GOLF

Caddie analyzuje denně se měnící pozice jamek, zná hřiště lépe než sám

pojištění ani důchodové zabezpečení. Na

své nasazení čekají v separátních prostorách, hlavní dveře kluboven jim zůstávají

uzavřené. A i když na každém turnaji

nosí jeho reklamu, sami nesmějí na sobě

žádnou vlastní reklamu mít.

Prestiž profesionálních kedíků jako povolání trvale stoupá, už to není jako kdysi

v Augustě či jinde (no, vlastně to zase

„le Cadet“, hoch, znamenal pomocnou sílu v mnoha

odvětvích. Skotové si slůvko přisvojili a z pomocníků,

většinou mladíků, kteří nosili hole šlechticům a vůbec

prvním hráčům, se stali caddyové.

hráč (nebo by to tak aspoň mělo být), je

navigátor, někdy i ochránce klidu hráče

před příliš dotěrnými fanoušky. V optimálním případě, říká se, vylepší dobrý

kedík skóre hráče asi o půldruhé rány

na kolo, což je skoro rozdíl třídy. Za to

dostává pevnou odměnu cca tisíc dolarů za turnajový týden, z výher mezi

5 a 10 %. Pevná část mzdy stačí plus

mínus na cestu, hotel a jídlo, o tom,

zda zbohatne či nikoliv, rozhodují

výkony hráče.

Málokdy je v této práci něco podloženo

písemnou smlouvou (vyjma Woodse

a pár dalších). „Je to trochu bizarní, ale

„úvazek“ caddieho je založen na důvěře

a je uzavírán potřesením ruky. Žádné papíry. Nicméně funguje to dobře. Jakkoli

to vypadá staromódně, je to ta nejlepší

cesta,“ tvrdí Colin Byrne, muž s pětadvacetiletou dráhou caddieho na Tour.

Kedíci přirozeně nebydlí ve stejných hotelech jako hráči, obvykle ani necestují

společně, i když to hráči často na sociálních sítích vykreslují jinak. Jsou sami sobě

cestovními agenty. Ale přesto všechno

to ti nejlepší mohou dotáhnout dost daleko. V nejlepších Tigerových letech se

jeho caddie Steve Williams vyšvihl na

pozici nejlépe vydělávajícího Australana

v oblasti sportu.

Caddie obětuje svému průměrně placenému, ale zajímavému životu na Tour

spoustu věcí. Asi nejvíc trpí rodina: týdny

doma může lehce spočítat na prstech,

na to, aby ho rodina doprovázela na cestách, chybí většinou peníze. Kedíci bydlívají v laciných hotelech, nemají zdravotní

není tak dávno), kde hráč byl bílý a nosič

holí musel být černý. S tím také přibývá

zájemců, běžně se o nošení holí těm nejlepším ucházejí i hráči z nižších proﬁtúr.

KEDÍCI VE SVĚTĚ

Jak je to jinde, kde ještě kedíci fungují

pro běžné hráče? V Anglii, jak už jste se

dozvěděli v úvodu článku, jsou hřiště,

kde je pomoc kedíka běžná, skoro nezbytná. Není vyžadována, ale patří

k věci. Příklad za všechny – irské hřiště

Old Head, jehož jamky zaplnily fantastickou výspu pevniny, nevelký poloostrov

na vysokém útesu.

Na hřiště nesmějí buginy, fouká tam,

caddie nejen nosí hole, ale i radí, kterým směrem hrát, aby se míček ve větru dostal tam, kam patří. Někdy jsou to

se to zatočí a kam mířit… Zvlášť kdo je

z turnajů zvyklý, že se to nesmí, trpí. Navíc ﬂight na čtyřech buginách – to si ani

nepopovídáte, setkáváte se jen na odpalištích a na greenech. Zase je to jiný golf.

Kedíka si lze najmout i na ﬂoridských

hřištích. Aby se jím mohl člověk stát,

musí splňovat zajímavá, i když pochopitelná, přesně v přijímací smlouvě vypsaná kritéria. Například musí být schopen zvednout a přemístit objekty do

25 kg, musí být schopen stát, sedět nebo

jít po většinu nebo celou pracovní dobu,

dosáhnout rukama nad hlavu a pod kolena a spoustu dalšího. Někde je role

caddieho brána jako průvodce po areálu

resortu, včetně obsluhy hosta při občerstvení – pak musí mít dostatečný věk,

aby směl podávat alkohol…

V jihoafrickém Fancourtu doporučují (téměř nařizují) nejméně jednoho caddieho

na ﬂight. V pravidlech je, že vám ukáže

cestu hřištěm, bude sledovat vaše míčky,

držet vlajku, hrabat bankry a opravovat

divoty i pitchmarky. O nošení holí tam

zmínka není… pravděpodobně to ale

má rovněž v popisu práce. Ceny variují

od 100 do 250 randů, což je dost málo,

rand nejsou ani dvě koruny. Možná v tom

ty hole opravdu nejsou…

To na Novém Zélandu, na proslulých drahých hřištích Cape Kidnappers a Kauri

Cliffs, tvoří ceny kedíka součást oﬁciálního ceníku, hned po green fee.

Caddie pro jednoho stojí 60 dolarů

Prestiž profesionálních kedíků jako povolání trvale

stoupá, už to není jako kdysi v Augustě či jinde, kde

hráč byl bílý a nosič holí musel být černý.

nervy, když vám radí hrát směrem šikmo

na moře, nevěříte mu, hrajete ránu

jen s největším sebezapřením, ale má

pravdu. Tam mají v sezoně 160 kedíků.

A podobně je to na dalších linksech.

(novozélandských), pro dva (ano, často

tam caddie nosí dva bagy, jeden na každém rameni) 115. K tomu si můžete pronajmout forecaddieho, který je levný, vyjde jen na 30 dolarů.

Na druhém konci světa, třeba v Thajsku,

je to zase úplně jinak. Jste čtyři, tak vám

přidělí čtyři buginy, na každé sedí jeden caddie – žena, nenechá vás řídit…

Když máte štěstí, umí anglicky. Ty lepší

se vám ovšem vměšují do hry: někdy je

to dobré, když říkají metry nebo směr,

ale když vám začnou radit na greenu, jak

Kedíci tedy ještě zdaleka nevymřeli, jak

bychom si ve střední Evropě mohli myslet. My totiž používáme buginy, avšak

caddie má své výhody: poradí, najde,

uhrabe, podá hůl… Zkuste někdy požádat kamaráda či kamarádku o takovou

službu, třeba recipročně. Zažijete zcela

jinou hru…

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY

Foto: Globe Media/Reuters

a zasahuje, ještě než si hráč uvědomí,

že se s ním něco děje. Caddie jej podporuje, ale zároveň brzdí, kdykoliv je

to třeba. Pokaždé to bohužel nevyjde.

Stane se, že se hráč s kedíkem pohádá

i během hry, v krajním případě ho emotivně s okamžitou platností vyhodí…