ROZHOVOR | David Tomi
David Tomi ve hře sází především na trpělivost.
chybím a musím pak dělat vyrovnávací
zkoušky. Mám na to doučovatele a snažím se veškeré učivo dohánět. Někdy to
jde ztuha.
Povězte, jak jste se vůbec ke golfu
dostal?
Začal jsem hrát golf zhruba v jedenácti
letech. Do té doby jsem hrál fotbal, ale
ani s ním jsem úplně nepřestal. Občas si
jdu ještě kopnout. Jen už na něj nemám
skoro žádný čas. Ke golfu mě dovedl
táta, který nějakou dobu sám hrál. Chodil
jsem s ním, když měl nějaký turnaj. Nějak
jsem se začal motat kolem, zalíbilo se mi
to natolik, že jsem s golfem sám začal.
A protože jsem z Mariánek, začal jsem
tam. Pořád tam bydlím, ale jsem teď
členem na Albatrossu, takže jezdím trénovat a hrát tam. Trasu Mariánky – Albatross už mám najetou docela dost, takže
by se mi hodilo, kdybych už měl vlastní
řidičák. (smích)
Čím si vás golf získal?
Předtím jsem hrál kolektivní sport a golf
se mi zalíbil tím, že je to individuální
sport. Platí bezezbytku, že co si tam
32 | GOLF
uhraju, to mi nikdo nevezme, nikdo mi to
nezkazí a můžu si to zkazit jedině já sám.
To mě na golfu hodně baví a přitahuje.
Vraťme se ještě na chvíli k Czech
Masters. Co vás nejvíc zaujalo, jakou
zkušenosti jste si z turnaje odnesl?
Musím říct, že ještě nikdy jsem se na žádném turnaji nesoustředil na každou ránu
tolik jako tady. To musím přiznat. A to
je taky to, co si odnáším. Viděl jsem, že
právě koncentrace hraje v golfu hodně
důležitou roli. Zaujal mě i profesionální
přístup všech hráčů, se kterými jsem
měl možnost jít ve flightu. Třeba Joakim
Lagergren, se kterým jsem hrál nedělní
kolo, ať skóroval nebo udělal chybu, pořád se naplno soustředil na hru a nenechal se rozptýlit.
Jak se vám hraje s takovým golfistou, který vás z týčka driverem přestřelí třeba i o čtyřicet či padesát
metrů?
Už jsem se naučil tohle absolutně nevnímat. Pořád hraju svůj golf. První ránu dostat na fairway, druhou na green a nesnažit se dotahovat kolegu ve flightu, když
mě přestřelí o padesát metrů. V žádném
případě s nimi nezávodím.
Na co se ve své hře můžete spolehnout a na čem ještě musíte
pracovat?
Mojí největší zbraní, ale to už vím z dřívějška, je přesnost. Ani pod stresem nepokazím ránu z týčka nebo do greenu natolik, abych potom nedokázal jamku uhrát
v paru. Na to se mohu hodně spolehnout.
Určitě musím pracovat na course managementu. I to jsem si odnesl od ostatních
hráčů. A k tomu ještě krátká hra, která mě
třeba ve finálovém kole Czech Masters
docela potrápila.
Jaké máte golfové cíle, sny?
Golfové cíle a sny jsem si prakticky malinko
splnil už tím, že jsem startoval na turnaji
DP World Tour. Splnil jsem si to, že jsem
nahlédl do prostředí, kam bych se chtěl
jednou dostat. Na evropskou túru a hrát
s těmi všemi frajery, co to fakt umí.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Relmost – Ladislav Adámek