Page 22
DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády
20
|
GOLF
Neslyším u vás brněnský přízvuk?
Jsem sice z Prahy, ale už šíleně dlouho,
asi tak sedmnáct let, jezdím do Brna učit.
Jsem vedoucí ateliéru sochařství na Fa-
kultě výtvarného umění VUT v Brně. I pře-
sto myslím, že přízvuk nemám.
Jak se stane, že máte sochy na gol-
fovém hřišti?
Úplně náhodou. Na jedné společenské akci
jsem se potkal s Vladimírem Plašilem, který
mně navrhl spolupráci. Umísťování díla
do krajiny mě ale zajímalo už delší dobu.
Mé sochy vznikají velice dlouho a určitě
nebyly vytvořeny speciálně pro Kaskádu.
Po všech zkušenostech jsem ale dnes do-
šel k závěru, že golfové hřiště je naprosto
ideální exteriérovou galerií. Je dostupné,
dobře hlídané, viditelné, je to zmenšená
ošetřovaná krajina. Proměna a přesuny
sousoší jsou relativně jednodušší než třeba
v parcích nebo otevřené krajině.
Se kterými sochami jste vyrazil do
exteriéru poprvé?
K zájmu o vztah sochy a krajiny mě do-
vedly poprvé sochy mužských fi gur s pro-
taženýma rukama. Nazývám je Hráči. Jak
se sousoší zvětšovalo, začal jsem si uvě-
domovat, že bych skupinu Hráčů viděl rád
v krajině. A umístili jsme je i na Kaskádě.
O těch jsem si myslel, že mají prota-
žené ruce, aby byli stabilní.
Určitě jde také o stabilitu. Abych mohl
sochám uvolnit nohy, aby nemusely
mít žádný sokl. Dlouhé ruce jsou však
i o opoře a spojení se zemí. Mužské fi gury
pak mohou mít v rukách i nějaké pálky,
zbraně nebo hole. Jejich poslední instalaci
na Kaskádě proto nazývám Pastevci.
Mají ty zbraně znepokojovat?
Takový záměr jsem neměl. Mají vy-
tvářet především prostor pro
vlastní představy a vy-
světlení. Chtěl jsem,
aby působily krásně
a zároveň vzbuzovaly respekt. Jsou
mužskou energií průzkumníků, lovců,
bojovníků, hráčů jak v minulosti, tak
v budoucnosti.
Na zadním rybníčku je teď nově
dívka ve vaně.
Moje novější socha, takový protipól
k hráčům. Voda, koupání, relaxující žen-
ské tělo... Nadčasové téma. Sochu jsem
nezamýšlel vystavovat v exteriéru. Když
jsem ale přemýšlel o sochách na vodní
hladině, napadlo mě hrát si jen s vý-
znamy „vana-loď“ nebo „koupel-voda“.
Podobně je to se sochou žraloka nad
hladinou. Socha žraloka, vodní hladina
a odraz sochy na ní.
A ti gepardi? Jsou to vlastně vůbec
gepardi?
Určitě nejsou. Jde o směs čtyř zvířat, čtyř
kočkovitých šelem, pumy, levharta, jagu-
ára a trochu lvice. Je to ikona šelmy. Pů-
sobí realisticky, a to nejen na lidi, ale i na
některá zvířata. Chtěl jsem představu
zvířete, chtěl jsem zachytit pocit, jaký asi
měl člověk-lovec, a pocit, který máme
i my uložený někde hluboko v hlavě. Po-
cit spojený s obdivem, strachem, krásou,
silou, nebezpečím. Abych dosáhl poža-
dovaného efektu, pracoval jsem s realis-
tickými tvary a zcela nerealistickou struk-
turou povrchu soch. Téma šelem jsem
dál rozvinul a na stejném principu vytvo-
řil hejno ptáků a skupinu žraloků. Sochy
se tak staly jednotlivými slovy mé věty
o zemi, vodě a vzduchu.
Zvířata jsou krásná, až líbivá… Ne-
zavání to kýčem? Jaké své sochy
vnímáte?
Začal jste slovy krásný, přešel na líbivé
a skončil kýčem. To jsou slova s kontrast-
ními významy. Líbivost a kýč chápu jako
zneužití krásy a emoce za nějakým cílem,
nejčastěji obchodem. Já ale chci pracovat
s krásou a emocí, a tak se stále pohybuji
na hraně. Nebezpečí sklouznutí k líbivosti
si velmi dobře uvědomuji. Osobně oče-
kávám od uměleckého díla založeného
na emocích, že se k němu budete chtít
vracet. Nikdy ho úplně nezanalyzujete,
nepochopíte, ale stejně vás bude přita-
hovat. Zatímco díla, která jsou založená
na rozumu, a mohou být sebechytřejší,
jakmile je jednou přečtete, je konec. Už
není důvod se k nim vracet. Proč taky? Je
to vyluštěná tajenka. Citovou rovinu nikdy
nevyluštíte, má mnoho dobrých řešení.
Řídím se tím a nevyrábím zvířata na ob-
jednávku, důležité je pro mě vždy celé
sousoší. Smečku tvoří sedm zvířat, hejno
devět ptáku a žraloků bude pět.
Takže byste samotnou šelmu nikdy
neprodal?
Samotnou jednotlivě ano, ale pouze
z těch, které jsem už vytvořil. Která-
koli z nich může působit samostatně.
Co odmítám, je tvorba nějakých po-
dobných, například sedících nebo po-
lehávajících zvířat. Pro mě už je téma
symbolických zvířat uzavřeno a nemám
v úmyslu ho rozmělňovat. Zpět ale k lí-
bivosti. Osobně jsem připravený pohy-
bovat se na tenkém ledě se všemi riziky.
Myslím, že jde o základní podmínku
pro vznik kvalitního uměleckého díla.
Já osobně považuji za mnohem větší
odvahu do rizika líbivosti vstoupit, než
utíkat do pseudofilozofie a „intelektua-
lizování“. Ale nedělám to kvůli odvaze.
Dělám to proto, že chci.
Zdroj: Publikace
10 let Kaskáda Golf Resort
NA POČÁTKU BYL ČLOVĚK
Ve druhé polovině dvacátých let vznikl z iniciativy
několika mladých inženýrů, absolventů České vysoké
školy technické v Brně, tenisový kroužek, který si
před budovou techniky na ulici Veveří vybudoval
vlastními silami tenisové hřiště. Skupina si počínala
velmi aktivně a po stránce organizační se přidružila
ke Spolku absolventů brněnské techniky, v němž
vytvořila samostatný tenisový oddíl.
Začátkem května 1932 přišel předseda oddílu
Ing. Zdeněk Přikryl s myšlenkou vytvořit další
oddíl – golfový. Přivezl z Prahy od fi rmy Lüftner
malou sadu golfových holí starého typu, vak,
míče a příručku o golfové hře. Dne 8. 5. 1932 byl
na vojenském cvičišti v Brně-Králově poli odpálen
Ing. Přikrylem první drajv, přičemž měl hráč u svých
nohou položenu příručku o golfu, otevřenou na
příslušné stránce. (Zdroj: Ivan Vávra, Historie
československého golfu, 1983)
Umísťování díla do krajiny mě ale zajímalo už delší
dobu. Mé sochy vznikají velice dlouho a určitě nebyly
vytvořeny speciálně pro Kaskádu. Po všech
zkušenostech jsem ale dnes došel k závěru, že
golfové hřiště je naprosto ideální exteriérovou galerií.
KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL