INSTRUKCE | Stranová rotace
a vypadají „profesionálněji“. Popsal jsem
už hodně papíru vysvětlováním, že rybníky a auty existují na obou stranách. Ale
tento mýtus je těžší vykořenit, než se
zbavit bolševníku velkolepého.
Všimnul jsem si toho už záhy ve zmiňovaných 80. letech minulého století.
Pravidelně se mi stávalo, že jsem zahrál
více takových nešťastných předělávek
švihu se odehrálo v případě šlajsérů toužících po dró nežli obráceně.
Ve Venezuele jsem v klubu Los Canales
poznal místního profesionála Alejandra.
Byl to velmi příjemný pán, který ovšem
pil poněkud nad obvyklou míru. Místní
mi později prozradili, že to byl velmi
V prostředí rekreačního golfu se odnepaměti šíří
nesmyslný mýtus, že dró a huk jsou cennější rotace
a vypadají „profesionálněji“.
svůj typický huk a během toho, když
jsem sledoval míček směřující do rafu,
vedle mne nějaký spoluhráč toužebně
vzdychnul: „Jó, vy máte to dró, to je paráda, to já nedokážu.“
Je velmi těžké vysvětlit, odkud se vzal
onen falešný mýtus, že stranové křivky
dró a huk jsou kvalitnější, hezčí, profesionálnější a vůbec, že to člověku dodává
zdání dobrého golfisty. Za 40 let okolo
golfu jsem se shodl s mnoha zkušenými golfisty vícero národností, že dva
nejhorší zážitky v golfu jsou šenk (úder
míčku patkou hole) a duck hook, tedy
krátký a velmi silně zatáčející huk.
KDYŽ LÉK JE HORŠÍ NEŽ
DOMNĚLÝ NEDUH
Obecně se říká, že naprostým ideálem
v technice tvarování ran je, když si pokročilý golfista osvojí stejně dobře obě
stranové rotace. Osobně dospívám k názoru, že v historii golfu bylo možná jen
několik jedinců, kteří na tento Olymp
dokonalosti vystoupili. Zbytek, včetně
těch absolutně nejlepších s tituly z majorů, dospěl pouze do úrovně, kdy svoji
spolehlivou přirozenou stranovou rotaci
dokážou v případě nevyhnutelné nutnosti doplnit rotací opačnou. Ovšem
každá taková rána, která je „obrácená“
vůči jejich vrozené křivce, je stojí hodně
soustředění a nikdy není tak spolehlivá
jako jejich křivka základní.
Bylo by zajímavé shromáždit příběhy
golfistů, kterým přehnané úsilí změnit
jejich vrozenou stranovou trajektorii
zničilo švih a kariéru. Pochopitelně nemám po ruce reprezentativní statistiky
s velkými čísly, nicméně v rámci mých
vlastních zkušeností mohu dosvědčit, že
44 | GOLF
talentovaný golfista, který se v tom nějak ztratil a pije ze žalu.
Původně jako mladý míval sametový
hoganovský fejd. Pak mu někdo namluvil, že tahle stranová křivka je dobrá
pouze pro rekreanty a že s tím neudělá žádnou kariéru v soutěžním golfu.
A Alejo se začal předělávat na dró. Jako
u mnoha jiných v tomto případě, skončil tak, že ztratil spolehlivost u fejdu
a nenašel ji u dró, což nakonec zastavilo
jeho kariéru, na kterou už pak jen vzpomínal někde v ústraní s pivem v ruce.
Já v tomto případě mohu vystupovat jako
příklad menšiny golfistů, kteří mají vrozené dró a usilovně se snažili naučit hoganovský fejd. Ve Venezuele jsme nemohli
hrát přes týden, protože v hlavním městě
Caracasu po mně chtěli v Country Clubu
200 000 dolarů zápisného. Tak jsem přes
týden chodil jen na driving. A jednoho
dne jsem si umínil, že se naučím hrát fejd,
i kdyby čert na praseti jezdil.
Ovšem měl jsem tehdy železa Callaway
s dosti velkým offsetem a s vestavěnou
tendencí ke dró. To nářadí se nechtělo
nechat donutit ke stranové rotaci fejd
a já se snažil stále více. Nakonec mě to
úsilí dovedlo k tomu, že jsem stále více
hrál švih přes rovnou osu způsobem
zvenčí dovnitř, abych si vynutil fejd. Vyústilo to v zafixování fatální chyby, kdy
jsem začal hrát pouze šenk. Několik měsíců jsem to léčil a uvažoval, že s golfem skoncuji.
JAK Z PÁNA UDĚLAT
VSKVĚLÉHO SLUHU
Vůbec ze všeho nejvíce mě udivuje,
jak rekreační golfisté nedokážou
pragmaticky využívat své vrozené stranové rotace tam, kde se to jasně nabízí.
Obvykle to vypadá následovně. Na dvou
třetinách hřiště dotyčný golfista zaplatil
daň několika úderů navíc, když se ocitl
v situacích, které vyžadovaly opačnou
stranovou rotaci.
Pak konečně přijde situace, kdy může
výrazně profitovat ze své přirozené
křivky, kterou může zahrát se zavřenýma očima a bez míření. Ale co se
v takové chvíli stane? Zrovna v této situaci, kdy se zlý pán může stát skvělým sluhou, dotyčný golfista či golfistka
z nějakého nevysvětlitelného důvodu
nedokážou zahrát svůj ustálený „banán“, který by se ideálně hodil do požadovaného zadání jako klíč do zámku.
Z hlediska sportovní psychologie jsem
dospěl k závěru, že nedostatečná
schopnost většiny rekreačních golfistů
využít svoji přirozenou stranovou křivku
spočívá v chybějící internalizaci této
skutečnosti. Věda popisuje internalizaci
jakožto „zvnitřnění a přijetí za své“ myšlenek, postojů, hodnot, skutečností.
Z pohledu rekreačního golfisty, který se
pokouší o tak nepravděpodobný výkon,
jako je dosažení paru na záludně zahnuté jamce typu „dog-leg“, je jeho přirozená stranová křivka letu míčku buďto
hodnotou, nebo škůdcem. Ale každopádně se jedná o skutečnost. A pokud
tato skutečnost není přijata a pochopena neboli internalizována, nelze dosáhnout stavu, kdy může být spolehlivě
využívána.
Jinak řečeno: pokud budete vnímat své
systematické sklony hrát golfové rány
stále s jednou stranovou rotací jakožto
náhodu nebo nemoc, nikdy se nedokážete dopracovat ke spolehlivé hře.
Prostě si teď sedněte a započněte váš
vlastní proces internalizace.
Vnitřní dialog by mohl vypadat třeba
následovně: „Ano, musím si přiznat, že
od prvních golfových dnů mám sklony
hrát fejd. Soustavně se cítím lépe v situacích, kdy mám prostor ohýbat míček
zprava doleva. Prostě je to tak, jsem
to já a nebudu se za to stydět. A ode
dneška to budu hrdě využívat, protože
už vím, že dobří architekti stavějí hřiště
tak, aby nabízela příležitosti pro obě
stranové rotace.“