INSTRUKCE | Výživa a zdraví
Jídlo jako droga
množství hnědé tabulky, nadopované
cukry a ztuženými tuky, ale sníst celou
tabulku 99% čokolády je téměř nemyslitelné. Obvykle takové čokolády stačí čtvereček a chutě jsou ukojeny.
Oblíbené brambůrky jsou bohužel jen zásobárnou tuku a soli.
Možná ten nadpis zní divně, protože jídlo je naším životním souputníkem, takže jej v tomto ohledu nelze
považovat za drogu, nýbrž za životní nutnost. Nicméně,
existují některé „potraviny“, které jako droga působí.
Ne náhodou jsem slovo potraviny dala do uvozovek,
protože jde o produkty, na kterých je část populace doslova závislá. A rozhodně se nejedná o nic, co by člověku k životu chybělo.
Text: Magda Jochmanová
Člověk dnešní doby nemusí být zrovna
narkoman, přesto si konzumací nepřirozených produktů může navodit uvolňování
dopaminu, podobně jako při šňupání kokainu. Ne, nebude následovat návod, jak
si dopaminem aktivovat pocit štěstí. Podíváme se spíš pod pokličku některých „potravin“, které mimo jiné obsahují exorfiny,
které v těle působí jako návykové látky.
K nejvíce návykovým patří kombinace
cukru, tuku a soli, což je hlavní „narko“
ingredience v polotovarech. Nejtypičtější zástupce takových polotovarů jsou
brambůrky. Brambora sama o sobě není
zlo, ale pokud se osmaží v tuku a dochutí
přemírou soli, je pekelný trojboj dokonán.
Zmíněná trojkombinace totiž omezuje
přirozenou schopnost organismu dosáhnout nasycení, a tudíž i včas zastavit
nadbytečný příjem. Nicméně, každému
je dnes jasné, že brambůrky do zdravého
jídelníčku nepatří. Výbornou alternativou
mohou být zdravější pochutiny v podobě
sušených plátků zeleniny.
46 | GOLF
Když z výše uvedené trojkombinace odebereme sůl, tak na nás vykouknou sladké
pochutiny. Pokud si každé ráno dopřáváte
něco sladkého a tučného, třeba nevinně
tvářící se koblihu, vězte, že jste zřejmě
podlehli návyku. Můžete si sami na sobě
vyzkoušet, zda se závislost vybudovala.
Ale pozor, je docela možné, že pocítíte
abstinenční příznaky. To znamená, že za
špatnou náladou, bez obvyklé hladiny dopaminu, nebude moct smolný den či zvýšený počet hlupců v okolí.
Ke skrytým svodům v této kategorii patří
i pamlsek převlečený za čokoládu. Některé
tabulky s čímsi hnědým uvnitř na sobě ani
nápis čokoláda z podstaty věci nemají.
Mnohé sice na sobě tohle označení nesou,
ale jistě tušíte, že složení je různé.
V případě čokolády platí jednoduché pravidlo: čím méně příměsí, tím více čokolády. A právě na čokoládě můžeme vidět,
jak všechny tyhle vábničky potravinářského průmyslu fungují. Pro mnohé není
problém zkonzumovat poměrně velké
Dalším strašákem jsou různé „vylepšovače“ chuti, tzv. food enhacers, mezi
které patří nechvalně proslulý glutamát
sodný, alias E621, glutasol, monosodium
glutamát či MSG. Používá se především
na zvýraznění chuti a vůně méně kvalitních surovin. V některých restauracích se
bez něho neobejdou. Pokud jste na tuto
chemikálii citliví, může se u vás rozvinout
tzv. syndrom čínských restaurací, což je
soubor různých nežádoucích účinků.
A co kategorie jídel, do kterých bychom
to vůbec neřekli? Řeč bude o všudypřítomné pšenici. Kdo by si pomyslel, že
pšenice obsahuje protein označovaný
jako gliadin, který působí jako opiát? Ano,
pečivo je v našich končinách již tradicí,
navíc báječně zasytí. Ale není pšenice
jako pšenice.
Současně používanou pšenici nevytvořila
matka příroda, nýbrž člověk. Říká se tomu
sice šlechtění, ale od významu slova je
tohle lidské počínání na hony daleko. Jde
spíše o velkou výnosnost, která v tomhle
případě nejde ruku v ruce se zdravím. Co
na tom, že tělo člověka strádá? Avšak,
aby toho nebylo málo, tak se navíc zrno
pšenice zbaví obalu a klíčků, vznikne tolik
používaná bílá mouka ochuzená o cennou vlákninu a minerály.
Je dobré vědět, že i v tomhle případě
můžeme zatáhnout za brzdu a produkty
z bílé pšeničné mouky nahradit alespoň
původní pšeničnou moukou, tzv. špaldou
nebo si dopřát celozrnná pečiva. I zde si
na sobě můžete vyzkoušet, že konzumací
poctivého celozrnného pečiva se zasytíte
mnohem lépe než haldou rohlíků. Navíc pšeničné lektiny odpovídají za zánětlivé reakce těla a mohou postupovat do
mozku a měnit buněčnou strukturu a tím
způsobovat deprese, nervozitu, poruchu
soustředění apod. V případě pšenice tedy
platí, že méně je více… více zdraví.