POD

SPOLEČNOU

STŘECHOU

Ze života caddieho

V nepříliš vzdálené minulosti stačilo k tomu, aby se člověk

stal kedíkem, mít dvě ramena a schopnost zamručet „jo,

dojdu v sedm“. Věci se však změnily. Role caddyho je dnes

vysoce technická, respektovaná a – v některých případech

– i velmi dobře placená. Ve světě, kde vás jedna rána může

připravit o stovky tisíc dolarů, špičkoví hráči rychle pochopili, že na golf jsou potřeba dva. A mít u bagu spolehlivého

parťáka může rozhodnout o tom, zda projdete, či neprojdete cutem nebo zda vyhrajete turnaj.

Foto: Globe Media/Reuters

Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Reuters

Na rozdíl od hráčů, kteří toho často moc

nenamluví, jsou kedíci sdílnější. Jedním

z těch, kdo o životě caddieho na PGA

Tour vědí hodně a jsou ochotní se rozpovídat, je Terry Mundy. Už deset let nosí

bag Ianu Poulterovi, prošel s ním dobré

i zlé. Jeho chlebodárce o něm tvrdí, že

rozhodně nejde o muže, jenž by mu neustále přitakával, nebojí se vyslovit svůj názor, pakliže má pocit, že se golfista mýlí.

Více už prozradí na následujících řádcích.

Začneme pěkně postupně, jak jste

se dostal k roli caddieho?

Začal jsem s tím v roce 1989. Pracoval

jsem jako tiskař a v hospodě, kam jsem

chodil, jsem se seznámil s několika hráči

i kedíky. Nejprve jsem pomáhal hráčce,

která se s caddiem rozešla, zprvu občas,

jenže pak se v tiskárně propouštělo, takže

jsem si řekl, že se půl roku „budu toulat“

po Evropě a pak se vrátím k tiskařině. Byl

jsem vcelku obstojný hráč, golfu jsem

rozuměl.

Ovšem asi se něco změnilo…

Po pár turnajích přišel nečekaný úspěch,

skončili jsme druzí a já obdržel slušný šek.

Uvědomil jsem si, že pokud seženu dobrého hráče, vydělám si víc než v tiskárně.

Přišlo pár dalších dobrých výsledků, načež

jsem dostal nabídku od Alison Nicholas,

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY

15

15