Page 44
42
|
GOLF
ROZHOVOR | Martin a Matěj Mňahončákovi
Kolik stojí rodinný rozpočet takový
golfový rok?
Martin: My to jedeme hodně „low-cos-
tově“, ale i tak jsme na 300 tisících ko-
runách za golfovou sezonu, které jdou
z naší kapsy. Naštěstí už můžou i ama-
téři brát nějaké prize money, takže
občas i něco vyhraje. Loni si vydělal
zhruba 40 tisíc korun. Dalších 40 ti-
síc nám dává Golf Club Karlovy Vary za
jeho úspěchy jako podporu a zhruba
200 tisíc jde z naší rodinné kasy, pro-
tože sehnat partnera pro 17letého kluka
je nadlidský úkol. Sem tam někdo z ka-
marádů pomůže nějakou částkou, ale
jinak nic.
Česká golfová federace nijak
nepřispívá?
Martin: Ne, nepřispívá. Federace nám
nedává ani korunu. Nic.
Ale vždyť Matěj reprezentuje ve
své kategorii. Co třeba kempy, pří-
prava, vybavení?
Martin: Federace nám pomáhá tím, že
pro tyhle hráče pořádá dvakrát za rok
týdenní kempy v Turecku, na které ale
přispíváme částkou 12 500 korun. Zby-
tek hradí ČGF. Sami bychom to tak levně
nepořídili, ale i tak si myslím, že pokud
se chtějí o hráče starat, měli by jim to
zaplatit celé. Nebo na to najít partnera.
Fyzicky ale nedostaneme od federace
ani korunu. Předchozí tzv. Success pro-
gram skončil. Už není. To byla šance, jak
získat nějaké peníze. Možná by nebylo
od věci ho vrátit.
Myslíte, že ten systém podpory
amatérských golfistů je nastavený
dobře?
Martin: Není to jen o Matějovi a jeho
vrstevnících, ale i o budoucnosti golfu.
Myslím, že systém je nastavený špatně.
Ukazuje mi to třeba i skutečnost, že
Louis Klein jde mimo systém. Když to
zjednoduším, tak jeho táta říká: nic mi
nedali, tak proč by mi měli říkat, co
a jak mám dělat. A není sám, kdo jde
mimo systém. Ano, Matěj má na sobě
reprezentační oblečení, které od fe-
derace dostal. Tričko, mikinu, ale re-
prezentační nepromok už jsem mu
musel koupit. A na bag jsem doplácel
2 000 korun. To je přece zvláštní…
Na základě čeho se Matěj dostal
a funguje v reprezentaci a v ná-
rodní tréninkové skupině?
Martin: Na základě výsledků v celo-
republikovém žebříčku, postavení ve
světovém amatérském žebříčku WAGR
a pak jsou i nějaké divoké karty. Matěj je
tam od 11 let na základě svých výsledků
a postavení na žebříčku. Rok zakončil
na 18. místě mezi dospělými, ve své
kategorii dorostenců do 18 let je třetí.
A může tam hrát ještě dva roky.
Loňský rok byl pro Matěje v mno-
hém zlomový. Vedle úspěchů ale
přišly i výpadky…
Matěj: Určitě jsem se výkonnostně po-
sunul. I mentálně. Ale přišlo i několik vý-
padků. Povedl se mi turnaj, začal jsem
si myslet, že už to umím, a nedal jsem
tomu všechno. Přišlo i trochu uspoko-
jení a přišla rána. Většinou pořádná. Po
dobrém turnaji přišel druhý, který jsem
odehrál mizerně. Ale ještě se to párkrát
opakovalo – jeden dobrý turnaj, pak
zase dva špatné. Na tom chci zapraco-
vat. Být víc konzistentní.
Martin: I kvůli tomu jsme si pro le-
tošní rok nastavili nový systém. Říkáme
Matějovi i po dohodě s Karlem Sko-
povým – snaž se být jako profesionál.
To znamená, že když kvalitně potré-
nuje, driving, posilovna, fitko a všechno
k tomu, jak má být, dostane za to za-
placeno. Dám mu 80 korun na hodinu,
ale na druhou stranu už od nás nedo-
stane ani korunu jako kapesné. Chceš jít
s kamarády do kina, vydělej si a zaplať si
to sám. Máš svůj příjem.
Matěj: Je to pro mě další motivace.
U golfu je to tak, že se trénink projeví
na hře až tak za čtrnáct dní, za měsíc,
někdy i za půl roku, ale tímto způso-
bem si můžu sáhnout na odměnu už
dřív. Nejen za případné úspěchy. Ale
zároveň si musím z těch peněz hradit
svou zábavu a poznávám, co si můžu
dovolit.
Je tohle třeba i cesta a škola
do budoucna do okamžiku,
kdy Matěj přestoupí opravdu
k profesionálům?
Martin: Je to hlavně cesta a škola do
života, protože tak pozná, že peníze
nerostou na stromě, že co si vydělá, to
má. Mnohokrát mi říkal: ale jak si mám
nějaké peníze vydělat? Měl pravdu. To
jsem musel uznat, a tak jsme udělali tu-
hle dohodu. Přes zimu odtrénuje něja-
kých šedesát hodin měsíčně, takže by si
měl vydělat peníze, které by na jeho po-
třeby měly stačit. Uvidíme, jak to bude
fungovat. Pravda je, že hned na začátku
se dostal do mínusu. Přijeli kamarádi,
a tak si vybral peníze za dvě hodiny,
které ještě neodtrénoval. (smích)
Kam až se chce Matěj Mňahončák
s golfem dostat?
Matěj: Pořád se zlepšovat a u golfu
bych rád zůstal. I kdyby to nevyšlo
hráčsky, tak třeba jako trenér. Golf mě
baví a myslím, že jsem mu za ty roky,
co ho hraju, i porozuměl. Ze všeho nej-
víc se ale chci udržet v roli hráče a za-
hrát si někde ve světě na zajímavé tour.
Nechci zůstat jen v Česku, protože
hrát jen české turnaje na profesionální
úrovni nedává smysl. Chci se dostat na
takovou úroveň, aby byl můj příjem byl
vyšší než výdaje.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Martina a Matěje
Mňahončákových
Bohužel to tak je. Nechám se občas vynést na
obláček, když slyším od lidí kolem sebe chválu.
No a pak z něj spadnu a bolí to. To pak golf
nemám rád a nechci ho ani vidět. Nechce se mi ani
na trénink, ani na hřiště. Ale to asi zažívají i jiní
a jde o to překonat to.