Page 54
52
|
GOLF
INSTRUKCE | Psychologie
hrát, je mít vedle sebe příjemné lidi
a chvilkami se uvolnit. Když jste ve sku-
pině s lidmi, kteří vám vyhovují, je to velká
úleva. A před ránou potom můžete maxi-
málně vystupňovat soustředění.“
Jestliže jsou na složení skupiny a na různé
druhy osobností ve své blízkosti tak cit-
liví ti nejlepší z nejlepších, pak můžeme
vycházet z hypotézy, že sociální vliv in-
terakce ve skupině je ještě větší v případě
rekreačních golfi stů, kteří zápasí s ce-
lými kohortami vnitřních nejistot a obav
ohledně kolísání herní výkonnosti.
Dalším faktorem, kvůli kterému poklá-
dám rekreační golfi sty za zranitelnější při
vyrušení a znejistění, je dlouholetá zku-
šenost, že méně ovládají techniku sou-
středění na přítomný okamžik. Většina
rekreantů žije oscilováním mezi obavami
vycházejícími z minulých chyb a stra-
chem z příští „minely“.
Proto neuškodí připomenout si, s jakými
typy „škůdců“ se můžeme v rámci rekre-
ačního golfu setkat.
RŮZNÉ TYPY OSOBNOSTÍ,
JEŽ KAZÍ HRU
Arogance moci a peněz
Především musím předeslat, že sice exis-
tují určité typy osobností, které zkazí
hru každému, ale do značné míry je
naše alergie na vnímání sociálně obtíž-
ných spoluhráčů podmíněna našimi in-
dividuálními vlastnostmi a zkušenostmi.
Vzhledem k mé profesi diplomata jsem
za léta praxe (nepřekvapivě) získal zvý-
šenou alergii na aroganci mocných
a bohatých.
Možná už jste také hráli ve fl ightu s oním
výše citovaným „břídilem, který všechno
řídí“. Mezi úchylky takových „lepšolidí“ patří
například to, že si nevypnou mobil, protože
přece musí cosi řídit stále. Takže na odpališti
obzvláště obtížné jamky, vlevo les vpravo
voda, takovému CEO vedle vás zazvoní te-
lefon v bagu přesně uprostřed vašeho švihu
s drajvrem. Je nutno pokračovat?
Do jaké míry může u některých jedinců
vyvolávat pocit bohatství a vlivu patolo-
gické chování jsem v extrémní podobě
zažil na hřišti Darovanský dvůr během
mezinárodního mistrovství hendikepova-
ných golfi stů. Dodnes z toho mám husí
kůži. Organizátoři měli dobrý nápad za-
členit novináře a zástupce sponzorů do
fl ightů spolu se soutěžícími hendigolfi sty,
aby mohli pomáhat v některých situacích.
Hrál jsem s hendigolfi sty paraplegiky ze
Španělska a z Velké Británie. Skvělí lidé.
Za námi ve skupině byl nějaký nabubřelý
mluvčí naší všemocné energetické fi rmy.
Byl tak arogantní, že nedokázal čekat, až
postižení golfi sté v mé skupině dohrají
a opakovaně do nich napálil svůj drajv.
Umíte si představit, jak mi bylo a jak jsem
potom hrál.
Chaoti
Mám golfového kamaráda, kterého lze
bez přehánění popsat jakožto milého
a důvtipného člověka. Pokud s ním ovšem
nehrajete golf. Vyznačuje se vysokou
mírou nezájmu o to, kde leží míčky spo-
luhráčů a pobíhá před nimi. Říká, že se
snaží hrát „ready golf“, neboli zrychlovat
hru a hrát mimo pořadí. Ve skutečnosti
spolehlivě kazí rány těm, kteří by měli
hrát dříve než on a kvůli jeho předbíhání
jsou nuceni hrát přes jeho hlavu.
Mezi chaoty lze v zájmu stručnosti za-
řadit i snílky a lunatiky, kteří chytají lelky
(nebo WhatsAppy) v době, kdy by se
měli připravovat na úder či pat, když
hrají ti ostatní. Až ve chvíli, kdy na ně
přijde řada, se probudí a začnou dlouze
vyměřovat, uvažovat, měnit hole, číst
dráhy a věštit z větrů. Po několika jam-
kách tímto chováním zničí hru ostatním
ve skupině.
Plačky
Pro mileniály připomínám původ slova:
„Plačka je označení pro ženu, jejímž úko-
lem bylo naříkat během pohřbů. Muž-
ským protějškem plačky je oplakávač.
Plačky a oplakávači byli účastníky pohřbů
ve starověku a v Evropě od středověku do
baroka, v nové době ubývají.“
Bohužel musím nesouhlasit s Wikipedií.
V rekreačním golfu plačky a oplakávači
neubývají. Jejich podíl mezi golfi sty se
zdá být konstantní. Pokud máte tu smůlu,
že vás osud svede s takovým člověkem
do fl ightu, čekají vás zážitky náročné na
nervy a trpělivost. Klasický oplakávač re-
aguje na špatnou ránu dvěma fázemi.
V té první po nepovedeném úderu spustí
takové lamentace, že proti tomu jsou
„Plačky nad Finneganem“ od J. Joyce sne-
sitelný a srozumitelný zážitek. Pak násle-
duje druhá fáze, ve které plačka nebo
oplakávač nevyžádaně seznámí spolu-
hráče s tím, jak tady před dvěma týdny
hráli birdie. A dneska tohle…!? Jak je to
možné! Taková nespravedlnost!
Specifi ckou agresívní odrůdou oplakávačů
jsou házeči a kopáči. Ti po nezdařeném
úderu zahazují hole nebo s nimi sekají hlu-
boko do ferveje. Je to hnusná deviace, která
nepřidá partnerům na herní pohodě.
Učitelé národů
V tomto případě musím přiznat, že jsem
kdysi patříval do této kategorie. V do-
bách, kdy jsem podlehl fascinaci vědy
ve vztahu ke golfovému vybavení, jsem
ještě před začátkem turnaje na prvním
odpališti stačil poučit všechny ve skupině
o vlastnostech jejich šaftů a vyložit jim,
proč se pro ně nehodí. Dnes chápu, jak
mě měli rádi.
Zvláště nebezpečnou variantou v rámci
této kategorie jsou ti, kdo bedlivě pozo-
rují švih a rány svých spoluhráčů a hned
poté jim začnou vysvětlovat, co dělají
špatně a jak by to měli hrát správně. Je
to sice proti pravidlům, ale stále se ta-
kové chování vyskytuje. Za více než 40 let
zkušeností mohu potvrdit, že taková ne-
vyžádaná instrukce ohledně herní tech-
niky uprostřed turnaje bývá hřebíkem do
rakve výsledku.
Rovněž se v této kategorii vyskytují vý-
řeční jedinci, kteří kontaminují předúde-
rovou přípravu spoluhráčů vyprávěním,
jak to tady hráli chytře docela nedávno.
Kudy vede „seniorská stezka“. Není to sice
přímo v rozporu s pravidly, pokud nedá-
vají rady a jen vyprávějí o své minulé hře,
ale je to nebezpečný jed. Každý golfi sta
má totiž svoji vlastní a silně individuální
Jednou z nejcennějších schopností, které se
můžeme naučit, je umění vytvořit si kolem sebe
takový virtuální box klidu a soustředění
bezprostředně před úderem a v jeho průběhu.