z „bydlíku“
Golfový samouk
ROZHOVOR | Štěpán Daněk
Pokud byste chtěli zařadit golfového profesionála Štěpána Daňka do nějaké typizované škatulky,
asi by to šlo jen hodně
těžko. Je nejen golfový
samouk, ale vlastně tak
trochu i golfový samorost. V tom nejlepším slova smyslu. Když s ním
mluvíte o golfu, tréninku
nebo životě, pečlivě volí
slova, ale zároveň mu nechybí nadhled, vtip. Povídání s ním není nuda.
Stejně jako jeho příběh
o objevování golfu.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Je mu 24 let a dá se říct, že je stále na
začátku profesionální kariéry. V minulosti
třeba hlídal pískové sochy na pláži na jihu
Španělska, na turnaje po Evropě cestuje
v obytném voze, ale na hony vzdálenému
představám o nějakém luxusním „bydlíku“.
Na velké vítězství Štěpán stále čeká, i když
letos už k němu měl několikrát slušně našlápnuto. Třeba na Czech Open v Berouně.
Golfová sezona pomalu končí. Jaká
z vašeho pohledu byla?
Jsem spokojený. Akorát mě mrzí, že se
mi nedařilo na Pro Golf Tour tak, jak jsem
chtěl. Mám pocit, že všechny výsledky
na turnajích i skóre jsou lepší než v minulých letech. Jen na Pro Golf Tour jsem hrál
špatně. Vlastně jsem měl jen pár špatných
turnajů, ale všechny právě tam.
Máte pro to vysvětlení?
Asi mám. Byla to kombinace více věcí.
Měl jsem opakovaně se vracející zranění
a vždycky se vrátilo právě na Pro Golf
Tour. Když se to dalo dohromady s tím,
že jsem právě na téhle sérii chtěl uspět
víc než na jiných turnajích, dělalo mi to
v hlavě trochu paseku.
Co to bylo za zdravotní problém?
Tedy, jestli to není tajné?
Není to tajné. Odpálil jsem jeden úder
a něco mi prasklo v prstu. Udělala se mi
potom na prstu boule a nemohl jsem držet hůl, jak jsem byl zvyklý, takže jsem
musel předělat držení. Když jsem změnil
držení, tak boule časem zmizela, takže
jsem si řekl: ok, chytnu hůl zase tak, jak to
mám rád. Ale ono se to vrátilo. Tohle jsem
udělal ještě asi dvakrát, než jsem pochopil, že se to vrátí vždycky, když budu chtít
hrát starým způsobem. A dva tři turnaje,
když jsem se s tím trápil a nevěděl, jak držet hůl, vyšly zrovna na Pro Golf Tour.
tak cítím. Na konci sezony si vždycky dělám průměrné skóre. To jsem ještě nedělal, ale myslím, že bude zase letos o kousek lepší než loni. Zase o pár desetin.
Posun k lepšímu je vidět i na výsledcích.
Vaše dosavadní kariéra je tak trochu atypická. Neměl jste trenéra,
jste samouk, šel jste svou cestou,
i tak trochu mimo systém České golfové federace. Skoro by se chtělo
říct, bez urážky, golfový samorost.
Cítíte se tak?
No, jak to říct? Cítím se být člověkem, který
chce golf dělat, hrát a snaží se vše uspořádat tak, aby se někam dostal. Pořád vím, že
ještě nejsem tam, kde bych chtěl být. Když
to někdo pozoruje zvenčí, tak si může myslet, že to dělám sám, podle sebe, ale platí,
že to dělám podle podmínek, které mám.
Začalo to tím, že když jsem byl menší a začal s golfem, nebylo finančně možné, abych
měl trenéra, tak jsem hrál bez něj. Jste-li
osm let bez trenéra, uděláte si vlastní systém a jedete podle něho. A když jste narazil na federaci… Už mi to říkalo více lidí, že
jsem šel mimo federaci, ale nebylo to z mojí
vůle. Nikdy jsem se tam nedostal, a ani nevím proč. Když se na to podívám zpětně,
asi jsme byli silný ročník, třeba pět dobrých
kluků bylo přede mnou a já byl až šestý a už
se nedostal do týmu. Nějakou pomoc ani
spolupráci jsem neodmítal. To na vysvětlení.
Trénujete nejen „doma“ na Hluboké,
ale už několik let jezdíte do Španělska. Proč a jak jste se tam dostal?
Štvalo mě, že vždycky na začátku sezony
mi relativně dlouho trvalo, než jsem se
dostal tam, kde jsem byl na konci předešlé sezony. A to už mi pak zase zbývaly
tak dva tři měsíce, abych se zase o něco
zlepšil. Štvalo mě to tolik, že když jsem
ukončil střední školu, gymnázium, roz-
Pro mě to byl rok s pozvolným vývojem. Nic
přelomového se nestalo. Pro mě je důležité, že
se neustále zlepšuji. Aspoň to tak cítím. Na konci
sezony si vždycky dělám průměrné skóre.
Byla ta letošní sezona v něčem jiná?
Nebo snad průlomová?
Pro mě to byl rok s pozvolným vývojem.
Nic přelomového se nestalo. Pro mě je
důležité, že se neustále zlepšuji. Aspoň to
hodl jsem se s tím něco udělat a odjel do
Španělska. Zvažoval jsem i Turecko, ale to
bylo daleko a jiná kultura. Tak jsem vyrazil
do Španělska do Marbelly a začal tam jezdit pravidelně.
35