Page 75
WWW.CASOPISGOLF.CZ
73
a přirovnání, že „blesky bijí vždy do vr-
cholků hor“, je na místě. Pro mě bylo dů-
ležité, že jsem od něho v danou chvíli
dostala motivaci a podporu, abych zrea-
lizovala diplomovou práci, což hrálo roli
v dokončení jedné etapy.
Kdo další z profesorů nebo z umělců
pro vás je nebo byl vzorem,
motivací?
Dodnes se mi nepodařilo přestřihnout
pupeční šňůru s naší alma mater, stále
tam jezdím a udržuji kontakt s některými
profesory. Je to už doživotní potřeba kon-
frontace. Mezi mé oblíbenkyně, které ob-
divuji za to, jak tvořily a co prožily, patří
Alina Szapacznikow. Studovala po válce
v ateliéru Josefa Wagnera a její věci jsou
nesmírně nadčasové. Mám ráda práce
Mereth Oppenheim a ze současných au-
torek například Sarah Lukas.
Máte za sebou hodně zahraničních
stáží, Mexiko, Švýcarsko, Finsko… Co
vám daly?
Myslím, že každá zahraniční cesta je zku-
šenost a forma vzdělávání, pokud se tedy
nacházíte v centru dění, poznáváte kul-
turu a mentalitu dané země. Na cestách
jsem byla sama, tím více jsem se snažila
infi ltrovat a poznávat. Čím jsem ale starší,
tím víc je mi dobře doma, užívám si ro-
dinu, naše zvířectvo a ateliér.
Co nejvíc ovlivňuje vaši současnou
práci?
V podstatě zpracovávám to, co se děje
kolem mě, hraju si s tématy, vytvářím si
své příběhy. V soše je to náročné, protože
samotný tvůrčí proces je dost zdlouhavý,
je těžké udržet koncentraci. Téma mě
musí hodně bavit, aby mi to vydrželo.
Jakou roli ve vaší práci hrají klasické
techniky, malba a kresba, tedy to,
co staří mistři nazývali „řemeslo“?
Nejraději modeluji, nerozlišuji, jestli pra-
cuji na zakázku nebo zpracovávám něco
svého, vždy k tomu musím vymyslet pří-
běh, který pak roste se sochou. Jsem
sochařka, ráda vycházím z řemeslné
zkušenosti. Hlína se dnes pomalu ze so-
chařských ateliérů vytrácí, což je škoda.
Pro mě to bude vždy jeden ze základních
materiálů. Ráda pracuji s bronzem v mé
oblíbené slévárně HVH v Krkonoších,
kde mám skvělé podmínky pro práci.
Přesto se nebráním novým materiálům,
pryskyřicím a polyuretanovým materiá-
lům. Lákají mě i 3D techniky, ale v ná-
vaznosti na něco, co vzniklo haptickou
(hmatovou) cestou.
Myslíte, že se uměním dá dnes uži-
vit? Kombinujete volnou tvorbu
například s tvorbou reklamní na
zakázku?
To je různé a každý to má jinak. Já mám
velké štěstí, že nejsem odkázaná na to,
jak si na sebe vydělám svou tvorbou, což
je osvobozující. Pracuji jako kurátorka pro
Galerii UFFO, což mi dává jistotu a řád.
Díky tomu, že jsem ale zůstala věrná so-
chařině jako řemeslu, nemám nouzi o kla-
sické zakázky, jako jsou portréty, pamětní
desky, realizace do konkrétních prostorů,
většina zakázek je v bronzu. U rozměrněj-
ších soch či objektů pracuji s polystyre-
nem. Vlastně každá socha si řekne o svůj
materiál, podle toho se postupuje při od-
lévání a pak i při povrchových úpravách.
Jaké to je, být chvíli na opačné
straně „barikády“?
Tvorba je osamělá činnost, proto je pro
mě osvěžující být chvíli mezi lidmi a mít
na práci úplně jinou činnost. Práce v ga-
lerii je přesto velmi kreativní, potkávám
se s lidmi, kterých si vážím a mám je ráda.
Jak už zaznělo, Paulina působí po-
hodově a vyrovnaně, možná k tomu
přispívá i to, že žije v odlehlém
koutě jižních Čech a setkání s lidmi
si užívá. Bere den jako celek, dobře
strávené odpoledne musí navázat
Já a Tyson, bronz, Národní galerie, Praha
Kentaurka, bronz, 2014