Page 36
INSTRUKCE | Golf a myšlení
34
|
GOLF
a další golfová média. Tento profesor
s HCP 4 pomohl odhalit některé statis-
tické zákonitosti, které mohou být in-
struktivní pro golfi sty všech úrovní.
Na základě výzkumů profesora Broa-
dieho uvedla americká PGA Tour v roce
2014 do praxe svoji nejdůležitější sta-
tistiku: Strokes Gained: Tee-to-Green.
V praxi to znamená kompletní statistické
hodnocení všech ran profesionálních gol-
fi stů bez patování. To pomohlo upřesnit
statistické hledání, kde jsou silné a kde
slabé stránky každého soutěžícího.
Podívejme se například na statistiku ran
získaných od odpaliště po green na ame-
rické PGA Tour za rok 2015 (viz tabulka).
Asi nikoho nepřekvapí, že Bubba Watson
po cestě z odpaliště na green „utekl“
průměru PGA Tour v roce 2015 o 1,879
rány za kolo. Ale když se podíváme na
tutéž statistiku poměrně krátkého
Jordana Spietha (1,511 získané rány za
kolo) a k tomu připočteme jeho statis-
tiku v patování (za rok 2015 na 3. místě
s výsledkem 26,5 patů za kolo) – tak za-
číná být jasnější, proč a jak se v golfu vy-
hrává. Jde o konsistenci. Vše ostatní jsou
jen dojmy...
JAK FUNGUJE REGRESE
K PRŮMĚRU A JAK SE Z TOHO
POUČIT PŘI GOLFU
Daniel Kahneman sice regresi k průměru
vysvětlil způsobem pochopitelným i pro
laickou veřejnost, nicméně „otcem“ to-
hoto pojmu byl britský vědec Francis
Galton (mimochodem byl to bratranec
Charlese Darwina).
Galton jako první použil pojem regrese
pro statistické modelování vztahů mezi
spojitými veličinami. Šlo o studii z roku
1886, v níž vyšetřoval závislost prů-
měrné výšky mužů na výšce jejich otce.
Prokázal, že vysoký otec má tendenci
mít nadprůměrně vysokého syna. Přitom
porovnání výšek otců a synů ukázalo, že
u většiny vysokých otců je syn nižší než
otec. To znamená, že syn vysokého otce
sice často svou výškou zůstává nad prů-
měrem, ale zároveň se k úrovni průměru
více či méně vrací.
S ohledem na tento častý jev Galton po-
jmenoval celou obecnou statistickou me-
todu jako regresi, což doslova znamená
návrat nebo zpětný pohyb (směrem
zpátky k průměru). Přitom již dříve se
používaly regresní metody pro modelo-
vání vztahů mezi spojitými veličinami,
i když ještě nebyly takto pojmenovány.
Jak vám tyto znalosti pomohou v golfu?
Pokud jste schopni se podívat na vlastní
výkony kriticky a přijmout prozaičnost
a absolutní nedostatek romantiky vychá-
zející z regrese k průměru, pak můžete
udělat významný pokrok.
Kahneman v citované knize Myšlení,
rychlé a pomalé záměrně použil příklady
z golfu. Již ve starších výzkumech, které
podnikal s A. Tverskym (zemřel v roce
1996), došel k závěru, že golf se hodí ke
zkoumání statistických efektů lépe než
mnohé ostatní sporty, protože na rozdíl
od basketballu nebo fotbalu hráče nikdo
nemůže atakovat a explicitně zasahovat
do jeho výkonu.
Takhle vidí Kahneman problém regrese
k průměru v golfovém turnaji: „Intuitivní
předpovědi je většinou potřeba korigo-
vat, protože nezohledňují regresi (nejsou
regresivní), a tudíž jsou zkreslené. Řek-
něme, že bych předvídal, že každý gol-
fi sta na turnaji zahraje druhý den stejné
skóre, jako zahrál první den. Tato před-
pověď nezahrnuje regresi k průměru:
golfi sté, kterým se dařilo hodně dobře
první den, budou mít v průměru druhý
den méně dobré výsledky, a naopak ti,
kterým se první den nedařilo, se druhý
den většinou zlepší.
Když se nakonec neregresivní předpo-
vědi porovnají se skutečnými výsledky,
zjistí se u nich zkreslenost. V průměru
bývají přehnaně optimistické pro ty,
kteří si vedli první den nejlépe, a pře-
hnaně pesimistické pro ty, kteří měli
špatný start.“
Takže nevím, zda mám závěrem ří-
kat „hlavu vzhůru“ těm, kteří hráli dnes
špatně, nebo „připravte se příště na
hraní šrotu“ těm, kteří zahráli výjimečně
dobré kolo. Obojí je pravda. Pro mne
osobně je v tom více útěchy než pe-
simismu. Po 35 letech strávených ve
vztahu s krutou milenkou zvanou golf
už vím, že to takhle funguje. Jen jsem
potřeboval, aby mi to někdo vysvětlil
vědecky.
Ostatně – mí golfoví kamarádi ve Ve-
nezuele to už věděli dávno, protože po
každém birdie říkali zářícímu autorovi:
„Después del birdie viene el mierdí...“
Česky by to snad bylo možno slušně pře-
ložit: „Po birdie přichází průšvih.“ Anebo
si to „vygůglujte“...
Asi nikoho nepřekvapí, že Bubba Watson po cestě
z odpaliště na green „utekl“ průměru o 1,879 rány
za kolo. Ale když se podíváme na tutéž statistiku
poměrně krátkého Jordana Spietha – tak začíná být
jasnější, proč a jak se v golfu vyhrává.
Nejvíce ran na soupeře z PGA Tour získává Bubba Watson.
Foto: Globe Media/Reuters