DRIVING | Zamyšlení, reflexe
Co takhle zkusit hru na rány.
to přináší vzhledem k výkonnostnímu růstu golfistů.
Je pro mne velmi překvapivé,
jak málo golfistů si uvědomuje, že herní formát, který
ve velké většině používají,
determinuje jejich herní strategii i techniku. Ne všechny
formáty však ukazují skutečné
schopnosti v reálném světle.
Někomu se možná bude
zdát, že myšlenky T. G. Masaryka nemohou být v golfu
relevantní, já si však stále připomínám jeho názor vyřčený
ve stati Problém malého národa: „Nic, co není pravdivé,
nemůže být velké“.
Z hlediska evolučního je vědecky prokázáno, že člověk
vědomě i podvědomě přizpůsobuje své jednání tomu,
co přináší žádoucí výsledky.
Kombinace HCP 54 s „hráčsky
vlídným“ a neobjektivním formátem stablefordu s vyrovnáním může vytvářet dojem
dobrých bodových výsledků,
i když se dotyčný golfista dopouští prohřešků vůči strategii a managementu hry.
Dlouhodobé používání stablefordu s vyrovnáním nevytváří na hráče silný tlak, aby
přemýšlel o strategii počátečních ran, a rovněž může
vést k nedostatečné motivaci
v rozvoji krátké hry, která
má schopnost zachraňovat
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
brutto pary i ze zdánlivě beznadějných situací.
Příliš dlouhý golfový život
pouze v prostředí stablefordu
s vyrovnáním může vytvořit
falešný dojem golfového zdokonalování, i když se v podstatě jedná o stagnaci.
PROČ HRÁT HRU NA
RÁNY A JAMKOVKU
Není lepší cesty, jak si vyzkoušet „golfový život v pravdě“,
než si občas zahrát hru na
rány bez vyrovnání. Je to golf
v jeho nejbrutálnější podobě.
Jakkoliv může být dlouhodobě tento formát divácky
nudný, když je zcela převládající v nejvyšších profesionálních soutěžích, pro rekreačního golfistu je to prubířský
kámen, který je nutno čas od
času použít.
Jedině ve hře na rány, kde se
neodpouští nic a kde není
snadných východisek, pochopí začínající adept golfu,
jak nesmírně důležité je strategické myšlení a krátká hra.
Tento formát má osobité výchovné prostředky. Je jako
přísný učitel, jehož nenávidíte
během výuky a při práci na
těžkých domácích úkolech,
ale na kterého později vzpomínáte s velkou vděčností.
Díky krutým lekcím ze hry na
rány si adept golfu uvědomí,
že není vhodné na každém
odpališti bezmyšlenkovitě
vytáhnout drajvr. Pochopí,
že strategicky umístěná rána
železem nebo hybridem
vede k bezpečnému bogey
tam, kde by jinak snadno
mohl zahrát „sněhuláka“.
Uvědomí si, že je nutno věnovat dlouhé hodiny tréninku přihrávek a bankršotů.
Zjistí, jak velká mentální
odolnost je zapotřebí, aby
se člověk protrpěl ke slušnému skóre poté, co zkazil
tři úvodní jamky.
Avšak pokud by rekreační
golfisté hráli pouze hru na
rány, mohlo by to paradoxně
v důsledku od jistého stupně
pokročilosti začít také brzdit
rozvoj jejich herních schopností i jejich kreativitu. Neúprosný Damoklův meč sčítání
všech ran vytváří na golfistu
velký psychický tlak a vede
k růstu opatrnosti a ke snaze
vyhnout se chybě za každou
cenu. To v určité míře tlumí
motivaci k posunování hranic
výkonnosti a k riskování. Ale
bez rizika není růstu.
Proto považuji za mimořádně
důležité, aby rekreační golfisté už od chvíle, kdy zvládnou základy herní techniky,
využívali také formát jamkovky. Tak jako hra na rány
dá golfistovi poznat krutou
pravdu o hodnotě každého
úderu, tak jamkovka umí naučit, že odvaha a tvůrčí myšlení mohou být východiskem
ze zdánlivě neřešitelných
situací.
Jamkovka pobízí hráče k posunování možností. Ve chvíli,
kdy vás soupeř soustavně
přehrává v délce drajvu a zápas se zdá ztracený, vymáčknete ze sebe něco, o čem
jste ani neměli ponětí, že ve
vás přebývá. Z psychologického hlediska každé takové
prolomení zdánlivě konečného limitu znamená, že přemýšlivý a pracovitý golfista se
naučí nový limit využívat jako
standard.
Stejně jako hra na rány tak
i jamkovka podporuje motivaci ve zlepšování krátké
hry. V případě jamkovky pak
existuje dodatečná motivace
„zmajstrovat“ rány z nezvyklých situací, které se obvykle
netrénují. Míček mezi kořeny
stromů, míček trochu ponořený do vody v jezírku, míček
na prudkém svahu, míček na
udusané hlíně, rána na green
ze 150 metrů z hlubšího fervejového bankru.
Ve formátu stableford s vyrovnáním si prostě s takhle
„nehratelnou ránou“ neděláte moc starostí a mentálně
to dopředu vzdáte. Když
vás ovšem někdo opakovaně v jamkovce porazí díky
takové „nepravděpodobné
ráně“, je prakticky zaručené,
že se zamyslíte nad tím, jak
se to naučit. A také se to naučíte. Nebo přinejmenším
budete vědět, že se to zahrát dá. Často už tohle povědomí pomáhá k uskutečnění
technicky složitého úderu.
Jamkovku dvojic pak pokládám nejen za výchovný formát, ale rovněž za jeden
z emočních vrcholů, pokud se týká zážitků našeho
sportu.
Takže až zase přinesete
z formátu stableford s vyrovnáním více než 40 bodů
a budete mít tendenci se
dmout pýchou, připomeňte
si slova zakladatele našeho
státu: „Nic, co není pravdivé,
nemůže být velké“.
69