Velké i menší rozchody
Jsou to psychologové, loupači banánů a hrabači bankrů, čtenáři greenů, nejlepší přátelé,
čističi bot a ještě mnoho jiného. Často jsou na vině, když se něco nepovede, ale málokdy
jsou důvodem, že se něco podařilo. A rozchody či vyhazovy visí stále ve vzduchu…
Text: Ivo Doušek, foto: Globe Media/Reuters
let s Fredem Couplesem skončilo,
až když mu Fred nabídl, aby si vybral mladšího hráče, následovaly
čtyři roky s Dustinem Johnsonem
a od roku 2011 dosud trvající angažmá u Woodse. Spojenectví vydrželo i přes špatné roky, přestože
mu Tiger dal možnost odejít.
Steve Williams si po odchodu od Woodse
rychle našel náhradu a Adamu Scottovi pomohl
k zisku prvního a zatím jediného majoru.
S tím, jak v posledních desetiletích vzrostl
význam caddieho jako pomocníka při rozhodování, druha na hřišti, někdy přímo
přítele, dostávají se na veřejnost i příběhy
velkých rozchodů dlouholetých spojenectví. Ne všechny dvojice spolu vydrží, to je
normální, pokojné rozchody pozornost
nevyvolávají, ale jsou i rozchody, o nichž
se hodně mluví.
A můžeme začít rovnou na vrcholu. Když
Tiger Woods v roce 2011 ukončil třináct
let trvající smlouvu se svým kedíkem Stevem Williamsem, udělal Steve to, co by
žádný caddie nikdy udělat neměl – otevřel si ústa. A začal si veřejně stěžovat
na svého dlouholetého zaměstnavatele,
který z něj v průběhu let udělal milionáře.
Milionáře? Ano, Steve vydělával v nejlepších Tigerových letech kolem milionu dolarů ročně. Na rozdíl od všech ostatních
uzavřel Tiger se Stevem kontrakt s pevným platem. Steve byl částečně i Tigerovým bodyguardem, v takovém případě je
pevný kontrakt pochopitelný.
Woods uzavřel obdobnou smlouvu i s následujícím caddiem Joem LaCavou.
Za milion dolarů ročně dělá
Joe i to, co si Tiger velmi
cení – mlčí. Joe je vůbec
typ slušňáka. Dvacet
A jak to dopadlo s „Woodsovým“
Williamsem? Docela dobře, přešel k
Adamu Scottovi a o dva roky později s ním slavil vítězství na Masters. Po dalším roce už se mu nechtělo trmácet po Americe, stáhl se domů
do Austrálie, aby se po nějaké době k sobě
na chvíli vrátili… nekonečný příběh.
Ani Philu Mickelsonovi nevydrželo spojenectví s jeho „věčným“ pomocníkem. Jim
Mackay, zvaný Bones, byl u Philova bagu
od jeho profesionálního debutu v roce
1992. Stali se z nich nejlepší přátelé, Jim
létal s Mickelsonem v jeho Gulfstreamu,
navzájem si „dohodili“ manželky… rozhodně nadstandardní vztah. Přátelsky se
rozešli předloni v létě, kdy Mackaye nahradil Philův bratr Tim, který předtím dělal manažera Jonu Rahmovi. Z Mackaye se
stal komentátor turnajů PGA Tour, přinášející reportáže ze hřiště.
„Dostal mne z dvoustého místa k majoru,“
prohlásil o svém kedíkovi J. P. Fitzgeraldovi
Rory McIlroy. To se psal rok 2011. O šest
let později mu veřejně vyčetl, že může
za jeho špatný start do prvního kola The
Open, kde mu nakonec jediná rána chyběla na třetí místo. Spojenectví dostalo
velkou trhlinu. Zůstali přáteli, ale u bagu
Fitzgeralda vystřídal kamarád a spoluhráč
z dětských let Harry Diamond.
Rok po svém senzačním vítězství na Masters vyměnil svého pomocníka i Danny
12 | GOLF
CADDIE
ROZHOVOR – TERRY MUNDY | CADDIE | TOUR | ŽENY
Willett. S Jonathanem Smartem spolupracoval od svých profesionálních začátků,
byli důvěrní přátelé. Nejpravděpodobnějším důvodem se jeví prudký pokles formy,
který Dannyho po Masters postihl. Když
mužstvo nehraje dobře, vymění se trenér. To nastalo i tady. Willett hledal, co by
změnil, a…
A ženy? Ty se s výměnou caddieho také
moc nemažou. Michelle Wie bylo šestnáct, hrála rok na LPGA a měla ještě amatérský status (ovšem umisťovala se mezi
pěticí nejlepších), když vyhodila svého
kedíka obzvlášť nešetrným způsobem –
konec mu oznámil agent Michelle u přepážky na letišti v pondělí po turnaji.
A před pěti lety se Jessica Korda pohádala
se svým caddiem přímo na hřišti, aby ho
po hlasité výměně názorů na místě propustila. Na druhou devítku povolala svého
přítele Johna DelPrete, jdoucího s ní jako
divák. Náhle měl nový džob. Ve stejném
turnaji šla i její tehdy čtrnáctiletá sestra
Nelly, nejmladší hráčka na okruhu, co prošla cutem. U té však bylo krajně nepravděpodobné, že by svého kedíka vyměnila
– bag jí totiž nesl otec.
Dnešní kedíci se o své pozice musejí
ucházet dost důkladně. Málokdy se těsně
před turnajem najde hráč, který nemá nosiče holí, přesto se (podle Marka Hubera,
který nosil už bag Raymonda Floyda a
Toma Watsona a dodnes je aktivní) potloukají po parkovišti vyhladovělé postavy
doufající v šanci vydělat si pár dolarů u
někoho, kdo bude v okamžité nouzi. „To
mohlo fungovat v 80. letech,“ míní Huber,
„dnes musí caddie, který se chce ucházet o práci na PGA Tour, mít napřed číslo
manažera hráče, o něhož se chce ucházet, číslo jeho kondičního trenéra, jeho
trenéra švihu a nejlépe i číslo jeho matky,
aby ho vůbec mohl oslovit.“