Page 10
8
|
GOLF
SVĚTOVÝ GOLF | Historie PGA Tour
Jeho styl je překvapivě moderní a svižný,
občas ale uvidíte starší květnatou větu.
Popis té každoroční zimní šňůry je svě-
dectvím o nejlepších hráčích té doby
a jejich pro nás neznámém a už nepřed-
stavitelném životě během turnajů i mimo
ně. Zachoval jsem, pokud možno, jeho
slova. Přenesme se do světa, který je to-
lik odlišný, ale zároveň tak stejný jako ten
dnešní. Tehdy jako dnes je to nejvíc…
o golfu. A ti dávní hráči nebyli žádná oře-
závátka, co dokázali se svým tehdejším
vybavením…
Turnajová trasa měří 5 000 mil z Ka-
lifornie v lednu po Masters v Augustě
v dubnu. Tento týden, s výjimkou Sama
Sneada, který loví ryby u Miami, a Bena
Hogana, který dolaďuje poslední detaily
na nových holích ve Fort Worthu, jsou
tady, jak je u tohoto zvláštního kmene
zvykem, všichni vynikající hrající profesi-
onálové – na této dlouhé sluncem zalité
trase, známé jako grapefruitový okruh,
zimní švih nebo prostě „tour“.
Každoroční motorizovaná migrace za-
číná v Los Angeles v prvním lednovém
týdnu, pokračuje přes suchý, golfový ji-
hozápad a jih tempem jednoho turnaje
týdně a končí zhruba o tři měsíce později
vrcholem – Masters. Tento týden se ka-
ravana asi 300 osob sjela na desátý tur-
naj v pořadí, Baton Rouge Open s dotací
12 500 dolarů.
Řady profesionálů zvučných jmen rozší-
řily desítky relativně neznámých mladých
mužů, kteří doufají, že získají pevnější
pozici v golfu, a celou skupinu doplnily
manželky a děti mnoha hráčů. Tour zatím
přinesla půl tuctu různých vítězů. Gene
Littler, Tommy Bolt, Cary Middlecoff,
Shelley May, Mike Souchak, Mike Fetchik.
Turné přineslo i obvyklou kvótu mírnějších
úspěchů, zklamání, bolavých zad a zahl-
cených karburátorů.
Tento podivný sportovní fenomén, zimní
turné, se poprvé objevil na počátku 20.
let, krátce poté, co byly učiněny dva
(tehdy překvapivé) objevy. Zaprvé, řada
předních profesionálů té doby, přede-
vším Walter Hagen, se z osobních safari
dozvěděla, že po celé zemi, daleko od
uznávaných center golfu, jsou tisíce a ti-
síce potenciálních fanoušků, kteří považují
téměř za čest zaplatit vstupné, aby mohli
sledovat, jak profesionálové na turnajích
rozebírají místní hřiště dlouhými drajvy,
nádherně trefenými náběhy, které po do-
padu na green skutečně rotují zpátky,
a paty, které se k jamce dokutálejí, jako
by měly kompas.
A zadruhé, velmi brzy poté, co Ha-
gen a jeho kolegové začali zařazovat
několik turnajů na pobřeží Mexického
zálivu a na Západě do svých zimních
programů, došlo realitním makléřům,
propagátorům letovisek, představitelům
obchodních komor a dalším, že pokud
jde o to, aby se zbytek národa dozvěděl
o jejich městě nebo lázních, žádný jiný
reklamní tah se nemůže rovnat spon-
zorování golfového turnaje. Stačilo dát
pár tisíc a na oplátku jste získali doslova
milionovou publicitu – před turnajem,
během něj i po něm. A zmínky o něm
po celý rok.
Na základě této logiky a díky prozíravé
navigaci „colonela“ Freda Corcorana,
který působil jako ředitel turnajové kan-
celáře Asociace profesionálních golfi stů
PGA, se zimní túra, která v roce 1921
Mike Souchak se řadil k nejdelším hráčům této éry.
Z 200 až 250 golfistů na okruhu, kteří jdou za
sluncem, jen šest nejlepších trefí skutečné peníze,
jen asi tucet nejlepších uhradí své náklady a zbytek
chlapců se musí spokojit s označením „cenná
zkušenost“, což je šikovná fráze, která se hodí,
když se snažíte zachránit něco z vyčerpávajícího
úsilí, které bylo v podstatě zklamáním.