GOLF

DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády

GOLF NENÍ SPORTEM

GENTLEMANŮ, GOLF

JE SPORTEM LIDÍ

Milán Gál byl výkonným

prezidentem Par GC Brno

v letech 2000 až 2004 a byl autorem projektu první podoby městského veřejného

golfového hřiště, z něhož později vznikla

Kaskáda.

Pamatujete si ještě na dobu, kdy

vznikl záměr vystavět golfové hřiště

u Jinačovic?

Docela přesně. Záměr výstavby Městského

golfového hřiště v Jinačovicích jsme odprezentovali na Radě města Brna 19. 7.

1996 a díky podpoře Milana Šimonovského

se nám podařilo ještě v tom samém roce

výhodně pronajmout na padesát let potřebných sto sedm hektarů pozemků. Navíc jsme tehdy získali příslib Statutárního

města Brna na dotaci ve výši deseti milionů

Kč a příslib příspěvku tří významných městských ﬁrem s majetkovou účastí města

(Brněnské vodárny a kanalizace, Brněnské

plynárny a BVV), vždy po deseti milionech

Kč. A tehdy, v roce 1996, by těch čtyřicet

milionů korun na nízkonákladové hřiště určitě stačilo.

To zní přímo pohádkově. Co vám zabránilo v realizaci plánu?

Věci se téměř hned začaly komplikovat.

Město Kuřim, kam územně pozemky patří, začalo zpracovávat změnu územního

plánu a vyhlásilo na pozemcích stavební

uzávěru, což nás stálo dva roky času. Pak

přišel problém s vysokorychlostní železnicí,

která měla vést prostředkem hřiště. I to se

ale s pomocí ministerstva dopravy (a dalšího ztraceného času) vyřešilo. Největší ránu

však zasadila změna vlastnických vztahů

ve společnostech, které se měly podílet na

výstavbě hřiště. Po prodeji městských akcií

všechny od příslibu odstoupily a na polovinu

se snížila i dotace z města Brna.

Kdy jste „kopli“ do země a kolik peněz vám zbylo na výstavbu?

Územní rozhodnutí na Městské golfové

hřiště Brno v Jinačovicích, 18 jamek, klubovnu, driving range, parkoviště a sítě se

po dlouhých bojích a velkém úsilí mnoha

účastníků zrodilo v únoru roku 2000. V červenci téhož roku pak následovalo povolení terénních úprav pro první jamky. Díky

pětiletým průtahům jsme však přišli o většinu přislíbených peněz, a tak jsme v okamžiku zahájení výstavby disponovali pouhými pěti milióny a morálním závazkem

vůči prezidentovi ČGF Hanuši Goldscheiderovi, díky němuž jsme měli na bankovním

účtu dalších cca 30 000 liber ze smlouvy

s Royal and Ancient Golf Club of St. Andrews ze dne 18. 10. 1999.

To přece bylo málo i na nízkonákladové veřejné hřiště.

Peníze na hřiště nestačily, to bylo jasné.

Očekávání však byla obrovská, a to i vzhledem k příspěvku z R&A, který byl první

podobného typu nejenom v ČR, ale v celé

východní Evropě. Myslím, že se tehdy

celá správní rada Par GC Brno ve složení

I. Koch, J. Svoboda, D. Špačková, T. Večeřa, G. Kalandřík, M. Šifalda a já snažila

něco vymyslet, někdy až moc. Nakonec

ale nadšení a touha mít hřiště zvítězily

a dohodlo se, že za ony peníze postavíme

maximum, co stačíme, a během výstavby

musíme najít nějakého investora, který by

hřiště dostavěl.

A to se nakonec stalo...

Hned to sice nebylo a mezitím se odehrálo

nemálo nehezkých věcí, vzpomínat by se

ale mělo především na to dobré. My sice

měli mezi sebou zkušené golﬁsty, golfovým projektantem a investorem ale nebyl

nikdo. Když jsme dostali nabídku ze společnosti Arnold Palmer Design, zjistili jsme,

že za tu cenu, co chtějí za projekt, bychom

mohli postavit celé hřiště. A tak jsem se do

projekce pustil sám. Na takovou úroveň, jakou má hřiště dnes, jsme tehdy nepomýšleli ani ve snech. Mělo jít především o hřiště

městské, veřejné a nízkonákladové. No

a teď je to „top class“. Na něco takového

musely přijít trochu jiné peníze a s nimi

i jiný záměr. A také britský architekt.

Jak si britský architekt poradil s vaším původním projektem? A jsou nějaké jamky zahrnuty do současné podoby hřiště?

Myslím, že použití slova „redesign“ by byla

troufalost. Celý současný projekt od hracího

plánu až po vybavenost je teď úplně jiný.

I když jsou stále místa na Dřevěné, kde jsou

naše první stopy ještě patrné! Tam se má

nostalgie stále dostává na povrch, a tak není

divu, že ji mám ze všech devítek nejraději.

Počítalo se s ekonomickou

návratností?

Samozřejmě se počítalo a počítalo, ale

dopočítat nemohlo. V tehdejších podmínkách to ani jinak nešlo. My jsme jen

slibovali, že peníze budeme investovat co

nejefektivněji – já vždy říkám – jako bych

to platil ze svého. Město a městské ﬁrmy

měly být honorovány časem na hřišti reklamními plochami a významným členstvím. Více slibovat jsme si netroufali.

Šel byste znovu osobně do další takové stavby a projektu?

Po zkušenostech z „let bojů“ by si měl

normální člověk dát pokoj, ale upřímně

se přiznávám, že bych do toho znova šel.

Litovat není čeho, litovat můžu jenom příležitostí, kterých jsem nevyužil, a těch naštěstí není moc.

Podělíte se s námi na závěr o nějakou svou životní golfovou zkušenost, nějaké moudro?

Zkusím to, ale jestli je to moudro, nevím.

Říká se, že golf je sportem gentlemanů.

Není! Golf je sportem lidí, kteří se s ním radují a golfem žijí, ale také podvádějí a vůbec dělají lidské věci. Jestli je to dobře,

nevím, ale určitě to znamená, že i golﬁsté

jsou normální lidé.

VELICE RÁD SE NA

SVÁ GOLFOVÁ

HŘIŠTĚ VRACÍM

A KASKÁDA NENÍ

VÝJIMKOU

Jonathan Gaunt je reprezentantem renomované britské projektové kanceláře

Gaunt & Murdock, specializované na výstavbu golfových hřišť, která stála u zrodu

současné podoby Kaskády.

Jak se vám spolupracovalo s českými

investory?

Byla to moje první zakázka v České republice a práce s velkou východoevropskou společností, jako je Alta, obnášela

rychlé učení mnoha nových poznatků.

Předtím jsem pracoval ve Španělsku, Irsku, Portugalsku, Dánsku, Turecku a především ve Velké Británii. Projekt Kaskáda

se nacházel v novém regionu a my jsme

věděli, že abychom zaujali, musíme nabídnout něco zajímavějšího a kvalitnějšího, než se očekávalo.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL