Letos je tomu přesně 70 let, kdy se Dwight D. Eisenhower poprvé ukázal na Masters.
Muž, který byl 34. prezidentem USA, miloval golf a miloval také tento turnaj. Jednu
věc ale člen Augusta National Golf Clubu v lásce neměl. Byla to borovice na jamce
číslo 17, u níž až příliš často končily jeho drajvy…
Text: Petr Sobol, foto: Globe Media/Reuters
Eisenhower proto nemohl hrát druhou
ránu na green, a tak se řadu let snažil prosadit pokácení stromu. Došlo ale
k pravému opaku a z oné borovice se
stal jeden z nejslavnějších sportovních
stromů. Dokonce se mu začalo říkat Eisenhowerův strom a k Masters přilnul
stejně jako Amen Corner (úsek od druhé
rány jedenácté jamky až po první úder
třináctky) či příjezdová cesta z Washingtonu s názvem Magnolie Lane, kterou lemuje 61 úchvatných magnolií.
Bývalý prezident USA svůj záměr nikdy
nedotáhl do konce, legendární borovice, jejíž stáří se odhadovalo na 100 až
125 let, už ale v Augustě není. Může za to
čtyři roky stará bouře, po které se strom
musel pokácet.
Eisenhowerův strom je jedním ze symbolů Augusty. Stejně jako Ikeův rybník.
Ten má s tímto americkým prezidentem
rovněž hodně společného. Bývalý generál na jedné z procházek objevil ideální
místo, kde by klub mohl vybudovat hráz,
kdyby chtěl postavit rybník. Svůj návrh
přednesl tehdejšímu předsedovi klubu
Cliffordu Robertsovi a rybník byl skutečně
vybudován přesně v místech, která Eisenhower, přezdívaný Ike, doporučil.
Jsou však i veřejnosti podstatně méně
známá fakta. Například to, že architekt
hřiště Alister McKenzie nikdy neviděl celkový výsledek své práce. Zemřel totiž začátkem roku 1934, jen dva měsíce před
začátkem Masters. Od té doby se v Augustě mnohé změnilo a během následujících let hřiště prošlo pod rukama patnácti
dalších architektů.
„Není zde jediná jamka, kde nelze zahrát
birdie, stačí přemýšlet. Jakmile však člověk
přestane uvažovat, pak tu není ani jedna,
na níž by nemohl zahrát double bogey,“
prohlásil Bobby Jones, jenž v roce 1930
vybojoval historický Grand Slam. Krátce
na to ale šokoval celý golfový svět a ukončil kariéru. V pouhých osmadvaceti letech.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Jones však golf miloval a zůstal mu stále
věrný. Jen přešel na opačnou stranu
a začal hledat prostor, kde by si ho
mohl v klidu vychutnat se svými přáteli.
S kamarádem Ciffordem Robertsem se
dostali na místo, kterému všichni říkali
škola ovocných stromků. To ho uchvátilo natolik, že se brzy začalo stavět.
Výsledkem je Augusta, která dnes patří mezi nejznámější sportovní areály
planety.
KRITIZOVANÉ LOGO A DALŠÍ
TRADICE
Zatímco hřiště prošlo řadou úprav,
často kritizovaného loga se změna
Zajímavostí jsou i čepice. Nikdo, hráči ani
fanoušci, je totiž nesmí mít nasazeny kšiltem dozadu. Pokrývka hlavy od sebe odlišuje také kedíky a osoby, které se starají
o hřiště. Jsou totiž stejně oblečení v bílém overalu, jen kedíci nosí zelené čepice
a pracovníci helmy.
A zapomenout nesmíme ani na zelené
sako, které si mezi sebou předávají šampioni. Věděli jste ale, že vždy nebylo tak zelené jako v současnosti a mělo několik různých odstínů? S myšlenkou zeleného saka
přišel Bobby Jones a jako první ho na sebe
navlékl šampion Sam Snead. Žádný z vítězů se ale nemusí bát, že by mu nepadlo.
Není zde jediná jamka, kde nelze zahrát birdie,
stačí přemýšlet. Jakmile však člověk přestane
uvažovat, pak tu není ani jedna, na níž by nemohl
zahrát double bogey.
nedotkla. Nikoho nepřekvapí, že je na
něm zobrazena vlajka USA, její proporce
ale viditelně nesedí a obrysy nejsou ani
zdaleka tak ostré, jak by měly být. Kde
se stala chyba? Nabízí se snadné vysvětlení – dávné technologie nebyly na současné úrovni a výsledná vlajka je toho
důkazem. Ptáte se, proč ji od té doby
nikdo neupravil? Kvůli tradici, na které si
v Augustě tolik zakládají.
V klubu jich totiž mají několik v různých velikostech, aby hráčům co nejlépe sedělo.
Sako nikdy nesmí déle než na rok opustit
Augustu, což porušili pouze Gary Player,
jenž si ho přibalil po svém vítězství v roce
1961 a odvezl domů do Jihoafrické republiky. Mimo klub jej prý ale nikdy neoblékl a nyní je sako k vidění v Síni slávy světového golfu.
GARCÍOVA SLÁVA
Ženy by o tom mohly vyprávět. Až do
roku 2012 totiž nesměly být členkami
klubu, který za to schytával ostrou kritiku. Tiger Woods chtěl dokonce o deset let dříve turnaj bojkotovat. Tabu
prolomily až Condoleezza Riceová
s bankéřkou Darlou Mooreovou.
Samotné členství v Augustě je velmi
specifické. Nejde o něj totiž žádat a lze
ho získat pouze na doporučení některého ze stávajících členů a následného
schválení. Klub má zhruba tři stovky
členů a další přijme pouze tehdy, pokud
se ho někdo vzdá nebo zemře.
Loňské vítězství bude obhajovat Sergio
García, který svůj premiérový major vybojoval v 37 letech. Mnozí už mu přitom
věštili, že žádný z turnajů velké čtyřky nikdy neovládne.
„Je to něco, čeho jsem chtěl dosáhnout
dlouho, ale nikdy jsem necítil, že by to byl
horor. Je to spíš drama se šťastným koncem,“ smál se šampion Masters. „Dřív jsem
si myslel, že nikdy nemám šanci major vyhrát. Byl jsem tak nastavený. I teď mě to napadlo, ale rychle jsem ty démony zahnal. Už
myslím jinak. Přistoupil jsem na to, že Augusta dává i bere,“ dodal španělský El Niňo.
7