Čipy

Divácký a výchovný význam

různých herních formátů

Profesionální turnaj PGA Tour Zurich Classic hraný v TPC Louisiana

v závěru dubna 2017 byl velkým úspěchem diváckým a vzbudil pozitivní ohlas u špičkových golfistů i u mezinárodního golfového tisku kvůli svému nezvyklému formátu. Profesionální turnaje dvojic se

nehrály od 30. let minulého století s malou výjimkou Walt Disney

World National v roce 1981.

Text: Ondřej Kašina

Billy Casper

Turnaj přinesl návrat soutěžení

dvojic ve formátech „alternateshot“, „best-ball“ a „better-ball“

v konečné rozehrávce. Staronový

formát měl velký úspěch u hráčů,

a hlavně u diváků, u kterých převládl názor, že je daleko zábavnější sledovat nejlepší golfisty

světa hrát formát využívaný samotnými diváky o víkendech.

Účastníci turnaje pak přiznali,

že hra v použitých formátech je

zcela odlišným testem mentální

odolnosti než běžná hra na rány.

Za zvláště psychicky náročný považovali formát „alternate-shot“,

v němž se hráči střídají a hrají

jedním míčkem. Dříve nebo později se začne i u těch nejlepších

golfistů projevovat tíživý pocit

viny, že partnerovi kazí výsledek.

Z hlediska divácké přitažlivosti

a úrovně účasti hráčů byl Zurich Classic bezesporu úspěchem a doufejme, že to povede

k průlomu v nejvyšších profesionálních soutěžích světa a že

uvidíme zábavnější formáty častěji. Cílem tohoto článku však

68 | GOLF

je zamyslet se nad tím, jaký výchovný význam mají různé herní

formáty pro rekreační golfisty

a jak střídání formátů může napomoci jejich výkonnostnímu

růstu. Zvláště pozorně by tento

článek měli číst začínající golfisté, kteří považují stableford

s vyrovnáním za podstatu a jediné měřítko golfu.

SEBEKLAM ZVANÝ

STABLEFORD

Český golfový server nagreenu.cz

o formátu stableford napsal: „Nejčastějším herním formátem, se

kterým se na turnajích setkáte, je

bezesporu stableford. Vůči hráčům

je systém shovívavý – nenutí je dohrávat všechny jamky. Oproti hře na

rány ovšem častěji nastává shoda

výsledků, které obvykle nabývají úzkého rozmezí hodnot (cca od 25

do 40 bodů).

Při hře stableford s vyrovnáním

má každý hráč v poli víceméně

stejnou šanci zvítězit, protože se

zisk bodů nehodnotí objektivním

způsobem, nýbrž podle subjektivní výkonnosti každého soutěžícího zvlášť. V případě rovnosti

výsledku se pak další pořadí stanoví dle výše HCP, od nejnižšího

k nejvyššímu. Zdůvodnění je nasnadě, hráč s nižším hendikepem

dostává méně ran k dobru a při

shodě netto výsledků musel hrát

objektivně lépe.

Mohlo by se polemizovat nad

situací, kdy rozdíl přesných HCP

činí jen několik desetin a hrací

HCP obou hráčů je shodný. V takových případech je určování

pořadí podle přesného HCP nespravedlivé, protože oba hráči

podali za stejných podmínek totožný výkon.“

Při četbě tohoto hodnocení

jsem měl chuť zvednout oči

k nebi a volat: „Hallelujah brothers and sisters!“ Formát stableford s vyrovnáním je skutečně

ke golfistům shovívavý a není

objektivní.

Vzhledem k velké popularitě

stablefordu s vyrovnáním si nebudu dělat iluze, že přestane

našemu rekreačnímu golfu dominovat. Nechci vypadat jako

luddité, neboli rozbíječi strojů,

kteří chtěli zastavit technickou

revoluci. Vývoj nelze zastavit.

Vše se mění. Každá doba má své

paradigma, které je považováno

za ideální, i když občas historie

prokáže, že šlo o omyl.

Vzhledem k tomu, že stableford

s vyrovnáním a startovní HCP 54

asi budou v současné historické

etapě základním paradigmatem

našeho golfu, nebudu se snažit marně plavat proti proudu.

Pouze skromně upozorním na

některé negativní vlivy, které

foto: Globe Media/Reuters

„Hra na rány

je nejlepším

testem herní

techniky.

Jamkovka

je zkouškou

charakteru.“

Proč organizátoři americké PGA

Tour zvolili „retro“? Odpověď je

jednoduchá. Diváci jsou unaveni

převládajícím formátem, kterým

je hra na rány na 72 jamek. Profesionální golf potřeboval něco

nového.