SVĚTOVÝ GOLF | Ryder Cup

Na nemilosrdném hřišti prý napočítáme více nž 1 000 bankrů. Foto: Globe Media/Reuters

má vypadat sportovní soupeření. Kdybychom byli hnidopichové a slídili v mikroúrovni, možná by se našly případy nějaké

případy nesportovního chování amerických diváků vůči hráčům Evropy. Ale kde

je vlastně hranice? Vzpomeňme na české

diváky, kteří v dobách největší slávy tenisového Davis Cupu poháněli naše hráče

k větším výkonům a přiváděli soupeře

k zoufalství nesnesitelným rykem pomocí

bubnů a trubek.

Pozorovat přerod hráčů obou týmů

z modu vypjatého nelítostného soupeření přes přátelské podání rukou až k spo-

pivovaru Michelob, který tuto akci sponzoroval, ale došlo také na tequillu, šampaňské a další nápoje. Někteří členové

týmu USA soutěžili před diváky v rychlosti

pití piva na ex. Musel jsem se smát, protože mi to připomínalo, jak v mládí náš

softballový tým dělal totéž, říkali jsme

tomu nosály.

Lee Westwood se záhy vmísil mezi americké soupeře a bylo patrné, že je po pár

pivech v pohodě navzdory prohře Evropy.

Nejdéle sloužící zavilý „Evropan“, mistr

jamkovky Ian Poulter, nejdříve o samotě

oplakal svoji asi poslední výhru v této sou-

Domácí kapitán Steve Stricker měl zásluhu na tom,

že vše zůstalo v rovině sportovního soupeření

a nikoliv svaté války. Po nelítostném, avšak

férovém soupeření není nic krásnějšího než pár

studených piv a objetí se soupeřem.

lečnému bujarému popíjení a plácání po

zádech, to byla skutečná radost, kterou

nelze inscenovat ani naordinovat. Snad

jediní, kdo nepociťoval nadšení, byli členové Armády spásy, Anonymních alkoholiků a podobných struktur. Byl to svátek

12 | GOLF

těži, pak se ovšem připojil k oslavujícím

soupeřům. Poměrně rychle se mu objevil

lesk v očích a zářící výraz ve tváři a bylo

těžké uvěřit, že americký tisk o něm ještě

před pár dny psal, že je to „nejvíce nenáviděný reprezentant Evropy v USA“.

V termo láhvi prý měl nějakou čirou tekutinu, která nebyla voda.

Je asi spravedlivé, když přičteme podíl na

tomto korektním soupeření oběma kapitánům. Zvláště domácí kapitán Steve Stricker měl zásluhu na tom, že vše zůstalo

v rovině sportovního soupeření a nikoliv

svaté války. Po nelítostném, avšak férovém

soupeření není nic krásnějšího než pár studených piv a objetí se soupeřem. Vzpomínám v téhle souvislosti na výrok našeho

skvělého spisovatele Oty Pavla: „Sport

mám rád proto, že nezvykle chutná a nejde ničím nahradit podobně jako pivo.“

Jak budu na letošní Ryder Cup vzpomínat?

Byl to svátek golfu a po napjatém utkání

taky pořádný mejdan. Jak to máme rádi

i my, golfisté amatéři. Zažili jsme doby, kdy

vítězení ve sportu bylo falešně prezentováno jako výsledek ideologické převahy

států či bloků. To by se nikdy nemělo vrátit.

Příště budu zase fandit Evropě. Snad nám

vyroste více mladých sympaťáků, jako je

například Viktor Hovland z Norska (ročník 1997), kteří budou schopni úspěšně

soupeřit se silnou mladou generací Američanů.