CESTY ZA GOLFEM | Skotsko
Dundonald Links si stále hlasitěji říká o přidání na seznam hřišť, která si prostě musíte zahrát.
Založení Largs GC se datuje do roku
1891. Osmnáctka směřuje k ústí řeky
Clyde a s výhledem na okolní ostrovy
Cumbrae, Bute a Arran i z hlediska celoroční kondice patří k nejvyhlášenějším
hřištím na západu Skotska. Kulisu dotvářejí i lesy okolního hradu Kelburn, skýtající
útočiště zvěři. Svěže zelené ferveje, pečlivě udržované greeny, meandrující potůčky a stromoví lemující doglegy představují férovou zkoušku pro hráče všech
úrovní. Ocení jej zejména golfisté preferující tvarování ran. Ačkoliv se jedná o parkovou osmnáctku, setkáte se tu i s prvky
typickými pro pobřežní hřiště.
První, co vás zarazí v souvislosti s hřištěm
Loudoun Gowf Club, je slovo „Gowf“
v názvu. Traduje se, že Gowf Field of Loudoun, nazývaný tak od nepaměti, bylo privátní golfové hřiště rodiny Campbellových,
žijících na hradě Loudoun od počátku
16. století. „Gowf“, jak zní skotský název
golfu, se tak na zdejších pozemcích hraje
64 | GOLF
déle než 400 let a údajně se za celou tu
dobu pozemků nikdo pluhem ani nedotkl.
Možná proto je zdejší povrch tak jedinečný
a osmnáctka patří mezi nejlepší hřiště.
Jinou verzi nabízejí oficiální zdroje. Podle
nich klub založila dvanáctka gentlemanů
z Galstonu a golf se tu hraje od roku
1909 (byť historikové navrhují datovat
začátky do roku 1688). Nejprve využívali
devět jamek, později s příchodem dalších
členů vznikla kompletní osmnáctka.
Velký rozmach díky využití modernějších
technologií hřiště prodělalo v 70. letech
minulého století, kdy u kratších jamek
prodloužili odpaliště, přibyly bankry a vysázelo se na 2 500 nových stromů. Nedávno pak podobu hřiště pozměnila řada
stromů lemujících původně rovné dráhy,
které s přispěním stromů dostaly jiné
kontury. Greeny sice zvětšili, ale stále jde
o poměrně malé cíle.
Posledním parklandem, který si představíme, je prestwický St. Cuthbert GC,
vyhlášený svou vstřícností ke všem návštěvníkům, k nimž se tu chovají stejně
vřele jako k vlastním členům. Hřiště
se původně nacházelo zhruba míli severně od dnešní polohy, kam se jamky
přemístily roku 1963 kvůli rozvoji letiště v Prestwicku. Navrhl jej J. R. Stutt
a slavnostní otevření doprovázel i fourball složený z vynikajících hráčů té
doby. Přinejmenším jméno Petera Allisse vám musí znít povědomě, spolu
s ním nastoupil John Panton, Eric Brown
a Dai Rees.
Od toho okamžiku se stalo mnohé, aby
si osmnáctka udržela výsadní postavení
a nezůstalo jen u slibného startu. Vysázeli
spoustu stromů, které postupně dorůstaly a měnily tvář hřiště. Ráz udává i řada
vytvarovaných vyvýšenin. Dnes už poměříte síly s „dospělou“ osmnáctkou, za její
chloubu pak hráči označují zejména greeny. Ne náhodou bývá četným dějištěm
regionálních mistrovství a míří sem stále
více návštěvníků.