DRIVING | Ze světa financí

Centrální banky, pýcha intelektu

a vykonstruovaná prosperita

odvodit, že koncentrace kapitálu je průvodním jevem daného systému. Naprosto se však mýlil v závěrech, že tento stav

povede ke zchudnutí pracující třídy a následnému nastolení diktatury proletariátu

spolu s vyvlastněním výrobních prostředků.

Zkušenost z 2. poloviny minulého století jednoznačně prokázala, že společné

vlastnictví výrobních prostředků nevede

k vyšší efektivitě hospodářství, ke spravedlivějšímu rozdělování vytvořené hodnoty

a v konečném důsledku nevede ani ke

spravedlivější a šťastnější společnosti.

STRUČNÁ VIZITKA

PAVEL BODLÁK

Na finančních a kapitálových

trzích se pohybuje déle než

25 let. Během kariéry pracoval

ve významných mezinárodních

finančních institucích. Od roku

2009 se věnuje privátní správě

aktiv a investičnímu poradenství.

Dva roky nato založil společnost

Carduus Wealth Advisors

v Curychu, kterou aktivně řídí.

V roce 2015 získal licenci ČNB

pro českou společnost Carduus

Asset Management. Nyní úspěšně

expanduje na trh Velké Británie.

Ve volném čase se věnuje

rodině, relaxuje na windsurfu

a sjezdových lyžích.

CENTRÁLNÍ BANKY A PÝCHA

INTELEKTU

10 LET OD VYPUKNUTÍ KRIZE

A 150 LET OD VYDÁNÍ KAPITÁLU

RENESANCE MARXISTICKÝCH

A KOMUNISTICKÝCH IDEJÍ

Když v srpnu roku 2007 zkolabovala banka

Northern Rock, zbankrotovalo již v USA

více než 25 institucí poskytujících úvěry

na dům lidem bez práce, bez prostředků

a majetku. Následný pád investiční banky

Lehman Brothers zapůsobil jako výstražné

světlo majáku, které světu oznámilo, že

jsme narazili na skálu a loď se potápí.

Rozpoutala se největší krize od 2. světové

války a vedle krize z 30. let druhá nejsilnější krize moderního kapitalismu. Vývoj

v následující dekádě přinesl změny, které

svým významem a dopadem zdaleka přesahují rámec finančního světa, změny celospolečenské a politické, jejichž rozsah

teprve začínáme rozpoznávat a chápat.

Z letmého pohledu do minulého století

vidíme, že 1. světová válka umožnila bolševickou revoluci a následný vznik Sovětského svazu a nejhlubší hospodářská krize

„Velká deprese“ pak umožnila nástup fašismu a následné vytvoření komunistického

impéria na významném území kontinentální Evropy. Důsledky komunistické diktatury pociťujeme v myšlení lidí dodnes

a obávám se, že i cenu za krizi z let 2007–

2008 budeme teprve platit.

Narůstající vliv a popularita komunistických idejí se v zemích EU projevuje od

jejího vzniku, avšak po roce 2008 tento

trend výrazně akceleroval. Není náhoda,

že bývalý prezident Evropské komise

J. M. Barosso (2004–2014) byl v mládí

vůdčí postavou podzemního maoistického hnutí a následně lídrem revolučního

hnutí portugalského proletariátu.

Současný ministerský předseda Řecka

Alexis Tsipras se nikdy netajil obdivem

k Hugo Chávezovi a jeho politice znárodňování významných korporací. V České

republice je druhé nejsilnější politické

uskupení KSČM. Živnou půdou těch, kdo

revitalizují marxistické a komunistické

teze, je nesporný fakt, že po roce 2008

dochází k výraznému urychlení koncentrace světového kapitálu a zároveň k výraznému rozevření sociálních nůžek a nerovnosti v příjmech jednotlivých vrstev

obyvatelstva.

A tak i když se dnes západní civilizace těší

jednomu z nejdelších období růstu v novodobé historii, velká část obyvatelstva se

cítí být ponechána stranou. Marx dokázal

analýzou kapitalismu 19. století správně

70 | GOLF

Co mají tedy marxisticko-komunistické

myšlenky z konce 19. století společného

s dnešní západní společností? Je to právě

pýcha intelektu a absence pokory před

komplexností tohoto světa co je spojuje.

Komunisté věřili, že harmonická fungující

společnost se dá vymyslet a naplánovat,

a proto vytvářeli pětileté plány a prognostické ústavy, z nichž věštili světlé zítřky. Výsledek snad všichni známe.

Slepá víra v možnost ozdravit světové hospodářství a zajistit nekonečnou prosperitu pomocí monetární politiky hlavních

centrálních bank není ve svém důsledku

nic jiného. Déle než dvě dekády manipulují cenou peněz v čase, tedy úrokovými

sazbami ve víře, že konečně objevili lék na

všechny hospodářské neduhy tohoto světa.

Je možné považovat cenu desetiletých peněz v zemích, jako je Německo, Švýcarsko,

Japonsko atd., pod úrovní 0,5 % ročně za

normální? V USA tato cena, až na krátkodobé výjimky, nepřekročila od krize hodnotu 2,5 %, přičemž zdravá úroková míra se

pohybuje někde mezi 4–6 % ročně. Při této

hodnotě by však mnoho zemí západního

světa nebylo schopno splácet ani úroky

z vlastních dluhů, natož dluhy samotné.

Prosperitu nelze vykonstruovat, prosperita je výsledkem zdravé společnosti postavené na silných základech

– rodině a svobodném člověku.