DRIVING | Handigolf
Golf viděl František poprvé v Mariánských Lázních, když v 70. letech studoval na zdejší hotelové škole. Učaroval
mu nádech noblesy, střižené trávníky
a příjemní lidé kolem. Už tehdy si řekl,
že by to chtěl někdy zkusit. Dokonce si
vystřihl článek z Rudého práva o španělském profesionálním golfistovi Seve
Ballesterosovi, který byl tak dobrý, že
ve sportu zbohatlíků konkuroval „zlým
Američanům“...
Když pak jezdil začátkem 90. let z Třeboně do Vráže, míjel v Bechyni oboru,
kde probíhaly dost náročné stavební
práce. Jednou tam zastavil a od svérázného pána, z něhož se vyklubal profesionální golfový trenér Pavel Hepnar, se
dozvěděl, že do dvou let tu bude golfové hřiště. „Slovo dalo slovo a já tam na
louce zkusil odpálit pár prvních míčků.
Pochopil, že dávný sen z Mariánských
Lázní má možná na dosah.
„Manželka v té době hrála na krajské
úrovni tenis. Když si tu pak se mnou vyzkoušela golfové hole, rozhodla se, že
do toho jdeme oba,“ vykládá František.
Oběma bylo těsně před čtyřicítkou. Začátky nebyly lehké, František marně hledal správný úchop, každý úder bolel...
Pak se ale vydal na dva týdny s kamarádem do New Yorku a padlo definitivní
rozhodnutí.
„Když jsem na Manhattanu viděl golfový obchod s indoorem, nemohl jsem
ho minout a nezajít tam. S tamějším
trenérem jsme se bavili o tom, že mám
problémy po úrazu, a já se dozvěděl,
že v Americe hrají lidé s postižením golf
naprosto běžně. Ať prý nepolevuju. Nesmím následkům zranění podléhat, je
třeba najít svůj styl a vytrvat.“
Františkovi Hesovi to dodalo takovou
sílu, že po návratu na jih Čech začal pravidelně trénovat a výsledkem
byl po dlouhém a bolestivém čase
handicap 13. To už z Bechyně přešel roku 1997 s manželkou do rakouského Haugschlagu, který měli z Třeboně nejblíž. A bylo to tehdy dokonce
finančně výhodnější, než vstoupit do
klubu v Čechách. Pak se začala budovat hřiště v Nové Bystřici a následně na
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Mnichu, takže oba přestoupili zpět do
českého klubu.
Z osmnáctky na Mnichu vede do nedalekého Haugschlagu přes Smrčnou cesta,
kterou lze na bugině ujet tak za patnáct
dvacet minut. Vede přes hranici v místě,
kudy se pokusil Františkův otec v roce
1953 ilegálně přejít do Rakouska. Pohraničníci ho chytili, a protože mu nebylo
ještě osmnáct, strávil ve vězení pouze
rok. Když se stal František členem na
Mnichu, vzal tátu na buginu a do Haugschlagu ho odvezl. I tak silné prožitky
přináší golf...
HANDIGOLF SI OTEVŘEL CESTU
DO EVROPY
V té době se Františkovi zmínil kolega
o Miroslavu Lidinském. Vojákovi, kterýý
v Afghánistánu přišel o nohu, stal
se hrdinou a poté, co se naučil
pohybovat s protézou, začal hrát
golf. Jako první český handigolfista se stal ve své kategorii mistrem Evropy. Sešli se a František
se dozvěděl o jeho plánech v čerstvě založené České asociaci golfistů s postižením, jíž byl Miroslav
prezidentem.
CZDGA (Czech Desible Golf Assotiation) začala tehdy pořádat pravidelné tréninky, pak turnaje, na kterých
hráli lidé s postižením se „zdravými“, zážitkem pak byly společné mezinárodní
turnaje. Vytvořila se úžasná parta handigolfistů, kteří dokazovali, že ani po těžkých úrazech nemusí člověk jen naříkat,
ležet a brát prášky.
„V té době jsem se plně věnoval zaměstnání a někdy mi nezbyl čas na rehabilitaci,“ připouští Hes. „Okamžitě se to ale
projevilo nejen ve zvyšujících se bolestech, ale i na výkonnosti na hřišti. Přesto
jsem kamarádům v CZDGA chtěl dokázat, že na to mám.“
Po čase se rozhodl víc věnovat tréninku,
absolvoval soustředění CZDGA, pak
první zahraniční turnaje a přišly i úspěchy. V roce 2011 skončil třetí na mistrovství republiky, ve stejném roce devátý
na evropském šampionátu v Itálii. Na evropských turnajích se umisťoval do desátého místa.
„Je pravda, že dnes v jedenašedesáti letech už osmnáctijamkové hřiště jezdím
v autíčku. Devět jamek ale obejdu po
svých, a tak si vždy uvědomím, že nebýt
golfu, tak bych se nikdy nedonutil ty tři
čtyři kilometry chodit. Je to pro mě rehabilitace, bez ní bych asi zlenivěl a nejspíš už ani nechodil...“
Golf je prý i věčná motivace. Nedávno
se František vrátil ze Zanzibaru. „Kdybych nehrál golf, tak nemám fyzičku,
a tak dlouhý let s náročnými přestupy
bych nezvládl,“ tvrdí. „Na ostrově ale
mají jediné hřiště a já si řekl, že pokud si ho nezahraju, tak neodjedu.
A jsem tady!“
FRANTIŠEK HES
- člen v GC Mnich a a Haugschlag
- HCP 18,4
- omezená hybnost poloviny těla
Foto: Jana Brábníková
V NEW YORKU MĚ PŘESVĚDČILI,
ŽE MÁM HRÁT GOLF
CZDGA
Česka golfová asociace hendikepovaných (CZDGA)
je spolek, který vznikl v roce 2009. Jeho cílem
je umožnit co největšímu počtu dětí, mládeže
a dospělých s tělesným postižením přístup ke
golfu. Je plnohodnotným členským subjektem ČGF
a od roku 2010 členem Evropské golfové asociace
hendikepovaných (EDGA), která usiluje o zařazení
handigolfu do programu letních paraolympijských
her 2020. Mezi členy CZDGA jsou hráči po amputaci
končetin, po ochrnutí od narození či po úrazech,
vozíčkáři, hráči se zrakovým nebo sluchovým
postižením, mozkovou obrnou, roztroušenou
sklerózou či s neurologickým onemocněním, které
postihuje pohybový aparát.
KATEGORIE POSTIŽENÍ
(dle mezinárodně používaného dělení)
• mentální postižení
• sluchové postižení
• spastické postižení (zejména lokomotická postižení
zpravidla neurologického původu, ochrnutí –
převážně vlivem dětské mozkové obrny, postižení
vrozená)
• tělesné postižení (lokomotická postižení zpravidla
ortopedického původu, poúrazové stavy)
• zrakové postižení
Více na www.czdga.cz
75