tehdy jedné z předních hráček Ladies

Tour. Výsledky byly stále lepší a tomu

odpovídaly i šeky. Pak jsem pracoval pro

Trish Johnson, Lauru Davies a pár dalších,

až jsem skončil u Iana Poultera.

Co znamená „byl jsem vcelku

obstojný hráč“?

Hrával jsem tak tři nad. Nikdy jsem nebyl

tak dobrý, abych pomýšlel na to, že bych

se golfem živil, ale hrával jsem v prvním

týmu klubu. Teď hraju tak šest sedm nad,

ale to hlavně proto, že se hodně vyznám

představit, zda na té či oné jamce použije

drajvr nebo trojku dřevo, vytvářím plán hry,

takže když sem hráč přijde, mohu mu poradit. On pak mou radu buď přijme, nebo

o tom diskutujeme. Ve středu večer musím

mít hotový plán pro každou eventualitu.

Můžete hráče polekat, když ho

upozorňujete na možná nebezpečí?

Je umění podat informace se správnou mírou varování. Nesmím ho vystrašit. Nedá se to formulovat slovy „když

zahraješ doleva, je po tobě“, i když je to

Měřím třeba i délku a kvalitu rafu. Někdy je raf na

jedné straně výrazně horší než na druhé. Zkoumám,

jestli je hřiště tvrdé nebo měkké, abych věděl, kam

mířit, a jak daleko kde míček poběží. Na složitějších

jamkách se snažím promyslet strategii.

v taktice ran. Zahraju si tak dvakrát za

rok. Když na golfu pracujete a jste na

hřišti od rána do večera, pak jít na golf

i ve dnu volna je ta poslední věc, jaká by

vás napadla.

pravda. Otáčím negativa v pozitiva. Řeknu

mu, když zahraješ kratší doprava, budeš

v nejlepší pozici na pat, místo toho, abych

zdůrazňoval, jak špatné to bude, když zahraje delší doleva.

Co všechno obnáší příprava před

turnajem?

Když hrajeme na hřišti, které dobře znám,

není potřeba moc velká příprava. Mám za

deset let hromady knížek (yardage book)

plných poznámek, takže jen hledám, jestli

se tam něco nezměnilo. Na novém hřišti

mám naopak práce spoustu. Dnes už dostáváme profesionálně zpracované yardage books, kdysi jsem vyměřoval hřiště

celé pondělí, třeba deset hodin. Ale yardage book jsou pořád jen čísla, takže musím doplnit další informace. Yardage book

je nejpřesnější uprostřed ferveje, když

však hráč zahraje na kraj nebo mimo,

stejně chce znát metry. Musím získat

co nejvíc informací, třebaže jich většinu

nepoužijeme.

Jak se rozhodujete, kdy hrát

agresivně a kdy bezpečně?

Golf se hodně změnil. Doba Nicka Falda

je dávno pryč. Dnes se tolik netvarují

rány, přístup se změnil spolu s vybavením. Hraje se co nejagresivněji. Jako

caddie přitom pořád musím myslet na

to, co se stane, když to nevyjde. Nosíme

v hlavě negativní myšlenky a hledáme

řešení nepovedených situací, které by

mohly nastat. A když dojde k chybě vinou

špatného rozhodnutí, musím si ji zapamatovat, aby k ní už nikdy v budoucnu

v tomto místě nedošlo.

Co všechno si zaznamenáváte?

Měřím třeba i délku a kvalitu rafu. Někdy

je raf na jedné straně výrazně horší než

na druhé. Zkoumám, jestli je hřiště tvrdé

nebo měkké, abych věděl, kam mířit, a jak

daleko kde míček poběží. Na složitějších jamkách se snažím

promyslet strategii, při

které se bude Ian cítit

komfortně. Zkouším si

A co když uděláte chybu?

Tihle špičkoví hráči si neberou servítky.

Řeknou něco ve stylu „Co to mělo být?

Tvůj džob je být si jistý, že k něčemu takovému nedojde, a podívej, kde jsme“. Zní

to tvrdě, nicméně je to fér, protože to je

moje práce. Naštěstí se to stává jen málokdy. Někteří hráči to hodně prožívají a jsou

naštvaní čtyři pět jamek, Ian naštěstí ne.

Dá mi to vědět, ale další ranou se vracíme

zpátky k obvyklé spolupráci. Umí se přes

věci rychle přenést, zatímco někteří hráči

ještě na osmičce mumlají o tom, jakou hůl

jsem jim dal na trojce do ruky.

16 | GOLF

CADDIE

ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY

Co se stane, když se neshodnete ve

výběru hole?

Dobrý hráč většinou poslouchá, co řeknu,

a spolehne se na to, ale nakonec on je

šéf, takže finální rozhodnutí je vždy na

něm. Musí udělat to, co sám chce. Když je

to špatně, nemůže vinit caddieho.

Vzpomněl byste si ještě na něco, co

vám pomáhá v přípravě?

Ohromnou spoustu se toho můžete naučit z televize. Zvlášť na turnajích jako

je třeba The Open. Když hrajeme až odpoledne, sedím od osmi ráno u televize

s otevřenou yardage book. Na základě

toho mu pak mohu radit, tady hraj víc doleva, všichni míjeli jamku vpravo. To může

znamenat rozdíl mezi trefou a minelou.

Spousta turnajů se vyhrává o ránu, takže

pořád hledáte tu, která může rozhodnout. A počítá se každá…

Jak často vás požádá, abyste mu

přečetl pat?

Je si hodně jistý svým vlastním úsudkem.

Někdy se zeptá dvakrát za kolo, jindy jednou za týden. Je s tím problém, protože

když už se mě zeptá, je jasné, že pat se

čte obtížně. Nemůže najít brejk nebo se

nedokáže rozhodnout. Někdy hráč chce

jen další pár očí, aby se utvrdil v tom, co

si myslí, a když to vidím jinak, nemůžu

mlčet a přikyvovat. Čeká se ode mě, že

řeknu „ne, já to tak nevidím. Kdybych to

měl hrát já, budu mířit semhle“. Nabídnu

své řešení a je na hráči, jestli to přijme.

Kolik ran mu můžete zachránit?

To vůbec nejde změřit. Uděláte určité

rozhodnutí, a nikdy se nedozvíte, co

by bylo, kdyby hrál jinak. Rozhodujete,

jestli zatočit ránu kolem stromu nebo

čipnout do boku. Když čipne a zahraje

bogey, nevíte, jestli ztratil ránu nebo

kolik by ztratil, kdyby hrál tu zatočenou

ránu. Mohl to být par, takže vlastně ztratil ránu, ale mohlo to ťukat mezi stromy

a zahrál by sedmičku, takže jsem mu

uspořil dvě rány.

Jaké nároky klade vaše práce na

fyzickou připravenost?

Nejtěžší je to ve chvílích, kdy hrozí

špatné počasí. Nesu Ianovu soupravu

proti dešti, deštník, několik náhradních

ručníků na gripy plus všechno ostatní,