ROZHOVOR | Jakub Bareš
Aktuálně hrajete a trénujete na Albatrossu. Vypadá to, že tam vzniká
hodně silný golfový tým.
S tím souhlasím. Tvoří se tam velice kvalitní tým. Dlouho se tam nehrály žádné
týmové soutěže, ale to se změnilo. Hrál
jsem za tým mužů v první lize a postoupili jsme do extraligy. Hrají tam bývalí
i současní reprezentanti. Řada kvalitních
hráčů. Michal Pospíšil, ale také Julien Brun
či Haydn Porteous. Máme tam i skvělé
trenérské zázemí.
ale nedaří se mi to bohužel přenést do
hry na rány. Jamkovka je formát, který
mi vyhovuje. Proti konkrétnímu soupeři
hraji radši než proti všem a hřišti. Víc
se dokážu vybičovat, abych neprohrál.
A slabší stránky? Větší konzistence. Třeba
dva týdny je jednou z mých nejlepších
holí drajvr, ale pak si s ním další dva
týdny nevěřím. To samé platí i pro moje
delší železa. Mnohem víc mi sedí krátká
hra, i když i tady se mi někdy stane, že
nevím, co s tím.
Teď to chce navázat v příští sezoně na všechna ta
nízká skóre, a ještě je malinko znásobit, aby se
stala častější, ne tak vzácná. A ještě jednu pozitivní
věc vnímám. Že nejnižší skóre jsem většinou zahrál
ve finálových kolech.
Když mluvíte o trenérském zázemí,
kdo trénuje vás?
Upřímně řečeno, aktivně netrénuji s nikým od okamžiku, kdy jsem se vrátil
z Ameriky. Ale stále spolupracuji s Petrem Němcem. To je člověk, který mě
v golfu posunul nejvíc. I předtím, než
jsem šel do Ameriky, ale i během studia.
Spolupracujeme spolu stále, ale nesetkáváme se přímo. Komunikujeme na dálku
a řešíme co a jak.
Stačí to? Není důležité, aby byl trenér fyzicky přítomný?
To je možná poněkud divná věc. Trochu mě v tom poznamenala i Amerika.
Tam jsme byli zvyklí, že trenér s námi
byl úplně všude. Na tréninku, během
cvičných kol, při turnajích. V Česku si ale
nemohu dovolit zaplatit trenéra, aby se
mnou jel na čtyři dny na turnaj, sledoval mě a opravoval. Takže případné problémy konzultuji s Petrem Němcem, ale
poladím je sám. Mnohem víc mi chybí
spíš caddie. Asi by pro mě byl momentálně důležitější. Příležitostně mi ho
dělá mladší brácha, ale jinak hraju sám.
Už tu zaznělo něco o silných zbraních hráčů na Challenge a European
Tour. Jaké jsou ty vaše a s čím naopak nejste až tak spokojený?
Budu se možná opakovat, mezi své silně
zbraně počítám krátkou hru. A schopnost přepnout do jiného módu při jamkovce. Rád hraju jeden proti jednomu,
24 | GOLF
Například?
Třeba právě na European Tour na Albatrossu. Hřiště je jinak nastavené, rafy jsou
mnohem těžší a na to nejsme zvyklí.
Když hrajeme českou túru nebo Pro Golf
Tour, podmínky jsou jiné, snazší. Od lidí
pak často dostáváme otázky, proč na European Tour v Česku nehrajeme dobře,
když přece Albatross známe a můžeme
tam trénovat. Jenže během těch dvou
týdnů, co se hřiště připravuje, se zcela
změní, je úplně jiné. Tohle je potřeba
změnit, abychom na tak připravených
hřištích hráli častěji, zvykli si na to.
Jak vypadá takový všední den Jakuba Bareše během golfové sezony?
Snažím se vstávat docela brzy, tak kolem sedmé osmé. Mám ale rád pomalejší
rozjezd, se snídaní, s kávou. Pak strávím
nejvíc času na chippingu. Přiznávám, že
mám hodně rád různé chipovací soutěže
s kamarády. Pak přidám i nějaký driving,
bez toho to nejde, ale maximálně tak
„vystřílím“ dva koše za dva žetony. To je
pro mě strop. Vycházím ze svých zkušeností a potvrdili mi to trenér v Americe
i tady reprezentační kouč Staffan Johansson. Radši hraju hřiště než nějaké drily.
Tedy pokud na něčem nepracuji. Většinou strávím tak dvě hodiny na chippingu,
hodinu patování a hodinu driving. Odehraji devět jamek a prokládám to tím, že
si dám oběd, kafe. A také nějaké soutěže.
Třeba o kafe, někdy o peníze, ale taky
o menší fyzické tresty.
O fyzické tresty? Tak to mě zajímá…
Někdy jsou to žabáci, někdy v podřepu
musíte obkroužit green. To dokáže
hodně rozpálit stehenní svaly… (smích).
Ale je fakt, že někteří raději hrají o peníze. To tolik nebolí.
Jakou máte žabákovou bilanci?
Letos jsem dělal žabáky jenom jednou.
Většinou prohrávám, když se hraje o peníze. Fyzické tresty se mi naštěstí vyhýbají. Ale když jsme se bavili a denním
programu, tak také pracuji na kondici,
cvičím, běhám. A také spolupracuji s fyzioterapeutem. Dělám cvičení na záda,
takové to válení po zemi. Možná to vypadá směšně, ale je to důležité. Bohužel
letos narušilo moji sezonu i vykloubené
rameno před Challenge Tour na Kaskádě.
A taky to podle toho dopadlo. První kolo
jsem ještě zvládl za tři pod, ale v tom
druhém už jsem nebyl schopen zahrát
míček, když skončil v rafu. Snažím se
zpestřovat si každý den co nejvíc, protože nemám rád stereotypy, ale v době
turnajů to jde leckdy hodně ztuha. Nejčastěji je to odehrát turnaj, odjet, vyprat,
sbalit, vybalit, do toho uklidit byt, odpočinout si, potrénovat a zase na turnaje. To
je pak těžké něco vymyslet.
Život golfového profesionála
v Česku není evidentně úplně
nejsnazší…
Není to vůbec lehké, ale ani jsem nečekal, že to bude procházka růžovou zahradou. Nejhorší to bylo během nejtěžší
covidové krize. Nejistota panovala kokem
turnajů i sponzorů. Já mám podporu na
Albatrossu, kde mohu zadarmo trénovat.
Od Přerosta a Švorce mám auto na sezonu, což je velká pomoc. A podporuje
mě Bobovka, bobová dráha ve Špindlu
a v Harrachově, kterou má můj kamarád
z golfového klubu Prosečné. Trochu mě
podporuje od začátku i Česká federace,
ale 90 procent nákladů si kryju sám. I to
mě motivuje během sezony, abych byl
schopen poplatit nejen náklady golfové,
ale i životní.
Jak těžké je udržet čistou hlavu pro
golf, když musíte přemýšlet o tom,
jak zajistit peníze na golf?
Těžké to je. Je hrozně obtížné udržet čistou hlavu. Když máte díky sponzorům