Page 17
DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády
WWW.CASOPISGOLF.CZ
15
KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL
GOLF NENÍ SPORTEM
GENTLEMANŮ, GOLF
JE SPORTEM LIDÍ
Milán Gál byl výkonným
prezidentem Par GC Brno
v letech 2000 až 2004 a byl autorem pro-
jektu první podoby městského veřejného
golfového hřiště, z něhož později vznikla
Kaskáda.
Pamatujete si ještě na dobu, kdy
vznikl záměr vystavět golfové hřiště
u Jinačovic?
Docela přesně. Záměr výstavby Městského
golfového hřiště v Jinačovicích jsme od-
prezentovali na Radě města Brna 19. 7.
1996 a díky podpoře Milana Šimonovského
se nám podařilo ještě v tom samém roce
výhodně pronajmout na padesát let po-
třebných sto sedm hektarů pozemků. Na-
víc jsme tehdy získali příslib Statutárního
města Brna na dotaci ve výši deseti milionů
Kč a příslib příspěvku tří významných měst-
ských fi rem s majetkovou účastí města
(Brněnské vodárny a kanalizace, Brněnské
plynárny a BVV), vždy po deseti milionech
Kč. A tehdy, v roce 1996, by těch čtyřicet
milionů korun na nízkonákladové hřiště ur-
čitě stačilo.
To zní přímo pohádkově. Co vám za-
bránilo v realizaci plánu?
Věci se téměř hned začaly komplikovat.
Město Kuřim, kam územně pozemky pa-
tří, začalo zpracovávat změnu územního
plánu a vyhlásilo na pozemcích stavební
uzávěru, což nás stálo dva roky času. Pak
přišel problém s vysokorychlostní železnicí,
která měla vést prostředkem hřiště. I to se
ale s pomocí ministerstva dopravy (a dal-
šího ztraceného času) vyřešilo. Největší ránu
však zasadila změna vlastnických vztahů
ve společnostech, které se měly podílet na
výstavbě hřiště. Po prodeji městských akcií
všechny od příslibu odstoupily a na polovinu
se snížila i dotace z města Brna.
Kdy jste „kopli“ do země a kolik pe-
něz vám zbylo na výstavbu?
Územní rozhodnutí na Městské golfové
hřiště Brno v Jinačovicích, 18 jamek, klu-
bovnu, driving range, parkoviště a sítě se
po dlouhých bojích a velkém úsilí mnoha
účastníků zrodilo v únoru roku 2000. V čer-
venci téhož roku pak následovalo povo-
lení terénních úprav pro první jamky. Díky
pětiletým průtahům jsme však přišli o vět-
šinu přislíbených peněz, a tak jsme v oka-
mžiku zahájení výstavby disponovali pou-
hými pěti milióny a morálním závazkem
vůči prezidentovi ČGF Hanuši Goldscheide-
rovi, díky němuž jsme měli na bankovním
účtu dalších cca 30 000 liber ze smlouvy
s Royal and Ancient Golf Club of St. An-
drews ze dne 18. 10. 1999.
To přece bylo málo i na nízkonákla-
dové veřejné hřiště.
Peníze na hřiště nestačily, to bylo jasné.
Očekávání však byla obrovská, a to i vzhle-
dem k příspěvku z R&A, který byl první
podobného typu nejenom v ČR, ale v celé
východní Evropě. Myslím, že se tehdy
celá správní rada Par GC Brno ve složení
I. Koch, J. Svoboda, D. Špačková, T. Ve-
čeřa, G. Kalandřík, M. Šifalda a já snažila
něco vymyslet, někdy až moc. Nakonec
ale nadšení a touha mít hřiště zvítězily
a dohodlo se, že za ony peníze postavíme
maximum, co stačíme, a během výstavby
musíme najít nějakého investora, který by
hřiště dostavěl.
A to se nakonec stalo...
Hned to sice nebylo a mezitím se odehrálo
nemálo nehezkých věcí, vzpomínat by se
ale mělo především na to dobré. My sice
měli mezi sebou zkušené golfi sty, golfo-
vým projektantem a investorem ale nebyl
nikdo. Když jsme dostali nabídku ze spo-
lečnosti Arnold Palmer Design, zjistili jsme,
že za tu cenu, co chtějí za projekt, bychom
mohli postavit celé hřiště. A tak jsem se do
projekce pustil sám. Na takovou úroveň, ja-
kou má hřiště dnes, jsme tehdy nepomýš-
leli ani ve snech. Mělo jít především o hřiště
městské, veřejné a nízkonákladové. No
a teď je to „top class“. Na něco takového
musely přijít trochu jiné peníze a s nimi
i jiný záměr. A také britský architekt.
Jak si britský architekt poradil s va-
ším původním projektem? A jsou ně-
jaké jamky zahrnuty do současné po-
doby hřiště?
Myslím, že použití slova „redesign“ by byla
troufalost. Celý současný projekt od hracího
plánu až po vybavenost je teď úplně jiný.
I když jsou stále místa na Dřevěné, kde jsou
naše první stopy ještě patrné! Tam se má
nostalgie stále dostává na povrch, a tak není
divu, že ji mám ze všech devítek nejraději.
Počítalo se s ekonomickou
návratností?
Samozřejmě se počítalo a počítalo, ale
dopočítat nemohlo. V tehdejších pod-
mínkách to ani jinak nešlo. My jsme jen
slibovali, že peníze budeme investovat co
nejefektivněji – já vždy říkám – jako bych
to platil ze svého. Město a městské fi rmy
měly být honorovány časem na hřišti re-
klamními plochami a významným člen-
stvím. Více slibovat jsme si netroufali.
Šel byste znovu osobně do další ta-
kové stavby a projektu?
Po zkušenostech z „let bojů“ by si měl
normální člověk dát pokoj, ale upřímně
se přiznávám, že bych do toho znova šel.
Litovat není čeho, litovat můžu jenom pří-
ležitostí, kterých jsem nevyužil, a těch na-
štěstí není moc.
Podělíte se s námi na závěr o ně-
jakou svou životní golfovou zkuše-
nost, nějaké moudro?
Zkusím to, ale jestli je to moudro, nevím.
Říká se, že golf je sportem gentlemanů.
Není! Golf je sportem lidí, kteří se s ním ra-
dují a golfem žijí, ale také podvádějí a vů-
bec dělají lidské věci. Jestli je to dobře,
nevím, ale určitě to znamená, že i golfi sté
jsou normální lidé.
VELICE RÁD SE NA
SVÁ GOLFOVÁ
HŘIŠTĚ VRACÍM
A KASKÁDA NENÍ
VÝJIMKOU
Jonathan Gaunt je reprezentantem re-
nomované britské projektové kanceláře
Gaunt & Murdock, specializované na vý-
stavbu golfových hřišť, která stála u zrodu
současné podoby Kaskády.
Jak se vám spolupracovalo s českými
investory?
Byla to moje první zakázka v České re-
publice a práce s velkou východoevrop-
skou společností, jako je Alta, obnášela
rychlé učení mnoha nových poznatků.
Předtím jsem pracoval ve Španělsku, Ir-
sku, Portugalsku, Dánsku, Turecku a pře-
devším ve Velké Británii. Projekt Kaskáda
se nacházel v novém regionu a my jsme
věděli, že abychom zaujali, musíme na-
bídnout něco zajímavějšího a kvalitněj-
šího, než se očekávalo.