INSTRUKCE | Stranová rotace

a vypadají „profesionálněji“. Popsal jsem

už hodně papíru vysvětlováním, že rybníky a auty existují na obou stranách. Ale

tento mýtus je těžší vykořenit, než se

zbavit bolševníku velkolepého.

Všimnul jsem si toho už záhy ve zmiňovaných 80. letech minulého století.

Pravidelně se mi stávalo, že jsem zahrál

více takových nešťastných předělávek

švihu se odehrálo v případě šlajsérů toužících po dró nežli obráceně.

Ve Venezuele jsem v klubu Los Canales

poznal místního profesionála Alejandra.

Byl to velmi příjemný pán, který ovšem

pil poněkud nad obvyklou míru. Místní

mi později prozradili, že to byl velmi

V prostředí rekreačního golfu se odnepaměti šíří

nesmyslný mýtus, že dró a huk jsou cennější rotace

a vypadají „profesionálněji“.

svůj typický huk a během toho, když

jsem sledoval míček směřující do rafu,

vedle mne nějaký spoluhráč toužebně

vzdychnul: „Jó, vy máte to dró, to je paráda, to já nedokážu.“

Je velmi těžké vysvětlit, odkud se vzal

onen falešný mýtus, že stranové křivky

dró a huk jsou kvalitnější, hezčí, profesionálnější a vůbec, že to člověku dodává

zdání dobrého golfisty. Za 40 let okolo

golfu jsem se shodl s mnoha zkušenými golfisty vícero národností, že dva

nejhorší zážitky v golfu jsou šenk (úder

míčku patkou hole) a duck hook, tedy

krátký a velmi silně zatáčející huk.

KDYŽ LÉK JE HORŠÍ NEŽ

DOMNĚLÝ NEDUH

Obecně se říká, že naprostým ideálem

v technice tvarování ran je, když si pokročilý golfista osvojí stejně dobře obě

stranové rotace. Osobně dospívám k názoru, že v historii golfu bylo možná jen

několik jedinců, kteří na tento Olymp

dokonalosti vystoupili. Zbytek, včetně

těch absolutně nejlepších s tituly z majorů, dospěl pouze do úrovně, kdy svoji

spolehlivou přirozenou stranovou rotaci

dokážou v případě nevyhnutelné nutnosti doplnit rotací opačnou. Ovšem

každá taková rána, která je „obrácená“

vůči jejich vrozené křivce, je stojí hodně

soustředění a nikdy není tak spolehlivá

jako jejich křivka základní.

Bylo by zajímavé shromáždit příběhy

golfistů, kterým přehnané úsilí změnit

jejich vrozenou stranovou trajektorii

zničilo švih a kariéru. Pochopitelně nemám po ruce reprezentativní statistiky

s velkými čísly, nicméně v rámci mých

vlastních zkušeností mohu dosvědčit, že

44 | GOLF

talentovaný golfista, který se v tom nějak ztratil a pije ze žalu.

Původně jako mladý míval sametový

hoganovský fejd. Pak mu někdo namluvil, že tahle stranová křivka je dobrá

pouze pro rekreanty a že s tím neudělá žádnou kariéru v soutěžním golfu.

A Alejo se začal předělávat na dró. Jako

u mnoha jiných v tomto případě, skončil tak, že ztratil spolehlivost u fejdu

a nenašel ji u dró, což nakonec zastavilo

jeho kariéru, na kterou už pak jen vzpomínal někde v ústraní s pivem v ruce.

Já v tomto případě mohu vystupovat jako

příklad menšiny golfistů, kteří mají vrozené dró a usilovně se snažili naučit hoganovský fejd. Ve Venezuele jsme nemohli

hrát přes týden, protože v hlavním městě

Caracasu po mně chtěli v Country Clubu

200 000 dolarů zápisného. Tak jsem přes

týden chodil jen na driving. A jednoho

dne jsem si umínil, že se naučím hrát fejd,

i kdyby čert na praseti jezdil.

Ovšem měl jsem tehdy železa Callaway

s dosti velkým offsetem a s vestavěnou

tendencí ke dró. To nářadí se nechtělo

nechat donutit ke stranové rotaci fejd

a já se snažil stále více. Nakonec mě to

úsilí dovedlo k tomu, že jsem stále více

hrál švih přes rovnou osu způsobem

zvenčí dovnitř, abych si vynutil fejd. Vyústilo to v zafixování fatální chyby, kdy

jsem začal hrát pouze šenk. Několik měsíců jsem to léčil a uvažoval, že s golfem skoncuji.

JAK Z PÁNA UDĚLAT

VSKVĚLÉHO SLUHU

Vůbec ze všeho nejvíce mě udivuje,

jak rekreační golfisté nedokážou

pragmaticky využívat své vrozené stranové rotace tam, kde se to jasně nabízí.

Obvykle to vypadá následovně. Na dvou

třetinách hřiště dotyčný golfista zaplatil

daň několika úderů navíc, když se ocitl

v situacích, které vyžadovaly opačnou

stranovou rotaci.

Pak konečně přijde situace, kdy může

výrazně profitovat ze své přirozené

křivky, kterou může zahrát se zavřenýma očima a bez míření. Ale co se

v takové chvíli stane? Zrovna v této situaci, kdy se zlý pán může stát skvělým sluhou, dotyčný golfista či golfistka

z nějakého nevysvětlitelného důvodu

nedokážou zahrát svůj ustálený „banán“, který by se ideálně hodil do požadovaného zadání jako klíč do zámku.

Z hlediska sportovní psychologie jsem

dospěl k závěru, že nedostatečná

schopnost většiny rekreačních golfistů

využít svoji přirozenou stranovou křivku

spočívá v chybějící internalizaci této

skutečnosti. Věda popisuje internalizaci

jakožto „zvnitřnění a přijetí za své“ myšlenek, postojů, hodnot, skutečností.

Z pohledu rekreačního golfisty, který se

pokouší o tak nepravděpodobný výkon,

jako je dosažení paru na záludně zahnuté jamce typu „dog-leg“, je jeho přirozená stranová křivka letu míčku buďto

hodnotou, nebo škůdcem. Ale každopádně se jedná o skutečnost. A pokud

tato skutečnost není přijata a pochopena neboli internalizována, nelze dosáhnout stavu, kdy může být spolehlivě

využívána.

Jinak řečeno: pokud budete vnímat své

systematické sklony hrát golfové rány

stále s jednou stranovou rotací jakožto

náhodu nebo nemoc, nikdy se nedokážete dopracovat ke spolehlivé hře.

Prostě si teď sedněte a započněte váš

vlastní proces internalizace.

Vnitřní dialog by mohl vypadat třeba

následovně: „Ano, musím si přiznat, že

od prvních golfových dnů mám sklony

hrát fejd. Soustavně se cítím lépe v situacích, kdy mám prostor ohýbat míček

zprava doleva. Prostě je to tak, jsem

to já a nebudu se za to stydět. A ode

dneška to budu hrdě využívat, protože

už vím, že dobří architekti stavějí hřiště

tak, aby nabízela příležitosti pro obě

stranové rotace.“