Page 11
Golf se na zdejším hřišti hrával ještě
dříve, než se tu roku 1878 zformo-
val golfový klub, dvě hřiště nesla názvy
Old a Portland, kdysi známé jako Re-
lief. Postupem času osmnáctka dozná-
vala výraznějších změn, včetně Poštovní
známky, slavné tříparovky zbudované
v začátku 20. století, ještě předtím, než
sem hráči přijeli bojovat o Claret Jug po-
prvé (1923).
Club hostil Open osmkrát v historii a na
seznamu vítězů fi guruje hned šest Ame-
ričanů. Dokonce ukořistili šest vítězství
v řadě. A kdo jiný mohl zahájit jejich
úspěšná tažení než legendární Arnold Pal-
mer. Royal Troon dobyl slavně roku 1962,
když do turnaje vstupoval v roli obhájce.
Vůbec první výhra na Open ale patří Bri-
tům, a to zásluhou Angličana Arthura
Haverse. A byl to vpravdě památný tri-
umf. Zvítězil o jediný úder, když na po-
slední jamce zavěsil birdie z bankru.
Nejvíc tenkrát rozesmutnil dalšího ne-
zapomenutelného Američana Waltera
Hagena.
Druhým hráčem, který v Royal Troon
zvítězil a nenarodil se ve Spojených
státech, je Bobby Locke. Jihoafričan na
Open uspěl podruhé v řadě.
V Palmerových stopách šli postupně To-
mové Weiskopf (1973) a Watson (1982),
následovali Mark Calcavecchia (1989),
Justin Leonard (1997) a konečně Todd
Hamilton (2004).
Ptáte se, jaké vlastně Old Course v Royal
Troon je? Velmi klasické, podobně jako
Old Course v St. Andrews. Většina jamek
první devítky prochází podél pobřeží,
druhou devítkou se vracíte po vnitřní
části hřiště a bojujete s poryvy větru
z Firth of Clyde.
Závěrečná runda loňského klání v St. An-
drews nabídla scénář, který si v Royal
Troon nejspíš zopakujeme, těšme se tedy
na birdie šance na úvodní devítce hrané
po větru a bitvu o „holý život“ na závě-
rečných devíti jamkách turnaje.
Krajan Wayne Grady mi snad odpustí,
když vzpomenu jeho porážku v prvním
play-off Open hraném na čtyři jamky
v roce 1989. Ostatně nebyl sám, proti
Calcavecchiovi tehdy stanul i další Aus-
tralan. Grady vedl po většinu klání, až jej
dostihl Norman zásluhou famózních 64
úderů ve fi nále. Ovšem štěstí tehdy stálo
při Calcavecchiovi, který nejprve na jede-
náctce proměnil třináctimetrový pat, aby
se zaskvěl i vzápětí. Rozhodnutí se rodilo
na jamkách č. 1, 2, 17 a 18.
„Je to zatraceně dobré hřiště,“ složil
Royal Troon poklonu Grady, který jej na
svém soukromém seznamu oblíbených
svatostánků řadí hned za Carnoustie
a Turnberry. „Záleží na počasí a na tom,
zda je rychlé a tvrdé, což obvykle na
Open bývá,“ prorokoval. A přesně takové
hřiště tehdy bylo, výsledná skóre byla
skvělá. Dvěma Australanům však rybník
nakonec vypálil Američan.
Na prvních šesti sedmi jamkách se dá
„urvat“ pár berdíků, ovšem potom vám
dost možná začne tuhnout úsměv
na rtech. Railway Hole, v pořadí jede-
náctá jamka se obvykle hrává jako pě-
tipar, ovšem na Open se těchto 490
yardů mění na čtyřparovou záležitost.
Ďábelská zkouška! Přesto od desítky po
čtrnáctku lze nosit pary, pak můžete ma-
linko polevit na šestnáctce, následují obří
třípar a relativně milosrdný závěr.
Wayne Grady nicméně tvrdí, že druhá de-
vítka je pro hodně odvážné chlapíky. „Po-
kud chcete hrát nefalšovaný linksový golf,
přijeďte a zažijete jej do morku kostí.“
Nejikoničtější jamkou a jednou z nejzná-
mějších vůbec je již zmiňovaná Poštovní
známka (Postage Stamp), třípar hraný
jako osmý v pořadí. Při pohledu do skó-
rekarty svačinka, vždyť z mistrovských
odpališť měří jen 123 yardů. Nejkratší
jamka Open.
Jakmile se však postavíte na týčko,
rychle změníte názor. Titěrný green za-
říznutý do písečné duny, která jej zleva
chrání. A k tomu hrůzu nahánějící bankry
zpředu i na pravé straně. Tady se hraje
vabank, buď jste na greenu, nebo v pro-
blémech. Co příběhů plných zármutku
Postage Stamp zažila!
Tiger Woods tu ve fi nále v roce 1997
zapisoval potupnou šestku, když o den
dříve uhrál skvostných 64, také Norman
při zmiňované spanilé jízdě a 64 ranách
utrpěl jediný šrám právě zde. Nebýt toho,
byl by on hrdým majitelem Claret Jugu.
Osmička ovšem zažila i slavné okamžiky.
Třeba když tu někdejší šampion Gene Sa-
razen zaznamenal televizní hole-in-one,
v jednasedmdesáti letech poslal míček
do větru železem číslo pět v úvodním
kole Open roku 1973. Od jeho prvního
představení v Troon tehdy uplynulo pa-
desát let, a třebaže nakonec neprošel
cutem, na jeho úder z osmičky se nedá
zapomenout.
Vrátíme-li se ke všem Open na Royal
Troon, a hrálo se zde po sedm dekád,
je zjevné, že hřiště a převládající pod-
mínky potrápily všechny šampióny
stejně. Relativně krátký a míče nízko po-
sílající Todd Hamilton dokázal přehrát
výrazně silovějšího Ernieho Else, stejně
tak vítěz z roku 1997 Justin Leonard
má fi gurou blíže Hamiltonovi než El-
sovi. A tak i nešťastník Grady měl šanci
proti agresivním bijcům Normanovi
a Calcavecchiovi.
Pokud je totiž hřiště tvrdé a rychlé, délka
ran hraje mnohem menší roli, takže tu
může uspět kdokoliv, i ten nejmenší
střízlík. Dokázal to třeba Louis Oosthui-
zen při svém vítězném tažení po Open,
nebo vloni v St. Andrews Zach Johnson.
S návratem do Royal Troon, minu-
lými vítězi i výčtem favoritů jako Jason
Day, Jordan Spieth, Rory McIlroy, Adam
Scott, Rickie Fowler či Danny Willett se
máme nač těšit. A to své naděje opra-
šují „veteráni“ jako Phil Mickelson či Lee
Westwood, kteří před dvanácti lety skon-
čili hned za Hamiltonem a Elsem. A třeba
budeme i svědky toho, jak si Tiger vy-
rovná účty s osmičkou. Open je jen
jedno a vypravit se na tento podnik do
Royal Troon, to je zážitek k nezaplacení!
Tak si ho nenechte ujít.
OPEN – PREVIEW | LEGANDÁRNÍ TOM MORRIS | ZAJÍMAVOSTI A PROGNÓZY
Nejikoničtější jamkou a jednou z nejznámějších
vůbec je Postage Stamp, třípar hraný jako osmý
v pořadí. Při pohledu do skórekarty svačinka. Jakmile
se však postavíte na týčko, rychle změníte názor.