Page 13
WWW.CASOPISGOLF.CZ
11
Není to klišé, když řeknu, že letošní Ry-
der Cup, který nesl číslovku 2020 a byl
zpožděný kvůli pandemii covid-19, byl vý-
jimečný. Vynucená přestávka a tragédie
spojené s pandemií měly totiž v oblasti
golfu zajímavý kolaterální efekt. Po letech
odlivu zájmu a ubývání hráčů a hráček
nastala v mnoha zemích světa nečekaná
golfová renesance. Projevuje se mimo jiné
například tím, že hlavní výrobci vybavení
nestačí nyní dodávat zboží do obchodů.
A rovněž zájem o letošní Ryder Cup byl
velký. Napětí mělo své důvody. Tým
USA prohrál 9 z posledních 12 utkání
a předešlý duel v Paříži připomínal vraž-
dění neviňátek, když Evropa rozdrtila
USA v poměru 17,5 k 10,5. Americký
tisk již měsíce před letošním střetnutím
osciloval mezi vyvoláváním vlastenec-
kých nadějí a sebemrskačským upozor-
ňování na údajně nevýrazný styl a osob-
nost kapitána Strickera i nedostatečnou
soudržnost týmu USA.
Pro mě byl letošní Ryder Cup rovněž výji-
mečný. Poprvé jsem cíleně a od začátku
fandil týmu Evropy. Všechna ta léta před-
tím jsem tuto týmovou soutěž sledoval
spíše jako golfový svátek a fandil jsem tu
jedné, tu druhé straně. Podle toho, kde
hrál můj oblíbený golfi sta. Letos poprvé
jsem sledoval fascinující drama zvané Ry-
der Cup jakožto fandící Evropan.
Co se stalo? Dosud nevím. Vysvětlení asi
není jednoduché. Možná v tom nejsem
sám. Někteří z nás se nyní cítí více Evro-
pany navzdory některým úchylkám Ev-
ropské unie. Mimochodem, když jsem
hledal vhodné motto pro tento článek,
zadal jsem do vyhledávače klíčová slova
„Evropa“ a „citáty“. V češtině a v anglič-
tině. Překvapilo mě, že výsledky se týkaly
téměř výhradně Evropské unie a událostí
kolem ní. Jak je to možné? Přece Evropa
je mnohem více, nekonečně více nežli ná-
lady a direktivy Evropské komise!
Sledování této týmové soutěže mě během
tří dnů vedlo k úvaze, že v letošním Ryder
Cupu nesoupeřily pouze týmy. Do hry za-
sahoval odněkud shůry třetí hráč, architekt
Pete Dye, autor hřiště ve Whistling Straits.
Postavil spolu se svojí manželkou Alice více
než 100 hřišť v USA a v dalších místech
světa. Jejich styl designu je vysoce polari-
zující. Neznám nikoho, kdo by se o něm
vyjádřil neutrálně. Více méně se názory
na jejich hřiště dělí na tábor golfi stů, kteří
je považují za výtvor sadistů a mučicí ná-
stroje. A druhá skupina v nich vidí vrchol-
nou výzvu a svéráznou estetiku.
I ti, kdo se nezajímají o design golfových
hřišť, asi znají jednu jamku z dílny Peta
a Alice. Je to emblematická ostrovní se-
dmnáctka, jež je součástí hřiště TPC Saw-
gras v Ponte Vedra na Floridě. Nezvyklý
design těchto architektů některé golfi sty
odrazuje, ale z odborného hlediska pova-
žuji za vhodné zdůraznit, že prvky, které
vnesli do stavby hřišť, předběhly dobu
a nyní jsou nadějí pro budoucnost.
Pete Dye a jeho manželka zpočátku stavěli
vcelku konvenční hřiště podobná těm, ji-
miž se proslavil Robert Trent Jones. Ale po
dlouhé návštěvě Skotska v roce 1963
změnili styl a začali zařazovat do designu
krátké, avšak zrádné třípary a využívali
střídání delších čtyřparů s nezvykle krát-
kými, tedy jamky, kde se dá útočit přímo
na green. Ovšem s velkým rizikem.
Tyto designové charakteristiky dělají hru
zajímavější a v nynější době, kdy vládnou
obavy, jak se bránit proti narůstajícím dél-
kám ran, je tato cesta designu reálnou
nadějí, jak mohou vypadat těžká tech-
nická hřiště, aniž by bylo zapotřebí je
stále prodlužovat, zabírat větší množství
půdy a zvyšovat náklady na údržbu.
Letošní Ryder Cup už je v análech. Objeví
se desítky analýz, proč a jak tentokrát USA
přehrály Evropu o rekordních 10 bodů.
Někdo vám nabídne verzi, podle které
se konečně v týmu USA podařilo překo-
nat rozpory a naladit svornou atmosféru.
Další teorie určitě zmíní, že evropský kapi-
tán Harrington využil jen tři divoké karty,
a ještě nevybral nejlépe, protože jejich
výsledek byl v součtu 2 výhry a 8 proher.
Zatímco americký kapitán Stricker použil
šest divokých karet s výsledkem 10-7-3.
Někdo určitě zmíní „tabulkovou“ převahu
USA, ale ta tu byla i v letech, kdy Evropa
vyprášila Americe kožich. Také jsem na-
příklad již viděl úvahu, že USA vyhrály,
protože vsadily na dynamické mládí, za-
tímco „Evropa se spokojila s přebýváním
ve slavné minulosti“. A když se zeptáte
statistika, tam vám určitě odpoví, že se
prostě projevil model návratu ke střední
hodnotě (regression toward the mean),
který po letech nadvlády Evropy korigoval
vývoj směrem k průměru.
Možná na každé z těch teorií je zrnko
pravdy. Ale když se zamýšlím nad tím,
co bylo v letošním klání nejdůležitější
pro golf a v širším kontextu vztahů mezi
lidmi a národy, tak mi z toho vychází, že
to bylo krásné divadlo. Ukázka toho, jak
Jakožto zodpovědný publicista jsem se snažil nabídnout čtenářům přesný počet
bankrů hřiště Whistling Straits v americkém státě Wisconsin. Zjistil jsem, že o totéž
se snažili mí kolegové z USA, avšak správa hřiště jim sdělila, že počet bankrů je tak
velký, že není známo přesné číslo. Jistým faktem je pouze skutečnost, že je jich více
než 1 000. V tom démonické designu, který vytvořil architekt Pete Dye, skončily na-
děje Evropy na prodloužení rydercupové dominance.
Text: Ondřej Kašina, foto: Globe Media/Reuters
Do hry zasahoval odněkud shůry třetí hráč,
architekt Pete Dye, autor hřiště ve Whistling
Straits. Postavil spolu se svojí manželkou Alice více
než 100 hřišť v USA a v dalších místech světa.
Jejich styl designu je vysoce polarizující. Neznám
nikoho, kdo by se o něm vyjádřil neutrálně.