z „bydlíku“

Golfový samouk

ROZHOVOR | Štěpán Daněk

Pokud byste chtěli zařadit golfového profesionála Štěpána Daňka do nějaké typizované škatulky,

asi by to šlo jen hodně

těžko. Je nejen golfový

samouk, ale vlastně tak

trochu i golfový samorost. V tom nejlepším slova smyslu. Když s ním

mluvíte o golfu, tréninku

nebo životě, pečlivě volí

slova, ale zároveň mu nechybí nadhled, vtip. Povídání s ním není nuda.

Stejně jako jeho příběh

o objevování golfu.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Je mu 24 let a dá se říct, že je stále na

začátku profesionální kariéry. V minulosti

třeba hlídal pískové sochy na pláži na jihu

Španělska, na turnaje po Evropě cestuje

v obytném voze, ale na hony vzdálenému

představám o nějakém luxusním „bydlíku“.

Na velké vítězství Štěpán stále čeká, i když

letos už k němu měl několikrát slušně našlápnuto. Třeba na Czech Open v Berouně.

Golfová sezona pomalu končí. Jaká

z vašeho pohledu byla?

Jsem spokojený. Akorát mě mrzí, že se

mi nedařilo na Pro Golf Tour tak, jak jsem

chtěl. Mám pocit, že všechny výsledky

na turnajích i skóre jsou lepší než v minulých letech. Jen na Pro Golf Tour jsem hrál

špatně. Vlastně jsem měl jen pár špatných

turnajů, ale všechny právě tam.

Máte pro to vysvětlení?

Asi mám. Byla to kombinace více věcí.

Měl jsem opakovaně se vracející zranění

a vždycky se vrátilo právě na Pro Golf

Tour. Když se to dalo dohromady s tím,

že jsem právě na téhle sérii chtěl uspět

víc než na jiných turnajích, dělalo mi to

v hlavě trochu paseku.

Co to bylo za zdravotní problém?

Tedy, jestli to není tajné?

Není to tajné. Odpálil jsem jeden úder

a něco mi prasklo v prstu. Udělala se mi

potom na prstu boule a nemohl jsem držet hůl, jak jsem byl zvyklý, takže jsem

musel předělat držení. Když jsem změnil

držení, tak boule časem zmizela, takže

jsem si řekl: ok, chytnu hůl zase tak, jak to

mám rád. Ale ono se to vrátilo. Tohle jsem

udělal ještě asi dvakrát, než jsem pochopil, že se to vrátí vždycky, když budu chtít

hrát starým způsobem. A dva tři turnaje,

když jsem se s tím trápil a nevěděl, jak držet hůl, vyšly zrovna na Pro Golf Tour.

tak cítím. Na konci sezony si vždycky dělám průměrné skóre. To jsem ještě nedělal, ale myslím, že bude zase letos o kousek lepší než loni. Zase o pár desetin.

Posun k lepšímu je vidět i na výsledcích.

Vaše dosavadní kariéra je tak trochu atypická. Neměl jste trenéra,

jste samouk, šel jste svou cestou,

i tak trochu mimo systém České golfové federace. Skoro by se chtělo

říct, bez urážky, golfový samorost.

Cítíte se tak?

No, jak to říct? Cítím se být člověkem, který

chce golf dělat, hrát a snaží se vše uspořádat tak, aby se někam dostal. Pořád vím, že

ještě nejsem tam, kde bych chtěl být. Když

to někdo pozoruje zvenčí, tak si může myslet, že to dělám sám, podle sebe, ale platí,

že to dělám podle podmínek, které mám.

Začalo to tím, že když jsem byl menší a začal s golfem, nebylo finančně možné, abych

měl trenéra, tak jsem hrál bez něj. Jste-li

osm let bez trenéra, uděláte si vlastní systém a jedete podle něho. A když jste narazil na federaci… Už mi to říkalo více lidí, že

jsem šel mimo federaci, ale nebylo to z mojí

vůle. Nikdy jsem se tam nedostal, a ani nevím proč. Když se na to podívám zpětně,

asi jsme byli silný ročník, třeba pět dobrých

kluků bylo přede mnou a já byl až šestý a už

se nedostal do týmu. Nějakou pomoc ani

spolupráci jsem neodmítal. To na vysvětlení.

Trénujete nejen „doma“ na Hluboké,

ale už několik let jezdíte do Španělska. Proč a jak jste se tam dostal?

Štvalo mě, že vždycky na začátku sezony

mi relativně dlouho trvalo, než jsem se

dostal tam, kde jsem byl na konci předešlé sezony. A to už mi pak zase zbývaly

tak dva tři měsíce, abych se zase o něco

zlepšil. Štvalo mě to tolik, že když jsem

ukončil střední školu, gymnázium, roz-

Pro mě to byl rok s pozvolným vývojem. Nic

přelomového se nestalo. Pro mě je důležité, že

se neustále zlepšuji. Aspoň to tak cítím. Na konci

sezony si vždycky dělám průměrné skóre.

Byla ta letošní sezona v něčem jiná?

Nebo snad průlomová?

Pro mě to byl rok s pozvolným vývojem.

Nic přelomového se nestalo. Pro mě je

důležité, že se neustále zlepšuji. Aspoň to

hodl jsem se s tím něco udělat a odjel do

Španělska. Zvažoval jsem i Turecko, ale to

bylo daleko a jiná kultura. Tak jsem vyrazil

do Španělska do Marbelly a začal tam jezdit pravidelně.

35