ROZHOVOR | Šimon Zach

chci vyhrát. Někteří lidé se mi smáli a říkali, že budu rád, když projdu cutem.

Jel jsem tam a byl devátý. To bylo někdy

v mých patnácti nebo šestnácti letech

ve Španělsku. Zkazil jsem pak poslední

kolo a propadl se. O pár let později jsem

skončil na mistrovství Evropy třetí. Do té

„pral“ s krátkou hrou. Tam přišel

ten největší progres?

Přesně tak. Když jsem byl ještě v Americe

a hrál poslední rok na univerzitě, hrál jsem

hrozně a taky jsem se hrozně na hřišti

cítil. Když jsem se vrátil sem, tak bohužel ani začátek profi kariéry nebyl takový,

Když jsem přešel k profíkům, trvalo mi nějaký čas

se s tím srovnat. První rok byl špatný, pak do toho

přišel covid, takže moje kariéra zatím za moc

nestála. Je mi ale 26 let a pořád si myslím, že jsem

ještě na začátku. Golf je hodně o trpělivosti.

doby nikdo od nás neskončil do dvacítky.

O ránu nebo o dvě mě tehdy porazil Viktor Hovland, který dneska hraje mezi nejlepšími světovými golfisty. To nastavení je

v tomhle směru dobré. Někoho to může

urážet, ale to je mi celkem jedno. Naopak si myslím, že je správné. Věřím tomu,

vím, že pro to dělám maximum a jdu

správným směrem. Když se ještě vrátím

k Czech Masters, se svou hrou jsem byl

spokojený, jen jsem bohužel nedal pár

patů a pak na šestce zahrál ten osudný

dabláč. To vlastně byly jediné chyby. Myslím, že moje hra není daleko od toho, aby

to bylo opravdu dobré.

Trochu jste mi teď nahrál… V jakém

stavu je vaše hra? S délkou jste nikdy problém neměl, ale občas se

jak bych si představoval. Necítil jsem se

dobře na hřišti, měl jsem problémy. Letos je to ale už jiné, cítím se dobře, hraju

rány, které hrát chci, a je vidět, že je to už

jen malinký kousek od toho, aby to bylo

dobrý. Pak je to o jednom turnaji, aby si

všechno sedlo. Věřím tomu, že se to povede a přijde to.

Mezi amatéry jste měl svým způsobem výjimečnou pozici. Vyhrál jste

i turnaje v Americe. V golfovém prostředí si každý sliboval, že Šimon

Zach bude tím, který to konečně

prolomí…

Určitě jsem takový tlak i cítil. Když jsem

přešel k profíkům, trvalo mi nějaký čas

se s tím srovnat. První rok byl špatný,

pak do toho přišel covid, takže moje

kariéra zatím za moc nestála. Je mi ale

26 let a pořád si myslím, že jsem ještě

na začátku. Golf je hodně o trpělivosti.

Někdy patujete a míček vám projíždí

hrany jamky. S tím se nedá nic dělat.

Jen čekat, až se to otočí a začne vám

to do jamky padat. A doufat, že přijde

ten dobrý turnaj. Musím zůstat trpělivý

a třeba náš příští rozhovor už bude na

úplně jiné téma.

Ještě jednou se vrátím k Czech Masters. Hrál jste ve flightu s 12letým

Louisem Kleinem. Trochu to připomínalo vás v 15 letech na Čeladné.

Nebyl to na 12letého kluka až příliš

velký tlak?

Myslím, že to byl ohromný tlak, ale také si

myslím, že to Louis ještě tak nebere, že to

tak nevnímá. Beru to podle sebe, protože

v 15 letech jsem to taky tak nebral ani

nevnímal. Až s odstupem jsem si uvědomil, co se mi povedlo, co jsem hrál. Louis

ve svém věku hraje skvěle, má dobře

našlápnuto. Je na něm vidět ta mladost

a dravost, což je skvělé. Vede to ale občas k tomu, že když udělá chybu, tak se

potom násobí.

Jak vidíte jeho budoucnost?

Myslím, že má i na to, aby hrál každý týden evropskou tour, ale na druhou stranu,

je to golf a on toho má ještě před sebou

strašně moc. Je mu teprve 13 let a bude

si muset počkat nejméně do 16 či 17

let, aby se rozhodl, kde a jak bude hrát.

A také aby to vydržel zdravotně. Budu mu

hodně fandit a držet palce, ale nebudu

tady říkat, že je to další Tiger Woods, aby

mu to spíš neuškodilo. Jsem si vědom

toho, že tlak na něj je a bude obrovský

a s tím se musí popasovat on sám.

Otázka o budoucnosti ale nemine ani vás. Co ta vaše nejbližší

i vzdálenější?

Moje nejbližší budoucnost je svázaná

s q-school. První fáze mě čeká v Rakousku

a chci se dostat co nejdál. Plán je jednoduchý – hrát pokaždé co nejlepší ránu,

aby jich bylo co nejméně, a na konci to

spočítám. Uvidíme pak, na co to bude

stačit a jakou kartu za to dostanu.

Mezi amatéry prorazit dokázal, stejný

cíl má Zach i mezi profesionály.

40 | GOLF

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archiv Šimona Zacha