ROZHOVOR | Štěpán Daněk
Nebyl to ale záměr. Pracoval jsem tehdy
v noci v hostelu, k tomu v restauraci,
a ještě trénoval. Byl jsem úplně mrtvý,
tehdy mi kamarád z hostelu řekl: ty vole,
když máš auto, proč nezrušíš práci v hostelu a nebydlíš v autě? Nemusíš dojíždět,
budeš spát v autě a mít o práci méně. Začal jsem v něm bydlet a pak jsem si řekl,
když už v něm bydlím, tak v něm můžu
jezdit i na turnaje. Ale původně to v plánu
vůbec nebylo.
Na turnaje Štěpán vyráží ve svém vyhlášeném bydlíku.
Měl jste tam hned od začátku nějaké zázemí?
Původně neměl, ale postupně jsem si nějaké vytvořil.
Co jste tam vlastně dělal? Trénoval
golf, spolupracoval s nějakým resortem. Financovat takový pobyt nebylo asi snadné…
Jezdím tam už pět let a každý další byl
v něčem jiný a také jednodušší. První rok
nebyl opravdu jednoduchý. Potřeboval
jsem tam najít nějakou práci, ale když
nejste Španěl a nemáte číslo sociálního
pojištění, nechce vás nikdo zaměstnat.
Bydlel jsem v hostelu a tam nakonec potřebovali nočního hlídače, tak jsem to vzal
a měl díky tomu ubytování zadarmo. Po
dvou měsících jsem začal dělat ještě hlídače na pláži. Hlídal jsem pískové sochy,
aby je nikdo nezbořil. Takže jsem měl
ubytování a vydělal si i pár korun. To zase
bylo lepší. Ale musím jedním dechem
říct, že jsem nikdy nebyl v situaci, že když
nenajdu práci, budu v háji. Vždycky mě
skvěle podporovali rodiče, a kdybych nic
nenašel, rodiče by mi pomohli. Byl jsem
v klidu, žádný stres. Kdybych nenašel ubytování, nebyl bych tam celou zimu, ale po
dvou týdnech jel domů.
Co další rok?
Druhou sezonu to bylo podobné. Zase
hostel, zase jsem hlídal na pláži. Změnilo se to myslím třetí rok, když jsem
36 | GOLF
přestoupil k profesionálům, ale věděl
jsem, že nejsem pořád dost dobrý.
Proto jsem se nevrátil domů ani na léto,
ale zůstal jsem ve Španělsku a trénoval mnohem víc. Navíc na léto jezdí do
Španělska za turistikou mnohem víc lidí,
takže potřebují i spoustu lidí na práci.
Stal jsem se číšníkem v jedné restauraci,
dostal jejich číslo a všechno pak bylo
snazší. Po práci, nebo spíš před prací
jsem trénoval golf, pracoval od čtyř odpoledne do dvanácti, do jedné v noci,
ale dopoledne jsem měl čas na golf.
Slovo golfový samorost už tady jednou padlo. Může zaznít i podruhé,
protože k vám neodmyslitelně patří obytný vůz, ve kterém cestujete a bydlíte při turnajích. Jak jste
k němu přišel?
To byla náhoda. Nikdy jsem nekempoval,
nikdy předtím neřídil bydlíka. Byl jsem ve
Španělsku a neměl jsem tam tehdy auto.
Jezdil jsem na hřiště autobusem a říkal jsem
si, že je lepší než být v zimě v Česku, jezdit
autobusem na golf ve Španělsku. Taťkův
kamarád a teď už i můj Martin Čejka se mě
tehdy zeptal, jestli by se mi nehodilo nějaké auto a přivezl mi ho. Bydlíka. Byl to od
něj vlastně sponzorský dar, který mi doteď
strašně pomáhá. Úplně to změnilo možnosti, které jsem do té doby měl.
Nakonec jste v obytném voze začal
bydlet a cestovat po turnajích…
Jak dlouho už „bydlíka“ máte a kolik
má „nalétáno“?
Končím s ním třetí rok, ale nevím, kolik
má najeto. To bych si vymýšlel, protože
jsem měl rozbitý tachometr a jednu sezonu jsem jezdil bez ukazatele kilometrů.
Teď má asi 350 tisíc kilometrů, což na
auto VW Transporter z roku 1992 není až
tolik. Taky jsem měl s autem pár karambolů, dvakrát jsem musel měnit motor.
Kde nejdál jste s ním byl?
V Maroku. Dvakrát na turnajích Pro Golf
Tour. I tam jsem přespával v autě.
Co na to ostatní golfisté? Jaké byli
jejich komentáře?
Většinou pozitivní. Spíš si dělali takovou
příjemnou srandu. Ale na turnajích je
vždycky i někdo další s obytňákem. Už
nejsem tak speciální. V poslední době jich
spíš přibylo. Ušetří se tím spousta peněz.
Na Pro Golf Tour je výhoda, že turnaje
nejsou tak daleko a dá se na ně dojet autem. To je pak velká přednost.
Už jste přiznal, že jste dvakrát
měnil motor. Zažil jste i nějakou
kritickou situaci?
Hned na začátku, když jsem ho dostal,
nebyl v úplně dobrém stavu, takže jsem
spíš čekal, kdy se zase něco stane. Dvakrát jsem ztroskotal v Cádizu, dvakrát
v Bilbau a jednou v Polsku. Taky jsem zažil
asi nejdelší cestu do Španělska.
To si žádá nějaké podrobnosti…
Předloni poblíž Bilbaa to byl asi nejvážnější karambol. Nevím, jaký je pro
to odborný výraz, ale za jízdy se potkaly píst a ventil a motor se rozsypal.
Možnost opravy byla hodně složitá, ale
nakonec to opravili, ale po sto kilometrech se to rozbilo úplně. Oprava se