Page 32
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
30
|
GOLF
Mohu uvést názorný příklad. V Poděbra-
dech je první rána na jamce číslo 1 dob-
rou zkouškou strategického myšlení a roz-
hodování mezi mírou rizika. Pokud zvolím
sám sebe za pokusného králíka, mohu
říci, že kdyby mi dali v práci týden volna
a místo toho bych hrál různě riskantní va-
rianty na té jamce, stalo by se následující.
Ukázalo by se, že statisticky daleko nej-
lepší výsledky by měly rány drajvrem, pro-
tože je to dogleg doleva a můj přirozený
úder je draw.
Rány dalšími holemi „na jistotu“ by
v součtu vykázaly nižší procento úspěš-
nosti jak samy o sobě, tak v součtu úderů
dohrané jamky. Svým způsobem jsem to
vždycky věděl, jenomže jsem se tím neří-
dil, protože jsem „nechtěl hrát riskantně“.
Moje averze vůči ztrátě mne vedla ke
ztrátě. Jsem typický vzorek.
Další příklad. Golfi sta úspěšně odpálil na
pětiparu na fervej a zbývá mu jen něco
málo před 200 metrů na green. Ten je
chráněn jen postranními bankry. Jenomže
většině lidí se nechce zkazit dobře roze-
hranou jamku a zvolí „opatrnou přihrávku
před green“. Obvykle nastanou následující
varianty. Není v golfu nic tak riskantního
jako opatrný švih, takže ve statisticky vý-
znamném počtu golfi sta zkazí už tu opa-
trnou přihrávku.
Pokud ne, zbude mu rána na green přes
bankr třeba okolo 50 metrů. To je ovšem
nepříjemná délka i pro hráče PGA Tour.
Z 50 a méně metrů není lehké míček lo-
bem zvednout a zastavit. Ze strachu se
tak golfi sta třetí ranou dostane do ban-
kru. Jenomže tam mohl být už po druhé
ráně, kdyby jej nesvazovala averze vůči
ztrátě a kdyby býval zahrál naplno ránu
trojkou dřevem.
Takových případů, kdy přehnaná averze
k riziku kazí skóre rekreačním golfi stům,
bychom mohli popsat desítky. Do tře-
tice zmíním příliš krátké paty a přihrávky.
Z nějakého důvodu je dva metry nedo-
hraný pat více frustrující než pat o dva
metry přehraný. Velmi srozumitelně to
vysvětlil Arnold Palmer. Jeho fi lozofi e říká:
„Proč hrát opatrnou ránu místo odvážné?
Když zkazím tu opatrnou, bude mne to
demoralizovat podstatně víc!“
Závěrem tedy můžeme konstatovat, že
z běžných herních situací (například z od-
pališť a z ferveje) průměrní rekreační gol-
fi sté obvykle volí příliš nízké míry rizika.
Větší chuť k riziku by statisticky vedla
z nekonfl iktních herních situací k lepšímu
skóre na dané jamce.
HRA S POCITEM NEVYHNUTELNÉ
ZTRÁTY
Chování golfi sty, které je v dobrých her-
ních situacích statisticky vždy averzní
vůči riziku, se však dramaticky mění
v okamžiku, kdy mozek dojde k závěru,
že škoda byla spáchána a na obzoru je
ztráta. Pak onen jev nazvaný averze ke
ztrátě vede průměrnou lidskou bytost
k extrémnímu chování.
Lidé na první pohled zcela rozumní a kon-
zervativní jsou v takové situaci schopni
dělat neuvěřitelné věci. Většinovým mo-
delem chování je ochota k extrémně ris-
kantní variantě řešení, která však nabízí
v dálce mihotavé světýlko naznačující, že
by tato heroická varianta mohla zažehnat
ztrátu. Z hlediska statistiky je však toto
mihotavé světélko šalebné. V pokeru, ru-
letě i v golfu.
Každý znáte takové případy z vlastní zku-
šenosti. Nepovedl se drajv, nepovedla se
ani druhá rána z rafu a na pětiparu zbývá
rána přes jezírko. Fotografi e doprovázející
tento článek ukazuje jamku č. 18 na mém
momentálně domácím hřišti Mapocho
Golf v Santiagu de Chile. Místní zaměst-
nanci tam navečer loví spousty míčků,
které nechají v jezeře golfi sté postižení
výše popsaným efektem.
Cosi se nepovedlo a hrozí bogey nebo
dvě nad par při konzervativní přihrávce
okolo vody. A tak golfi sta zvolí ránu
na green z dálky, která přesahuje jeho
schopnosti, s iracionální vírou, že zrovna
v této chvíli se stane zázrak a ztráta bude
zažehnána.
Většinou se takové chyby dopouštějí
hráči, u kterých nevidím měřicí přístroje.
Býval jsem léta advokátem intuitivního
golfu, ale ve stresových situacích ještě
více roste význam přesné znalosti vlast-
ních délek a možnost si změřit délku po-
třebné rány carry. Pokud hraju nejdelší
fervejové dřevo v bagu soustavně jen do
délky x metrů carry, pak se nevyplatí věřit,
že se stane zázrak zrovna poté, co člověk
předtím zahrál dvě „mrcky“…
Podobné chování lze vidět ve velkém
množství herních situací. Popíšu jeden
paradox, který jsem viděl bezpočtukrát.
Ten samý hráč, který vyhodil z opatrnosti
„bezpečnou“ druhou ránu na pětiparu
železem do rafu, zcela změní chování
pod tlakem soutěže, když zahraje drajv
do ještě hustšího rafu. Z dokonalé pozice
míčku uprostřed ferveje hrál železo č. 7,
nyní však v rafu vezme dřevo č. 3, aby re-
dukoval ztrátu. Zbytek si sami domyslíte…
ZÁVĚR
Rekreační golfi sté by měli zvýšit svoji chuť
k odvážnějším herním variantám v základ-
ních situacích, které mají pod kontrolou,
jako jsou rány z odpaliště a z dobrých
úhlů z ferveje.
Naopak by měli podstatně více dostat
pod kontrolu „heroické“ pokusy o pre-
venci ztrát, když se něco prostě nepo-
vedlo. Jak jsem už ostatně psal nedávno:
po chybné první ráně je nutno zvýšit kon-
centraci a zachránit bogey. Tak vznikají
dobrá skóre.
Ale to vůbec neznamená, že v situacích,
které se k tomu nabízejí, by člověk neměl
riskovat. Loď je nejvíce bezpečná v pří-
stavu. Ale k tomu nebyla postavena.
Vjemy signalizující zisky a ztráty jsou zpracovávány v odlišných částech mozku.