CESTY ZA GOLFEM | Zajímavosti

Jedním z evropských hřišť, kde najdete šestiparovou jamku, je slovenské Penati.

jednom v Dánsku, Švédsku, Švýcarsku

a Rakousku. Primát se 740 metry drží

17. jamka Golfparku v Karlsruhe.

A ve světě? Zajeďte do jihokorejského

Gunsanu, čeká vás sedmipar s délkou

1 097 yardů, skoro kilometr. Žádné zatáčky, doglegy nebo kličky. Problém?

Z jedné strany voda po celé délce,

z druhé jen asi z poloviny, jinak pohoda.

HENDIKEP? JAKÝ HENDIKEP?

Jestli vám výše zmíněný nahý golf dává

nebo nedává smysl, je otázkou vkusu.

Ale každopádně je hodně uvolněný.

Uvolněněji než u nás nebo u nejbližších

sousedů se však hráči v řadě zemí chovají běžně. U nás se etiketa, pravidla

a všechny zákonitosti do začátečníků

vtlouká od první hodiny. V USA, Anglii nebo v Jižní Africe se vás na recepci

žádný inkvizitor hned nezeptá na hendikep nebo klubovou příslušnost. A už

vůbec ne spoluhráč na prvním odpališti.

Kdo zaplatí, hraje.

Hendikep nepovažují tradiční golfové

země za tak důležitý. Tam, kde lidé vnímají golf více jako zábavu než sport, se

můžete dočkat i mnohých jiných překvapení. K těm nejméně zvláštním patří

třeba to, že jdete v Itálii za flightem, on

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

po devítce zmizí, hráče objevíte v klubovně u důkladného oběda a s potěšením vám vysvětlí, že můžete jít, oni už

si nějakou skulinku na další hru najdou.

My „jiní“ to musíme nějak přestát, i když

třeba, připusťme, s určitou mírou neporozumění, v jiné zemi – jiný mrav. Ve

Skotsku zase třeba objevíte na sedmnáctce u odpaliště ceduli, která vám

sdělí „Jestliže vám to sem trvalo déle

než tři a půl hodiny, zvažte, jestli je golf

hra pro vás“. Skotský humor je trošku

jiný než ten náš.

„SVATÁ“ PAUZA ZVANÁ HALFWAY

V Jižní Africe je pauza po devítce přímo

institucionalizována, je téměř povinná.

Počítá se tak s 15 minutami, na druhou

devítku leckde dostanete nový startovní

čas. A mají tam toho víc. Strážcům etikety uděláte vyloženě dobře, když si

ke kraťasům vezmete dlouhé bílé podkolenky – relikt ze starých koloniálních

časů, kdy se holá mužská lýtka považovala za nestoudnost.

I v Japonsku je halfway přímo svatá.

Už na začátku hry dostanete dva časy,

na první a na desáté odpaliště. Po devítce máte hodinku na stolování. Jídlo

je započteno do green fee. Sympatická

maličkost navíc – po rundě vám nabídnou čaj. Čaj místo piva, pomyslí si Čech,

vychovaný mnoha posezeními po hře –

a pak se jdou všichni vykoupat do lázně,

kterou má každý klub; kultura lázně

patří k Japonsku jako příslovečná zdvořilost. Golf v Japonsku představuje celodenní potěšení pro tělo i duši.

Servis na hřišti, míněno jídelní, je na různých místech světa různý. Vrcholem je

možná ta zmíněná oblast Baja California.

Na všech jejích osmnácti mistrovských

hřištích je servis extrémně důležitý, nápoje a snacky pokaždé zahrnují do ceny

fíčka a hřiště se předhánějí, co nabídnou. A abychom nechodili tak daleko,

třeba na tenerifské Abamě čeká na dvou

týčkách na hráče ve stínu palem velký

koš s nejrůznějším ovocem.

Nový hendikepový systém teď všechny

hráče, tedy aspoň všechny ty, co nehrají

jen jamkovku, poskládá do jednotného

systému (dosud jich bylo šest, poslední

země se přidají napřesrok). Ovšem specifické rozdíly, dané mentalitou, kulturou a třeba taky jednoduše tím, na

kolik jamek byl prostor nebo peníze,

zůstanou. A to je dobře, pořád bude co

objevovat…

67