Letos je tomu přesně 70 let, kdy se Dwight D. Eisenhower poprvé ukázal na Masters.

Muž, který byl 34. prezidentem USA, miloval golf a miloval také tento turnaj. Jednu

věc ale člen Augusta National Golf Clubu v lásce neměl. Byla to borovice na jamce

číslo 17, u níž až příliš často končily jeho drajvy…

Text: Petr Sobol, foto: Globe Media/Reuters

Eisenhower proto nemohl hrát druhou

ránu na green, a tak se řadu let snažil prosadit pokácení stromu. Došlo ale

k pravému opaku a z oné borovice se

stal jeden z nejslavnějších sportovních

stromů. Dokonce se mu začalo říkat Eisenhowerův strom a k Masters přilnul

stejně jako Amen Corner (úsek od druhé

rány jedenácté jamky až po první úder

třináctky) či příjezdová cesta z Washingtonu s názvem Magnolie Lane, kterou lemuje 61 úchvatných magnolií.

Bývalý prezident USA svůj záměr nikdy

nedotáhl do konce, legendární borovice, jejíž stáří se odhadovalo na 100 až

125 let, už ale v Augustě není. Může za to

čtyři roky stará bouře, po které se strom

musel pokácet.

Eisenhowerův strom je jedním ze symbolů Augusty. Stejně jako Ikeův rybník.

Ten má s tímto americkým prezidentem

rovněž hodně společného. Bývalý generál na jedné z procházek objevil ideální

místo, kde by klub mohl vybudovat hráz,

kdyby chtěl postavit rybník. Svůj návrh

přednesl tehdejšímu předsedovi klubu

Cliffordu Robertsovi a rybník byl skutečně

vybudován přesně v místech, která Eisenhower, přezdívaný Ike, doporučil.

Jsou však i veřejnosti podstatně méně

známá fakta. Například to, že architekt

hřiště Alister McKenzie nikdy neviděl celkový výsledek své práce. Zemřel totiž začátkem roku 1934, jen dva měsíce před

začátkem Masters. Od té doby se v Augustě mnohé změnilo a během následujících let hřiště prošlo pod rukama patnácti

dalších architektů.

„Není zde jediná jamka, kde nelze zahrát

birdie, stačí přemýšlet. Jakmile však člověk

přestane uvažovat, pak tu není ani jedna,

na níž by nemohl zahrát double bogey,“

prohlásil Bobby Jones, jenž v roce 1930

vybojoval historický Grand Slam. Krátce

na to ale šokoval celý golfový svět a ukončil kariéru. V pouhých osmadvaceti letech.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Jones však golf miloval a zůstal mu stále

věrný. Jen přešel na opačnou stranu

a začal hledat prostor, kde by si ho

mohl v klidu vychutnat se svými přáteli.

S kamarádem Ciffordem Robertsem se

dostali na místo, kterému všichni říkali

škola ovocných stromků. To ho uchvátilo natolik, že se brzy začalo stavět.

Výsledkem je Augusta, která dnes patří mezi nejznámější sportovní areály

planety.

KRITIZOVANÉ LOGO A DALŠÍ

TRADICE

Zatímco hřiště prošlo řadou úprav,

často kritizovaného loga se změna

Zajímavostí jsou i čepice. Nikdo, hráči ani

fanoušci, je totiž nesmí mít nasazeny kšiltem dozadu. Pokrývka hlavy od sebe odlišuje také kedíky a osoby, které se starají

o hřiště. Jsou totiž stejně oblečení v bílém overalu, jen kedíci nosí zelené čepice

a pracovníci helmy.

A zapomenout nesmíme ani na zelené

sako, které si mezi sebou předávají šampioni. Věděli jste ale, že vždy nebylo tak zelené jako v současnosti a mělo několik různých odstínů? S myšlenkou zeleného saka

přišel Bobby Jones a jako první ho na sebe

navlékl šampion Sam Snead. Žádný z vítězů se ale nemusí bát, že by mu nepadlo.

Není zde jediná jamka, kde nelze zahrát birdie,

stačí přemýšlet. Jakmile však člověk přestane

uvažovat, pak tu není ani jedna, na níž by nemohl

zahrát double bogey.

nedotkla. Nikoho nepřekvapí, že je na

něm zobrazena vlajka USA, její proporce

ale viditelně nesedí a obrysy nejsou ani

zdaleka tak ostré, jak by měly být. Kde

se stala chyba? Nabízí se snadné vysvětlení – dávné technologie nebyly na současné úrovni a výsledná vlajka je toho

důkazem. Ptáte se, proč ji od té doby

nikdo neupravil? Kvůli tradici, na které si

v Augustě tolik zakládají.

V klubu jich totiž mají několik v různých velikostech, aby hráčům co nejlépe sedělo.

Sako nikdy nesmí déle než na rok opustit

Augustu, což porušili pouze Gary Player,

jenž si ho přibalil po svém vítězství v roce

1961 a odvezl domů do Jihoafrické republiky. Mimo klub jej prý ale nikdy neoblékl a nyní je sako k vidění v Síni slávy světového golfu.

GARCÍOVA SLÁVA

Ženy by o tom mohly vyprávět. Až do

roku 2012 totiž nesměly být členkami

klubu, který za to schytával ostrou kritiku. Tiger Woods chtěl dokonce o deset let dříve turnaj bojkotovat. Tabu

prolomily až Condoleezza Riceová

s bankéřkou Darlou Mooreovou.

Samotné členství v Augustě je velmi

specifické. Nejde o něj totiž žádat a lze

ho získat pouze na doporučení některého ze stávajících členů a následného

schválení. Klub má zhruba tři stovky

členů a další přijme pouze tehdy, pokud

se ho někdo vzdá nebo zemře.

Loňské vítězství bude obhajovat Sergio

García, který svůj premiérový major vybojoval v 37 letech. Mnozí už mu přitom

věštili, že žádný z turnajů velké čtyřky nikdy neovládne.

„Je to něco, čeho jsem chtěl dosáhnout

dlouho, ale nikdy jsem necítil, že by to byl

horor. Je to spíš drama se šťastným koncem,“ smál se šampion Masters. „Dřív jsem

si myslel, že nikdy nemám šanci major vyhrát. Byl jsem tak nastavený. I teď mě to napadlo, ale rychle jsem ty démony zahnal. Už

myslím jinak. Přistoupil jsem na to, že Augusta dává i bere,“ dodal španělský El Niňo.

7