybějící délku

volbou nevhodné hole. Vědci z oboru behaviorální psychologie a behaviorální ekonomie mají už tenhle problém popsaný.

Ta naivita a hloupost jsou zabudovány

v našich mozcích. Ale lze na to nebezpečné pokušení vyzrát. Když bude váš míček v rafu nebo prostě v nedobré poloze,

která nenabízí jistotu pro ránu dřevem,

nadechněte se, napijte se vody a pečlivě si prohlédněte profil ferveje a změřte

vzdálenost ke greenu. Pak vezměte třeba

železo 6 nebo 7 a přihrajte si na jistotu

do vzdálenosti, kterou máte rádi a ze

které máte vysokou pravděpodobnost, že

další ránou zasáhnete jamkoviště.

Takováto „oběť“ se z hlediska statistiky tvorby skóre vyplatí. Zapamatujte

si, že volbu hole nikdy neurčuje vzdálenost chybějící ke greenu, nýbrž poloha

míčku a vztah jeho polohy k profilu ferveje a k jejím nástrahám. I když se zdá, že

„hamtavost“ se v některých oblastech života vyplácí, v golfu platí názor Françoise

40 | GOLF

Text: Ondřej Kašina

de La Rochefoucauld, že skromnost zvyšuje důstojnost.

POMALÁ HRA ŠKODÍ NEJEN

NERVŮM, ALE ROVNĚŽ

VÝSLEDKŮM

Nemám rád turnaje typu VIP, které dávají

dohromady golfisty velmi různých výkonností, takže se nakonec hraje třeba i více

než šest hodin. Takové vleklé turnaje plné

čekání mi vždy spolehlivě způsobí zhroucení a špatný výsledek. Až dosud jsem si

myslel, že je to pouze jakási moje sociální

nedostatečnost nebo podivínství, ale statistické výsledky, které sebrala firma ARCCOS

GOLF naznačují, že pomalá hra škodí všem.

ARCCOS GOLF vyrábí různá čidla a programy, které snímají data švihu golfistů

a umožňují analýzu. Ve velkém objemu

pak tato data dokáží vysvětlit různé jevy

a trendy v golfu. Jedním z takových výsledků získaných díky velkým souborům

dat je analýza vlivu rychlosti hry na golfisty různých hendikepů. Závěr – pomalá

hra přidává rány ve všech kategoriích.

U golfistů s hednikepy od 5 do 9,9 je rozdíl mezi hrou trvající 3,5 hodiny a 5,5 hodiny 1,4 rány navíc při pomalé hře. U HCP

mezi 10 až 14,9 stojí pomalá hra 1,5 rány

navíc a u hendikepů 15 až 19,9 přidává

pomalá hra 1,7 rány.

Nechci vás nabádat, abyste byli asociální

nebo neměli rádi VIP. Ale přinejmenším

až zase budete hrát „šrot“ při pomalém

turnaji, můžete se cítit o něco lépe, že to

věda a statistika už dokázaly potvrdit.

NEČEKANÝ NÁVRAT

DVOJKY ŽELEZA

Jsem opatrný, když média vytrubují, že

cosi navždy odvál čas na smetiště dějin.

Některé takové „přežitky minulosti“ mají

tendenci se vítězně vracet. Například gramofon a analogové desky. Nejspíše mají

naději na návrat rovněž dlouhá železa,

o kterých golfová média po léta tvrdila,

že jsou už na věčné časy nahrazena hybridy. Ona ta hesla „Na věčné časy…“ občas

končí neslavně.

Když jsem na přelomu 70. a 80. let minulého století začínal s golfem, bylo

možno zaslechnout anekdotu, ve které

se vyprávělo, že není radno hrát o peníze

proti staršímu chlápkovi, který má v obličeji spoustu vrásek od slunce a v bagu

dvojku železo. Pak šla léta a sety želez

už nenabízely dvojku a později ani trojku.

Dnes často chybí i čtyřka. Obecné povědomí přijalo víru, že hybridy jsou lepší.

Ale – jak zpívá Bob Dylan – časy se mění!

Většina hlavních výrobců golfového vybavení nyní nabízí železa číslo 2 a 3 pod

názvem „utility iron“. Ovšem nejsou to

ony staré „žiletky“ brutálně jednoduché

konstrukce, nýbrž velmi sofistikované

hole s dutým vnitřkem a vyrobené z kovů

různých hmotností a tak, aby jejich tolerance byla stejná, nebo dokonce lepší

než u hybridů. Lze zmínit například Srixon

ZX Utility Iron, Titleist U505, Titleist U150

nebo Callaway X Forged Utility.

Připravuji srovnávací článek, který nabídne srovnání těchto dvojek a trojek

želez, které se vrátily ze smetiště historie do světla ramp. Ale, než se k tomu

dostanu, velmi vám doporučuji sjednat

si ve vaší golfové prodejně nezávazný

fitting a vyzkoušet některé z těchto

dlouhých želez nové konstrukce. Možná

pak vaše hybridy skončí ve sklepě nebo

v garáži.