Page 36
34
|
GOLF
Jediným řešením je ovládnout démony
obav, nesnažit se o „výjimečnou přes-
nost“ a prostě švihnout jako obvykle
a s plnou rotací. Pak můžeme s rozum-
nou mírou pravděpodobnosti počítat,
že výsledkem bude naše standardní rána
s obvyklou trajektorií.
JAK V PRAXI MINIMALIZOVAT
CHYBY ZE STRACHU A ÚSILÍ
O PŘESNOST
Za dlouhá léta golfové publicistiky jsem
dosud nezaznamenal žádný jedno-
značně negativní ohlas čtenářů. Man-
želka a dcera si ze mě dělají legraci, že
je to způsobeno tím, že moje články ni-
kdo nečte. Věřím, že tomu tak není. Ale
musím se přiznat, že přinejmenším vím
o jednom golfi stovi, kterému mé články
jednoznačně pomáhají. Jsem to já.
Studium problematiky a následná analýza
provázející psaní článků mi často pomá-
hají pochopit problémy na hranici mezi
psychikou a mechanickou částí hry. Po-
dobně je tomu i v tomto článku. Během
jeho psaní jsem zažíval „deja vu“ z mnoha
chybných ran, které jsem zahrál ze stra-
chu nebo z přehnané snahy o přesnost.
Podělím se s vámi o taktiky, které použí-
vám k boji s těmito „démony“.
Moje obvyklá stranová chyba je na levé
straně (hraju jako pravák). Nedávno se
mi to podařilo vědecky pochopit díky
článku, který jsem psal o senzoru ZEPP
pro analýzu charakteristik švihu. Zatímco
všichni „šlajzéři“ sestupují z vrcholu švihu
nad osou švihu, tak hráči s obvyklou stra-
novou rotací dró tak činí pod osou švihu.
Zkrátka – když kalkuluji ránu, obvykle si
nechávám větší rezervu nalevo, abych tak
maximálně eliminoval důsledky chyby. Bě-
hem tréninku a nezávazné hry to funguje.
Ovšem pod psychickým tlakem soutěže
nebo prestižní partie se sázkou se mysl
a tělo začnou chovat jinak.
V Chile, kde momentálně žiji a pracuji,
není zrovna lehké se dostat na golf.
V celé zemi je jen jedno veřejné hřiště.
Aby člověka pustili na ta soukromá,
musí obětovat astronomické fi nanční
částky nebo mít dobré kamarády, kteří
ho pozvou.
Tak jsem se seznámil například s viceka-
pitánem krásného hřiště La Dehesa na
okraji Santiaga de Chile. Gustavo Garayr
je tam vážený nejen pro své dobré lidské
vlastnosti, ale rovněž jako skvělý golfi sta
(HCP 3). Měl jsem tu čest hrát párkrát
s ním a jeho kamarády o nějaké ty fi -
nanční částky. A to odhalilo některé pro-
blémy popsané v tomto článku.
Opakovaně jsem se dostával do situa-
cí, kdy jsem měl z ferveje druhou ránu
na green mezi 150 a 120 metry, tedy
vzdálenosti, které trefuji železy za nor-
málních okolností dosti spolehlivě. Pod
zvýšeným mentálním tlakem sázky
a hry s velmi dobrými soupeři jsem dě-
lal přesně to, co je popsáno výše. Chtěl
jsem míček řídit a usměrňovat, nedovolit
mu, aby nabral obvyklou dráhu mírného
draw. Většinu ran jsem tak zablokoval
a vyhodil doprava.
Říká se, že člověk se učí pomaleji nežli
osel. Ale tato zkušenost na mne měla
jakýsi formativní dopad. Díky studiu pra-
menů jsem dospěl k poznání, že v pří-
padě naléhavé potřeby přesnosti se člo-
věk musí donutit udělat svůj normální
plný švih.
Nesmí se snažit míček „řídit“ na green
rukama. Nejlepší je nemyslet na nic, jen
na to, aby proces rotace v backswingu
i v downswingu stoprocentně dokončil
v rámci normálu daného naším fyzic-
kým typem, pružností a zvykem. Zůstat
v rámci svých možností, ale využít je
bez vědomé rezervy, bez postranních
myšlenek, bez obav.
Už vím, že když si strategické rozložení
jamky žádá umístit drajv na pravou stranu
ferveje, musím zahrát opravdu naplno
a dotočit celé tělo do správné konečné
pozice, kdy spona pásku míří na green.
Čím sebevědoměji vystřelím pravý bok
dopředu během downswingu, tím větší
mám jistotu, že míček nezatáhnu.
Je mi jasné, že to vidím z pohledu člo-
věka, který častěji chybuje nalevo. Ale
jsem přesvědčen, že podobná taktika
bude platná i pro hráče s obrácenou ro-
tací. Když se vyhnou ustrašeným a nedo-
končeným švihům, když se donutí zahrát
bezezbytku celý švih, zůstanou pouze
u svých obvyklých stranových nepřes-
ností. A – jak víme od Tigera Woodse –
s tím se dají vyhrávat turnaje, protože je
to předvídatelné.
Myslím, že tento článek má ještě jednu
přidanou hodnotu. Může rekreačním gol-
fi stům vysvětlit, proč dokáží hrát jeden tý-
den skvěle a další týden příšerně. Za více
než tři desetiletí strávená na golfu a okolo
golfu jsem slyšel bezpočet nářků. Nejčas-
tější bědování během turnaje vypadá asi
takto: „Minulý týden jsem tu byl s kama-
rádem a hrál jsem tak dobře. A dneska
v turnaji mi to všechno lítá do pr….“
Výše uvedená objasnění vysvětlují, proč
rekreační golfi sta hraje přesněji, když
o nic nejde. Prostě dělá a dokončuje svůj
obvyklý švih a nesnaží se o nic více. Tak
bychom měli hrát i v situacích, kdy nám
na výsledku nejvíce záleží.
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
Dustin Johnson je bezpochyby jedním z nejpovolanějších hráčů, pokud jde o rady z odpaliště.
Foto: Globe Media/Reuters