Page 55
WWW.CASOPISGOLF.CZ
53
balzám na duši. Vystoupáte krásnými
lesy do nadmořské výšky 850 metrů
a před vámi se otevře nádherný výhled
na hřiště a údolí Etschtal. Nad hřištěm se
vypíná impozantní horský hřbet Schlern.
Dechberoucí – to je to pravé označení.
Na osmnáctce o rozloze 60 ha, nád-
herně zakomponované do horského
terénu, lze hrát od března až do listo-
padu. Architekti Bernd Hofmann a Wolf-
gang Jersombeck si tu opravdu vyhráli.
Žádná jamka se neopakuje, překvapení
stíhá překvapení. Přesnost je velmi často
podmínkou, jak zůstat ve hře a neztra-
tit míček. Je tu totiž mnoho rybníčků,
roklin, potůčků a nechybí ani fascinující
vodopády. Navíc vaši pozornost stále
odvádí nádherná krajina.
Téměř žádná jamka neleží v rovině,
často odpalujete z velkého kopce dolů
nebo do strmého svahu nahoru. Na
mnoha jamkách ani nepotřebujete dri-
ver. Fairwaye jsou úzké a často zvlněné.
Hřiště není dlouhé, každý kousek využili
promyšleně.
Vybrat nejkrásnější jamku není snadné.
Snad nejvíce mne fascinovala patnáctá
jamka: tříparovka s největším převýše-
ním v Evropě: 52 metrů, jak pravila sym-
patická paní na recepci. Hraje se z prud-
kého kopce dolů, a pokud se vám rána
povede, můžete si pocit z dobré rány
vychutnávat docela dlouho, neboť míček
se na green snáší notnou chvíli. Uchva-
cující je rovněž výhled na věž dobře
schovaného kostelíku v údolí pod vámi.
Pořádnou výzvou je i tříparová čtyřka,
kde musíte hrát přes divoký potok pů-
lící fairway. Nedostanete-li se na green,
hrozí nejdivočejší polohy.
Hřišti není co vytknout, je to oprav-
dový zážitek. Přitom nechybělo mnoho
a zavřeli jej. Jeho provoz je totiž spo-
jený s enormně vysokými náklady,
které si předchozí provozovatelé ne-
mohli dovolit. Museli ohlásit konkurz,
takže se nad budoucností hřiště snášela
krajní nejistota.
Záchrana přišla v podobě majitele blíz-
kého hotelu Turm Stefana Pramstahlera,
který před třemi lety získal celý areál
i s hotelem a restaurací ve dražbě za 4,7
milionů eur a společně s fi nančním part-
nerem z Bolzana klubu vdechl nový život.
Pokud se nepyšníte nejlepší kondicí, do-
poručuji si vzít buginu. Během hry to-
tiž několikrát stoupáte i klesáte strání,
v níž se hřiště nachází. Pokud se však
rozhodnete zdolávat celou osmnáctku
pěšky, na každém kroku si vychutnáte
nádherné výhledy po okolí, které zastíní
i nepovedené rány. Zážitek, na který se
jen tak nezapomíná.
Gastronomické nebe
Stefan Pramstahler, sám vynikající ku-
chař, se postaral i o gastronomické zá-
žitky. V restauraci pro gurmety „R19“
přímo vedle klubovny s krásnou tera-
sou a výhledem na celé hřiště důstojně
ukončíte návštěvu tohoto neobyčejného
hřiště. Na jídelníčku se objevují přede-
vším sezonní jídla, která kombinují ital-
skou, středomořskou a alpskou kuchyni.
Za ochutnání stojí třeba artyčokovohou-
bový koláč.
Přímo na hřišti najdete i komfortně zaří-
zený hotel Sonne.
W: www.golfhotelsonne.it
TRANRÜS – PRAVÁ GOLFOVÁ
IDYLA
Na úpatí majestátního masívu Sella ne-
daleko městečka Corvara se nachází nej-
výšše položené hřiště v Jižním Tyrolsku
– Tranrüs. Táhne se na náhorní plošině
v nadmořské výšce 1 700 metrů a bo-
duje svou nádhernou polohou. V létě
tu vládnou příjemné osvěžující teploty
a čerstvý horský vzduch.
Přestože areál leží vysoko, je hřiště jen
mírně zvlněné, takže nevyžaduje ex-
trémní fyzickou kondici. Na rozdíl od
předchozího hřiště zde převýšení dosa-
huje jen 45 metrů, a tak začátečníci ne-
budou frustrováni z krkolomných pozic
a ocení rovněž prostorné fairwaye.
S RAZÍTKEM UNESCO
Celé Dolomity jsou zapsány na seznamu přírodního
dědictví UNESCO a nabízejí neuvěřitelné scenérie.
Velmi zvláštní je ovšem i atmosféra zdejších měst
a vesnic, neboť se v nich mísí italská a rakouská
kultura, což jen dokumentuje složitost historie
tohoto regionu.
Jižní Tyrolsko dlouhých pět set let patřilo
k Rakousku a stejně jako Čechy a Morava tvořilo
součást habsburské monarchie. Žili zde převážně
německy mluvící Rakušané, jenže po konci první
světové války se Rakousko ocitlo mezi poraženými
a vítězné velmoci věnovaly poněkud nesmyslně
Jižní Tyrolsko Itálii.
Po příchodu Mussoliniho k moci byli místní
obyvatelé postaveni před těžké rozhodnutí: buď se
museli přihlásit k italské národnosti, díky čemuž
mohli zůstat ve svých domovech, pokud však trvali
na rakouském, respektive německém původu
a jazyku, museli se odstěhovat do „říše“.
Část se rozhodla tak, část onak, nicméně v dalších
letech – již poválečných – zde probíhalo mnoho
stávek, protestů i ozbrojených atentátů, které
skončily až počátkem sedmdesátých let, kdy Jižní
Tyrolsko získalo značnou autonomii. Dnes jsou
všechny rozbroje zapomenuty a v národnostně
unikátní oblasti se propojují ty nejlepší vlastnosti
obou národů.
Foto: Golfclub St. Vigil Seis