DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády
GOLF NENÍ SPORTEM
GENTLEMANŮ, GOLF
JE SPORTEM LIDÍ
Milán Gál byl výkonným
prezidentem Par GC Brno
v letech 2000 až 2004 a byl autorem projektu první podoby městského veřejného
golfového hřiště, z něhož později vznikla
Kaskáda.
Pamatujete si ještě na dobu, kdy
vznikl záměr vystavět golfové hřiště
u Jinačovic?
Docela přesně. Záměr výstavby Městského
golfového hřiště v Jinačovicích jsme odprezentovali na Radě města Brna 19. 7.
1996 a díky podpoře Milana Šimonovského
se nám podařilo ještě v tom samém roce
výhodně pronajmout na padesát let potřebných sto sedm hektarů pozemků. Navíc jsme tehdy získali příslib Statutárního
města Brna na dotaci ve výši deseti milionů
Kč a příslib příspěvku tří významných městských firem s majetkovou účastí města
(Brněnské vodárny a kanalizace, Brněnské
plynárny a BVV), vždy po deseti milionech
Kč. A tehdy, v roce 1996, by těch čtyřicet
milionů korun na nízkonákladové hřiště určitě stačilo.
To zní přímo pohádkově. Co vám zabránilo v realizaci plánu?
Věci se téměř hned začaly komplikovat.
Město Kuřim, kam územně pozemky patří, začalo zpracovávat změnu územního
plánu a vyhlásilo na pozemcích stavební
uzávěru, což nás stálo dva roky času. Pak
přišel problém s vysokorychlostní železnicí,
která měla vést prostředkem hřiště. I to se
ale s pomocí ministerstva dopravy (a dalšího ztraceného času) vyřešilo. Největší ránu
však zasadila změna vlastnických vztahů
ve společnostech, které se měly podílet na
výstavbě hřiště. Po prodeji městských akcií
všechny od příslibu odstoupily a na polovinu
se snížila i dotace z města Brna.
Kdy jste „kopli“ do země a kolik peněz vám zbylo na výstavbu?
Územní rozhodnutí na Městské golfové
hřiště Brno v Jinačovicích, 18 jamek, klubovnu, driving range, parkoviště a sítě se
po dlouhých bojích a velkém úsilí mnoha
účastníků zrodilo v únoru roku 2000. V červenci téhož roku pak následovalo povolení terénních úprav pro první jamky. Díky
pětiletým průtahům jsme však přišli o většinu přislíbených peněz, a tak jsme v okamžiku zahájení výstavby disponovali pouhými pěti milióny a morálním závazkem
vůči prezidentovi ČGF Hanuši Goldscheiderovi, díky němuž jsme měli na bankovním
účtu dalších cca 30 000 liber ze smlouvy
s Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews ze dne 18. 10. 1999.
To přece bylo málo i na nízkonákladové veřejné hřiště.
Peníze na hřiště nestačily, to bylo jasné.
Očekávání však byla obrovská, a to i vzhledem k příspěvku z R&A, který byl první
podobného typu nejenom v ČR, ale v celé
východní Evropě. Myslím, že se tehdy
celá správní rada Par GC Brno ve složení
I. Koch, J. Svoboda, D. Špačková, T. Večeřa, G. Kalandřík, M. Šifalda a já snažila
něco vymyslet, někdy až moc. Nakonec
ale nadšení a touha mít hřiště zvítězily
a dohodlo se, že za ony peníze postavíme
maximum, co stačíme, a během výstavby
musíme najít nějakého investora, který by
hřiště dostavěl.
A to se nakonec stalo...
Hned to sice nebylo a mezitím se odehrálo
nemálo nehezkých věcí, vzpomínat by se
ale mělo především na to dobré. My sice
měli mezi sebou zkušené golfisty, golfovým projektantem a investorem ale nebyl
nikdo. Když jsme dostali nabídku ze společnosti Arnold Palmer Design, zjistili jsme,
že za tu cenu, co chtějí za projekt, bychom
mohli postavit celé hřiště. A tak jsem se do
projekce pustil sám. Na takovou úroveň, jakou má hřiště dnes, jsme tehdy nepomýšleli ani ve snech. Mělo jít především o hřiště
městské, veřejné a nízkonákladové. No
a teď je to „top class“. Na něco takového
musely přijít trochu jiné peníze a s nimi
i jiný záměr. A také britský architekt.
Jak si britský architekt poradil s vaším původním projektem? A jsou nějaké jamky zahrnuty do současné podoby hřiště?
Myslím, že použití slova „redesign“ by byla
troufalost. Celý současný projekt od hracího
plánu až po vybavenost je teď úplně jiný.
I když jsou stále místa na Dřevěné, kde jsou
naše první stopy ještě patrné! Tam se má
nostalgie stále dostává na povrch, a tak není
divu, že ji mám ze všech devítek nejraději.
Počítalo se s ekonomickou
návratností?
Samozřejmě se počítalo a počítalo, ale
dopočítat nemohlo. V tehdejších podmínkách to ani jinak nešlo. My jsme jen
slibovali, že peníze budeme investovat co
nejefektivněji – já vždy říkám – jako bych
to platil ze svého. Město a městské firmy
měly být honorovány časem na hřišti reklamními plochami a významným členstvím. Více slibovat jsme si netroufali.
Šel byste znovu osobně do další takové stavby a projektu?
Po zkušenostech z „let bojů“ by si měl
normální člověk dát pokoj, ale upřímně
se přiznávám, že bych do toho znova šel.
Litovat není čeho, litovat můžu jenom příležitostí, kterých jsem nevyužil, a těch naštěstí není moc.
Podělíte se s námi na závěr o nějakou svou životní golfovou zkušenost, nějaké moudro?
Zkusím to, ale jestli je to moudro, nevím.
Říká se, že golf je sportem gentlemanů.
Není! Golf je sportem lidí, kteří se s ním radují a golfem žijí, ale také podvádějí a vůbec dělají lidské věci. Jestli je to dobře,
nevím, ale určitě to znamená, že i golfisté
jsou normální lidé.
VELICE RÁD SE NA
SVÁ GOLFOVÁ
HŘIŠTĚ VRACÍM
A KASKÁDA NENÍ
VÝJIMKOU
Jonathan Gaunt je reprezentantem renomované britské projektové kanceláře
Gaunt & Murdock, specializované na výstavbu golfových hřišť, která stála u zrodu
současné podoby Kaskády.
Jak se vám spolupracovalo s českými
investory?
Byla to moje první zakázka v České republice a práce s velkou východoevropskou společností, jako je Alta, obnášela
rychlé učení mnoha nových poznatků.
Předtím jsem pracoval ve Španělsku, Irsku, Portugalsku, Dánsku, Turecku a především ve Velké Británii. Projekt Kaskáda
se nacházel v novém regionu a my jsme
věděli, že abychom zaujali, musíme nabídnout něco zajímavějšího a kvalitnějšího, než se očekávalo.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL
15