Page 13
WWW.CASOPISGOLF.CZ
11
a zasahuje, ještě než si hráč uvědomí,
že se s ním něco děje. Caddie jej pod-
poruje, ale zároveň brzdí, kdykoliv je
to třeba. Pokaždé to bohužel nevyjde.
Stane se, že se hráč s kedíkem pohádá
i během hry, v krajním případě ho emo-
tivně s okamžitou platností vyhodí…
Caddie analyzuje denně se měnící po-
zice jamek, zná hřiště lépe než sám
hráč (nebo by to tak aspoň mělo být), je
navigátor, někdy i ochránce klidu hráče
před příliš dotěrnými fanoušky. V opti-
málním případě, říká se, vylepší dobrý
kedík skóre hráče asi o půldruhé rány
na kolo, což je skoro rozdíl třídy. Za to
dostává pevnou odměnu cca tisíc do-
larů za turnajový týden, z výher mezi
5 a 10 %. Pevná část mzdy stačí plus
mínus na cestu, hotel a jídlo, o tom,
zda zbohatne či nikoliv, rozhodují
výkony hráče.
Málokdy je v této práci něco podloženo
písemnou smlouvou (vyjma Woodse
a pár dalších). „Je to trochu bizarní, ale
„úvazek“ caddieho je založen na důvěře
a je uzavírán potřesením ruky. Žádné pa-
píry. Nicméně funguje to dobře. Jakkoli
to vypadá staromódně, je to ta nejlepší
cesta,“ tvrdí Colin Byrne, muž s pětadva-
cetiletou dráhou caddieho na Tour.
Kedíci přirozeně nebydlí ve stejných ho-
telech jako hráči, obvykle ani necestují
společně, i když to hráči často na sociál-
ních sítích vykreslují jinak. Jsou sami sobě
cestovními agenty. Ale přesto všechno
to ti nejlepší mohou dotáhnout dost da-
leko. V nejlepších Tigerových letech se
jeho caddie Steve Williams vyšvihl na
pozici nejlépe vydělávajícího Australana
v oblasti sportu.
Caddie obětuje svému průměrně place-
nému, ale zajímavému životu na Tour
spoustu věcí. Asi nejvíc trpí rodina: týdny
doma může lehce spočítat na prstech,
na to, aby ho rodina doprovázela na ces-
tách, chybí většinou peníze. Kedíci bydlí-
vají v laciných hotelech, nemají zdravotní
pojištění ani důchodové zabezpečení. Na
své nasazení čekají v separátních prosto-
rách, hlavní dveře kluboven jim zůstávají
uzavřené. A i když na každém turnaji
nosí jeho reklamu, sami nesmějí na sobě
žádnou vlastní reklamu mít.
Prestiž profesionálních kedíků jako povo-
lání trvale stoupá, už to není jako kdysi
v Augustě či jinde (no, vlastně to zase
není tak dávno), kde hráč byl bílý a nosič
holí musel být černý. S tím také přibývá
zájemců, běžně se o nošení holí těm nej-
lepším ucházejí i hráči z nižších profi túr.
KEDÍCI VE SVĚTĚ
Jak je to jinde, kde ještě kedíci fungují
pro běžné hráče? V Anglii, jak už jste se
dozvěděli v úvodu článku, jsou hřiště,
kde je pomoc kedíka běžná, skoro ne-
zbytná. Není vyžadována, ale patří
k věci. Příklad za všechny – irské hřiště
Old Head, jehož jamky zaplnily fantastic-
kou výspu pevniny, nevelký poloostrov
na vysokém útesu.
Na hřiště nesmějí buginy, fouká tam,
caddie nejen nosí hole, ale i radí, kte-
rým směrem hrát, aby se míček ve vě-
tru dostal tam, kam patří. Někdy jsou to
nervy, když vám radí hrát směrem šikmo
na moře, nevěříte mu, hrajete ránu
jen s největším sebezapřením, ale má
pravdu. Tam mají v sezoně 160 kedíků.
A podobně je to na dalších linksech.
Na druhém konci světa, třeba v Thajsku,
je to zase úplně jinak. Jste čtyři, tak vám
přidělí čtyři buginy, na každé sedí je-
den caddie – žena, nenechá vás řídit…
Když máte štěstí, umí anglicky. Ty lepší
se vám ovšem vměšují do hry: někdy je
to dobré, když říkají metry nebo směr,
ale když vám začnou radit na greenu, jak
se to zatočí a kam mířit… Zvlášť kdo je
z turnajů zvyklý, že se to nesmí, trpí. Na-
víc fl ight na čtyřech buginách – to si ani
nepopovídáte, setkáváte se jen na odpa-
lištích a na greenech. Zase je to jiný golf.
Kedíka si lze najmout i na fl oridských
hřištích. Aby se jím mohl člověk stát,
musí splňovat zajímavá, i když pocho-
pitelná, přesně v přijímací smlouvě vy-
psaná kritéria. Například musí být scho-
pen zvednout a přemístit objekty do
25 kg, musí být schopen stát, sedět nebo
jít po většinu nebo celou pracovní dobu,
dosáhnout rukama nad hlavu a pod ko-
lena a spoustu dalšího. Někde je role
caddieho brána jako průvodce po areálu
resortu, včetně obsluhy hosta při občer-
stvení – pak musí mít dostatečný věk,
aby směl podávat alkohol…
V jihoafrickém Fancourtu doporučují (té-
měř nařizují) nejméně jednoho caddieho
na fl ight. V pravidlech je, že vám ukáže
cestu hřištěm, bude sledovat vaše míčky,
držet vlajku, hrabat bankry a opravovat
divoty i pitchmarky. O nošení holí tam
zmínka není… pravděpodobně to ale
má rovněž v popisu práce. Ceny variují
od 100 do 250 randů, což je dost málo,
rand nejsou ani dvě koruny. Možná v tom
ty hole opravdu nejsou…
To na Novém Zélandu, na proslulých dra-
hých hřištích Cape Kidnappers a Kauri
Cliffs, tvoří ceny kedíka součást ofi -
ciálního ceníku, hned po green fee.
Caddie pro jednoho stojí 60 dolarů
( novozélandských), pro dva (ano, často
tam caddie nosí dva bagy, jeden na kaž-
dém rameni) 115. K tomu si můžete pro-
najmout forecaddieho, který je levný, vy-
jde jen na 30 dolarů.
Kedíci tedy ještě zdaleka nevymřeli, jak
bychom si ve střední Evropě mohli mys-
let. My totiž používáme buginy, avšak
caddie má své výhody: poradí, najde,
uhrabe, podá hůl… Zkuste někdy požá-
dat kamaráda či kamarádku o takovou
službu, třeba recipročně. Zažijete zcela
jinou hru…
Foto: Globe Media/Reuters
„le Cadet“, hoch, znamenal pomocnou sílu v mnoha
odvětvích. Skotové si slůvko přisvojili a z pomocníků,
většinou mladíků, kteří nosili hole šlechticům a vůbec
prvním hráčům, se stali caddyové.
Prestiž profesionálních kedíků jako povolání trvale
stoupá, už to není jako kdysi v Augustě či jinde, kde
hráč byl bílý a nosič holí musel být černý.
11
ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY