INSTRUKCE | Výživa
Hlad z blahobytu
Větší či menší hlad zažil jistě každý z nás a můžeme si považovat, že hladomor je v našich
končinách vymýcen. V tomhle článku se však podíváme na hlad spíše z pohledu současné všudypřítomné přesycenosti, i když to může znít jakkoli paradoxně.
Text: Magda Jochmanová
tento typ diet nefunguje, navíc zapříčiní
známý jo-jo efekt. Nehledě na to, že se
zbytečně trápí a stresuje. Ve hře, krom
obvyklého jídelníčku současnosti, kde
převládají rafinované sacharidy (sladké
nápoje, smažené potraviny, sladké cereálie, bílé pečivo, sladkosti, atd.), mají na
ukládání kalorií v tukových buňkách vliv
také genetika a životní styl. Zde musím
podotknout, pakliže zmiňuji bezhlavé hladovění, že nemá nic společného se sofistikovaným ozdravným půstem. To je však
jiná kapitola.
„Cukr zabíjí víc lidí než terorismus a dopravní nehody dohromady.“ Guido Girardi, Chile.
Wikipedie uvádí, že hlad je nepodmíněná
fyzická reakce organismu vyvolaná nedostatkem potravy, kdežto chuť k jídlu
je pouze psychický stav. V současnosti
máme dostatek potravy, ale v módě je
štíhlost a některé trendy nám dokonce
vnucují být jako kostřička.
V minulosti tomu bylo naopak. Být růžolícím cvalíkem značilo dobré bydlo.
Není však pochyb, že se aktuální trend
jeví jako variace na nesmyslný „krysí závod“. Dnešní člověk sice může mít plnou
ledničku, ale když chce vypadat k světu,
tak se musí častokrát v jídle omezovat.
Je nutné kvůli štíhlé postavě hladovět?
V čem je zakopaný pes?
V minulém století se zpopularizovaly kalorie, diety a všechny další „vymoženosti“
blahobytu. Dodnes se na stav tělesné
schránky pohlíží empiricky, tj. že příjem
mínus výdej kalorií rovná se množství uložených kalorií. Avšak takhle striktně to ne
vždy funguje. Potraviny mají svůj glykemický index, každý člověk má jiné trávení,
a co je nejpodstatnější, dvě různé potraviny (např. jedna zdravá, přírodní, druhá
32 | GOLF
v podobě umělého polotovaru) se stejným počtem kalorií působí v těle jinak.
Ten pes je totiž zakopaný v nedostatku.
Ne nějakých potravin na zaplácnutí, ale
hodnotných potravin. Tělo ke svému provozu potřebuje kvalitní přísun surovin,
aby mělo z čeho čerpat. Laicky řečeno,
čím více sníme potravin, jejichž kalorie
se ukládají převážně v tucích, tak někde
jinde musí zákonitě chybět, tudíž mozek
začne vysílat signály, že je nutné zvýšit příjem kalorií a zároveň jako opatření
zpomalí metabolismus, aby se energií šetřilo. Samotných kalorií tedy může být dostatek, ale na nesprávném místě.
Často pak nastane zdánlivě nelogická situace, že je obézní člověk podvyživený.
Pokud navíc v takovém stavu nastolíme
dietu, dosáhneme jen ještě většího hladu
a zpomalí se náš metabolismus. Naopak
konzumování dostatečného množství
kvalitního jídla metabolismus rozpohybuje
a nedojde k podvýživě.
Bezhlavé hladovění běžný jedinec dlouhodobě dobrovolně nevydrží (pokud
zrovna není ambiciózní modelka), proto
Dnes už není tajemství, že nekvalitní stravování a životní styl mohou způsobit nejen hlad v kombinaci s nechtěnými špíčky,
ale i vážná onemocnění. V duchu uplynulých olympijských her mě napadá, že
se pak produkty některých sponzorů ve
spojitosti se sportovci jeví opravdu velmi
bizarně. Stačí se jen zamyslet a nenechat
se ovlivňovat všudypřítomnou a vlezlou
reklamou, třeba na osvěžující nápoj,
který po vypití přihraje rodinnou pohodu
a spoustu smějících se přátel.
Skvělým průkopníkem za zdraví obyvatel je například Chile, kde se během dětských pořadů nesmí vysílat reklamy na
nezdravé jídlo a cílit tak na děti, na obalech sladkostí nesmějí být vykresleny lákavé obrázky. Na nezdravých potravinách
pak musí být varovné upozornění, že nabízený produkt obsahuje příliš cukru, soli
nebo kalorií. Byl to nelehký boj s lobby
potravinářských firem. V Chile tato „partyzánská válka“ začala před více než 10
lety, než se osvětové zákony vůbec prosadily. Jelikož je v Chile stupeň obezity alarmující, přišel tento zákon takříkajíc za pět
minut dvanáct. V této souvislosti se musím ptát, jak je to u nás; potřebujeme zákony, nebo si vystačíme s naším selským
rozumem?