ROZHOVOR | David Tomi

David Tomi ve hře sází především na trpělivost.

chybím a musím pak dělat vyrovnávací

zkoušky. Mám na to doučovatele a snažím se veškeré učivo dohánět. Někdy to

jde ztuha.

Povězte, jak jste se vůbec ke golfu

dostal?

Začal jsem hrát golf zhruba v jedenácti

letech. Do té doby jsem hrál fotbal, ale

ani s ním jsem úplně nepřestal. Občas si

jdu ještě kopnout. Jen už na něj nemám

skoro žádný čas. Ke golfu mě dovedl

táta, který nějakou dobu sám hrál. Chodil

jsem s ním, když měl nějaký turnaj. Nějak

jsem se začal motat kolem, zalíbilo se mi

to natolik, že jsem s golfem sám začal.

A protože jsem z Mariánek, začal jsem

tam. Pořád tam bydlím, ale jsem teď

členem na Albatrossu, takže jezdím trénovat a hrát tam. Trasu Mariánky – Albatross už mám najetou docela dost, takže

by se mi hodilo, kdybych už měl vlastní

řidičák. (smích)

Čím si vás golf získal?

Předtím jsem hrál kolektivní sport a golf

se mi zalíbil tím, že je to individuální

sport. Platí bezezbytku, že co si tam

32 | GOLF

uhraju, to mi nikdo nevezme, nikdo mi to

nezkazí a můžu si to zkazit jedině já sám.

To mě na golfu hodně baví a přitahuje.

Vraťme se ještě na chvíli k Czech

Masters. Co vás nejvíc zaujalo, jakou

zkušenosti jste si z turnaje odnesl?

Musím říct, že ještě nikdy jsem se na žádném turnaji nesoustředil na každou ránu

tolik jako tady. To musím přiznat. A to

je taky to, co si odnáším. Viděl jsem, že

právě koncentrace hraje v golfu hodně

důležitou roli. Zaujal mě i profesionální

přístup všech hráčů, se kterými jsem

měl možnost jít ve flightu. Třeba Joakim

Lagergren, se kterým jsem hrál nedělní

kolo, ať skóroval nebo udělal chybu, pořád se naplno soustředil na hru a nenechal se rozptýlit.

Jak se vám hraje s takovým golfistou, který vás z týčka driverem přestřelí třeba i o čtyřicet či padesát

metrů?

Už jsem se naučil tohle absolutně nevnímat. Pořád hraju svůj golf. První ránu dostat na fairway, druhou na green a nesnažit se dotahovat kolegu ve flightu, když

mě přestřelí o padesát metrů. V žádném

případě s nimi nezávodím.

Na co se ve své hře můžete spolehnout a na čem ještě musíte

pracovat?

Mojí největší zbraní, ale to už vím z dřívějška, je přesnost. Ani pod stresem nepokazím ránu z týčka nebo do greenu natolik, abych potom nedokázal jamku uhrát

v paru. Na to se mohu hodně spolehnout.

Určitě musím pracovat na course managementu. I to jsem si odnesl od ostatních

hráčů. A k tomu ještě krátká hra, která mě

třeba ve finálovém kole Czech Masters

docela potrápila.

Jaké máte golfové cíle, sny?

Golfové cíle a sny jsem si prakticky malinko

splnil už tím, že jsem startoval na turnaji

DP World Tour. Splnil jsem si to, že jsem

nahlédl do prostředí, kam bych se chtěl

jednou dostat. Na evropskou túru a hrát

s těmi všemi frajery, co to fakt umí.

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Relmost – Ladislav Adámek