ROZHOVOR | Štěpán Daněk

Nebyl to ale záměr. Pracoval jsem tehdy

v noci v hostelu, k tomu v restauraci,

a ještě trénoval. Byl jsem úplně mrtvý,

tehdy mi kamarád z hostelu řekl: ty vole,

když máš auto, proč nezrušíš práci v hostelu a nebydlíš v autě? Nemusíš dojíždět,

budeš spát v autě a mít o práci méně. Začal jsem v něm bydlet a pak jsem si řekl,

když už v něm bydlím, tak v něm můžu

jezdit i na turnaje. Ale původně to v plánu

vůbec nebylo.

Na turnaje Štěpán vyráží ve svém vyhlášeném bydlíku.

Měl jste tam hned od začátku nějaké zázemí?

Původně neměl, ale postupně jsem si nějaké vytvořil.

Co jste tam vlastně dělal? Trénoval

golf, spolupracoval s nějakým resortem. Financovat takový pobyt nebylo asi snadné…

Jezdím tam už pět let a každý další byl

v něčem jiný a také jednodušší. První rok

nebyl opravdu jednoduchý. Potřeboval

jsem tam najít nějakou práci, ale když

nejste Španěl a nemáte číslo sociálního

pojištění, nechce vás nikdo zaměstnat.

Bydlel jsem v hostelu a tam nakonec potřebovali nočního hlídače, tak jsem to vzal

a měl díky tomu ubytování zadarmo. Po

dvou měsících jsem začal dělat ještě hlídače na pláži. Hlídal jsem pískové sochy,

aby je nikdo nezbořil. Takže jsem měl

ubytování a vydělal si i pár korun. To zase

bylo lepší. Ale musím jedním dechem

říct, že jsem nikdy nebyl v situaci, že když

nenajdu práci, budu v háji. Vždycky mě

skvěle podporovali rodiče, a kdybych nic

nenašel, rodiče by mi pomohli. Byl jsem

v klidu, žádný stres. Kdybych nenašel ubytování, nebyl bych tam celou zimu, ale po

dvou týdnech jel domů.

Co další rok?

Druhou sezonu to bylo podobné. Zase

hostel, zase jsem hlídal na pláži. Změnilo se to myslím třetí rok, když jsem

36 | GOLF

přestoupil k profesionálům, ale věděl

jsem, že nejsem pořád dost dobrý.

Proto jsem se nevrátil domů ani na léto,

ale zůstal jsem ve Španělsku a trénoval mnohem víc. Navíc na léto jezdí do

Španělska za turistikou mnohem víc lidí,

takže potřebují i spoustu lidí na práci.

Stal jsem se číšníkem v jedné restauraci,

dostal jejich číslo a všechno pak bylo

snazší. Po práci, nebo spíš před prací

jsem trénoval golf, pracoval od čtyř odpoledne do dvanácti, do jedné v noci,

ale dopoledne jsem měl čas na golf.

Slovo golfový samorost už tady jednou padlo. Může zaznít i podruhé,

protože k vám neodmyslitelně patří obytný vůz, ve kterém cestujete a bydlíte při turnajích. Jak jste

k němu přišel?

To byla náhoda. Nikdy jsem nekempoval,

nikdy předtím neřídil bydlíka. Byl jsem ve

Španělsku a neměl jsem tam tehdy auto.

Jezdil jsem na hřiště autobusem a říkal jsem

si, že je lepší než být v zimě v Česku, jezdit

autobusem na golf ve Španělsku. Taťkův

kamarád a teď už i můj Martin Čejka se mě

tehdy zeptal, jestli by se mi nehodilo nějaké auto a přivezl mi ho. Bydlíka. Byl to od

něj vlastně sponzorský dar, který mi doteď

strašně pomáhá. Úplně to změnilo možnosti, které jsem do té doby měl.

Nakonec jste v obytném voze začal

bydlet a cestovat po turnajích…

Jak dlouho už „bydlíka“ máte a kolik

má „nalétáno“?

Končím s ním třetí rok, ale nevím, kolik

má najeto. To bych si vymýšlel, protože

jsem měl rozbitý tachometr a jednu sezonu jsem jezdil bez ukazatele kilometrů.

Teď má asi 350 tisíc kilometrů, což na

auto VW Transporter z roku 1992 není až

tolik. Taky jsem měl s autem pár karambolů, dvakrát jsem musel měnit motor.

Kde nejdál jste s ním byl?

V Maroku. Dvakrát na turnajích Pro Golf

Tour. I tam jsem přespával v autě.

Co na to ostatní golfisté? Jaké byli

jejich komentáře?

Většinou pozitivní. Spíš si dělali takovou

příjemnou srandu. Ale na turnajích je

vždycky i někdo další s obytňákem. Už

nejsem tak speciální. V poslední době jich

spíš přibylo. Ušetří se tím spousta peněz.

Na Pro Golf Tour je výhoda, že turnaje

nejsou tak daleko a dá se na ně dojet autem. To je pak velká přednost.

Už jste přiznal, že jste dvakrát

měnil motor. Zažil jste i nějakou

kritickou situaci?

Hned na začátku, když jsem ho dostal,

nebyl v úplně dobrém stavu, takže jsem

spíš čekal, kdy se zase něco stane. Dvakrát jsem ztroskotal v Cádizu, dvakrát

v Bilbau a jednou v Polsku. Taky jsem zažil

asi nejdelší cestu do Španělska.

To si žádá nějaké podrobnosti…

Předloni poblíž Bilbaa to byl asi nejvážnější karambol. Nevím, jaký je pro

to odborný výraz, ale za jízdy se potkaly píst a ventil a motor se rozsypal.

Možnost opravy byla hodně složitá, ale

nakonec to opravili, ale po sto kilometrech se to rozbilo úplně. Oprava se