POD
SPOLEČNOU
STŘECHOU
Ze života caddieho
V nepříliš vzdálené minulosti stačilo k tomu, aby se člověk
stal kedíkem, mít dvě ramena a schopnost zamručet „jo,
dojdu v sedm“. Věci se však změnily. Role caddyho je dnes
vysoce technická, respektovaná a – v některých případech
– i velmi dobře placená. Ve světě, kde vás jedna rána může
připravit o stovky tisíc dolarů, špičkoví hráči rychle pochopili, že na golf jsou potřeba dva. A mít u bagu spolehlivého
parťáka může rozhodnout o tom, zda projdete, či neprojdete cutem nebo zda vyhrajete turnaj.
Foto: Globe Media/Reuters
Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Reuters
Na rozdíl od hráčů, kteří toho často moc
nenamluví, jsou kedíci sdílnější. Jedním
z těch, kdo o životě caddieho na PGA
Tour vědí hodně a jsou ochotní se rozpovídat, je Terry Mundy. Už deset let nosí
bag Ianu Poulterovi, prošel s ním dobré
i zlé. Jeho chlebodárce o něm tvrdí, že
rozhodně nejde o muže, jenž by mu neustále přitakával, nebojí se vyslovit svůj názor, pakliže má pocit, že se golfista mýlí.
Více už prozradí na následujících řádcích.
Začneme pěkně postupně, jak jste
se dostal k roli caddieho?
Začal jsem s tím v roce 1989. Pracoval
jsem jako tiskař a v hospodě, kam jsem
chodil, jsem se seznámil s několika hráči
i kedíky. Nejprve jsem pomáhal hráčce,
která se s caddiem rozešla, zprvu občas,
jenže pak se v tiskárně propouštělo, takže
jsem si řekl, že se půl roku „budu toulat“
po Evropě a pak se vrátím k tiskařině. Byl
jsem vcelku obstojný hráč, golfu jsem
rozuměl.
Ovšem asi se něco změnilo…
Po pár turnajích přišel nečekaný úspěch,
skončili jsme druzí a já obdržel slušný šek.
Uvědomil jsem si, že pokud seženu dobrého hráče, vydělám si víc než v tiskárně.
Přišlo pár dalších dobrých výsledků, načež
jsem dostal nabídku od Alison Nicholas,
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY
15
15