tehdy jedné z předních hráček Ladies
Tour. Výsledky byly stále lepší a tomu
odpovídaly i šeky. Pak jsem pracoval pro
Trish Johnson, Lauru Davies a pár dalších,
až jsem skončil u Iana Poultera.
Co znamená „byl jsem vcelku
obstojný hráč“?
Hrával jsem tak tři nad. Nikdy jsem nebyl
tak dobrý, abych pomýšlel na to, že bych
se golfem živil, ale hrával jsem v prvním
týmu klubu. Teď hraju tak šest sedm nad,
ale to hlavně proto, že se hodně vyznám
představit, zda na té či oné jamce použije
drajvr nebo trojku dřevo, vytvářím plán hry,
takže když sem hráč přijde, mohu mu poradit. On pak mou radu buď přijme, nebo
o tom diskutujeme. Ve středu večer musím
mít hotový plán pro každou eventualitu.
Můžete hráče polekat, když ho
upozorňujete na možná nebezpečí?
Je umění podat informace se správnou mírou varování. Nesmím ho vystrašit. Nedá se to formulovat slovy „když
zahraješ doleva, je po tobě“, i když je to
Měřím třeba i délku a kvalitu rafu. Někdy je raf na
jedné straně výrazně horší než na druhé. Zkoumám,
jestli je hřiště tvrdé nebo měkké, abych věděl, kam
mířit, a jak daleko kde míček poběží. Na složitějších
jamkách se snažím promyslet strategii.
v taktice ran. Zahraju si tak dvakrát za
rok. Když na golfu pracujete a jste na
hřišti od rána do večera, pak jít na golf
i ve dnu volna je ta poslední věc, jaká by
vás napadla.
pravda. Otáčím negativa v pozitiva. Řeknu
mu, když zahraješ kratší doprava, budeš
v nejlepší pozici na pat, místo toho, abych
zdůrazňoval, jak špatné to bude, když zahraje delší doleva.
Co všechno obnáší příprava před
turnajem?
Když hrajeme na hřišti, které dobře znám,
není potřeba moc velká příprava. Mám za
deset let hromady knížek (yardage book)
plných poznámek, takže jen hledám, jestli
se tam něco nezměnilo. Na novém hřišti
mám naopak práce spoustu. Dnes už dostáváme profesionálně zpracované yardage books, kdysi jsem vyměřoval hřiště
celé pondělí, třeba deset hodin. Ale yardage book jsou pořád jen čísla, takže musím doplnit další informace. Yardage book
je nejpřesnější uprostřed ferveje, když
však hráč zahraje na kraj nebo mimo,
stejně chce znát metry. Musím získat
co nejvíc informací, třebaže jich většinu
nepoužijeme.
Jak se rozhodujete, kdy hrát
agresivně a kdy bezpečně?
Golf se hodně změnil. Doba Nicka Falda
je dávno pryč. Dnes se tolik netvarují
rány, přístup se změnil spolu s vybavením. Hraje se co nejagresivněji. Jako
caddie přitom pořád musím myslet na
to, co se stane, když to nevyjde. Nosíme
v hlavě negativní myšlenky a hledáme
řešení nepovedených situací, které by
mohly nastat. A když dojde k chybě vinou
špatného rozhodnutí, musím si ji zapamatovat, aby k ní už nikdy v budoucnu
v tomto místě nedošlo.
Co všechno si zaznamenáváte?
Měřím třeba i délku a kvalitu rafu. Někdy
je raf na jedné straně výrazně horší než
na druhé. Zkoumám, jestli je hřiště tvrdé
nebo měkké, abych věděl, kam mířit, a jak
daleko kde míček poběží. Na složitějších jamkách se snažím
promyslet strategii, při
které se bude Ian cítit
komfortně. Zkouším si
A co když uděláte chybu?
Tihle špičkoví hráči si neberou servítky.
Řeknou něco ve stylu „Co to mělo být?
Tvůj džob je být si jistý, že k něčemu takovému nedojde, a podívej, kde jsme“. Zní
to tvrdě, nicméně je to fér, protože to je
moje práce. Naštěstí se to stává jen málokdy. Někteří hráči to hodně prožívají a jsou
naštvaní čtyři pět jamek, Ian naštěstí ne.
Dá mi to vědět, ale další ranou se vracíme
zpátky k obvyklé spolupráci. Umí se přes
věci rychle přenést, zatímco někteří hráči
ještě na osmičce mumlají o tom, jakou hůl
jsem jim dal na trojce do ruky.
16 | GOLF
CADDIE
ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY
Co se stane, když se neshodnete ve
výběru hole?
Dobrý hráč většinou poslouchá, co řeknu,
a spolehne se na to, ale nakonec on je
šéf, takže finální rozhodnutí je vždy na
něm. Musí udělat to, co sám chce. Když je
to špatně, nemůže vinit caddieho.
Vzpomněl byste si ještě na něco, co
vám pomáhá v přípravě?
Ohromnou spoustu se toho můžete naučit z televize. Zvlášť na turnajích jako
je třeba The Open. Když hrajeme až odpoledne, sedím od osmi ráno u televize
s otevřenou yardage book. Na základě
toho mu pak mohu radit, tady hraj víc doleva, všichni míjeli jamku vpravo. To může
znamenat rozdíl mezi trefou a minelou.
Spousta turnajů se vyhrává o ránu, takže
pořád hledáte tu, která může rozhodnout. A počítá se každá…
Jak často vás požádá, abyste mu
přečetl pat?
Je si hodně jistý svým vlastním úsudkem.
Někdy se zeptá dvakrát za kolo, jindy jednou za týden. Je s tím problém, protože
když už se mě zeptá, je jasné, že pat se
čte obtížně. Nemůže najít brejk nebo se
nedokáže rozhodnout. Někdy hráč chce
jen další pár očí, aby se utvrdil v tom, co
si myslí, a když to vidím jinak, nemůžu
mlčet a přikyvovat. Čeká se ode mě, že
řeknu „ne, já to tak nevidím. Kdybych to
měl hrát já, budu mířit semhle“. Nabídnu
své řešení a je na hráči, jestli to přijme.
Kolik ran mu můžete zachránit?
To vůbec nejde změřit. Uděláte určité
rozhodnutí, a nikdy se nedozvíte, co
by bylo, kdyby hrál jinak. Rozhodujete,
jestli zatočit ránu kolem stromu nebo
čipnout do boku. Když čipne a zahraje
bogey, nevíte, jestli ztratil ránu nebo
kolik by ztratil, kdyby hrál tu zatočenou
ránu. Mohl to být par, takže vlastně ztratil ránu, ale mohlo to ťukat mezi stromy
a zahrál by sedmičku, takže jsem mu
uspořil dvě rány.
Jaké nároky klade vaše práce na
fyzickou připravenost?
Nejtěžší je to ve chvílích, kdy hrozí
špatné počasí. Nesu Ianovu soupravu
proti dešti, deštník, několik náhradních
ručníků na gripy plus všechno ostatní,